„Jen divadlo mě nikdy nelákalo,“ směje se dívka, která letos začala studovat multimediální tvorbu na Střední škole designu a módy v Prostějově. Další díl pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty ji představuje hlavně jako výtvarnici a tanečnici ve vyškovské skupině N-yoj.

Kreslit začala talentovaná dívka stejně jako ostatní děti už v útlém věku. „Určitě jsem taky kreslila po zdech, ale rodiče to rozhodně za projev talentu nepovažovali,“ usmívá se Monika. Na opravdové kresby si musela ještě počkat. „Časem jsem si vykreslila ruku a pak jsem ve čtvrté třídě nastoupila do ivanovické základní umělecké školy. Chodila jsem tam až do deváté třídy,“ vzpomíná dívka.

Upřednostňuje kresbu

Ve výtvarném umění se rozhodla pokračovat i dál, a proto nastoupila na střední uměleckou školu. „Hlásila jsem se i do Brna, ale tam je takový nával, že jsem se bohužel nedostala. Trochu mě to mrzí, protože si myslím, že tam bych se víc dostala ke kreslení jako takovému, v Prostějově je to víc zaměřené na počítačovou grafiku,“ upozorňuje na rozdíly mezi školami Monika, která z výtvarných technik upřednostňuje kresbu před malbou.

Nejraději používá obyčejnou tužku. „Čas od času kreslím i uhlem, ale s tužkou se mi pracuje nejlépe. Malba vyžaduje hodně trpělivosti a tu já ještě nemám,“ směje se výtvarnice, která má i přesto své oblíbené umělce právě mezi těmi, kteří se věnovali převážně malbě. Z výtvarných směrů ji nejvíc uchvátil impresionismus.

Zda ji bude do budoucna výtvarné umění živit, zatím neví. „Určitě by bylo fajn, kdybych pracovala v oboru, který mě baví. A myslím si, že se tím dá docela slušně uživit, po graficích a designérech je pořád ještě poptávka,“ podotýká dívka.

Své obrazy většinou kreslí jen tak pro radost, několik už jich však vytvořila i na přání. „Například strýc si ode mě nechal nakreslit dům, který rekonstruoval. Ten dům je asi sto let starý a hrozně hezký, to mě opravdu bavilo,“ vzpomíná Monika.

Na kresbu portrétů jí však, jak sama říká, chybí trpělivost, stejně jako na už zmiňovanou malbu. „Chtěla jsem mamce a kamarádce dát jejich portréty jako dárek, ale nakonec z toho sešlo. Tak třeba to vyjde jindy,“ krčí Monika s úsměvem rameny.

Na jarmarku

Jedna její kresba už se dostala i do kalendáře, i když zatím jen amatérského. „Asi před rokem jsme se školou kreslili různé části Vyškova a já jsem se zaměřila na radnici. Dostala jsem to jako speciální úkol, pak to pan učitel vyfotil, naskenoval a udělal z toho kalendář, který se prodával na jarmarku. Většinu toho ovšem vykoupila mamka,“ směje se dívka, kterou kromě kreslení baví také tanec.

Jako členka vyškovské taneční skupiny N-yoj! už má za sebou několik skupinových vystoupení i takzvaných battlů, což jsou vlastně taneční souboje mezi jednotlivci. „Kreslení a tancování jsou úplně odlišné věci, takže se nedá moc říct, co mě víc baví. Na tancování se mi nejvíc líbí hlavně ta energie, pohyb, ten pocit, že něco dělám,“ podotýká dívka.

Před prvním sólovým veřejným vystoupením měla údajně hroznou trému. „Zpočátku jsem se hrozně bála vyjít před publikum, protože ve skupině je to něco úplně jiného. Ale když jsem to udělala, zjistila jsem, že mě víc baví vystupovat sólo než ve skupině,“ prozrazuje Monika.

Kromě tancování a kreslení si vyzkoušela snad všechny druhy umění s výjimkou divadla. „Několik let jsem hrála na flétnu, na základní škole jsem také zpívala ve sboru. Nemůžu říct, že by mě to nebavilo, ale myslím si, že je lepší, když člověk dělá pořádně jednu nebo dvě věci, než aby jich dělal několik, ale povrchně. Baví mě i psaní, takže uvažuji o tom, že se v budoucnu možná dám i na studium žurnalistiky,“ dodává dívka.