Sbírá pouze modely velikosti jedna ku třiačtyřiceti a doma jich má zatím přesně tisíc dvaasedmdesát.

Úplně nejvíc si váží prvních autíček, které dostal od svých blízkých. A také několika modelů, u kterých se pořádně zapotil, než je získal. „Nejstarší kousky jsou z osmdesátých let minulého století, kdy italská firma s výrobou autíček začínala,“ představuje své modely mladý sběratel.

Dříve kupoval autíčka po desítkách, ale v posledních třech letech doplňuje sbírku v průměru třemi sty kusy ročně. ,,Mám je ve třech vitrínách, na jednom stojanu. Další jsou schovaná pod postelí. Dávám je v pokoji všude, kam se vejdou, ale už teď jsem s místem dost na štíru. Nevím, co budu dělat, až se sbírka ještě rozroste,“ říká Hudec.

Poslední roky jezdí mladík pravidelně na velká setkání sběratelů do italského Milána, Nizozemska, do Prahy a na menší také do Brna a Bratislavy. Podle něho je v České republice skutečných sběratelů autíček Bburago asi kolem dvaceti. Těch větších, mezi které patří i on sám, přibližně pět.

Bburago je italská firma, jejíž původní majitel už nežije. Jeho syn v tradici pokračoval, ale společnost později odkoupila firma Maisto, která výrobu přesunula do Číny. Nové modely autíček ve stylu Bburaga se tak nadále prodávají. ,,Běžné modely jsou teď k sehnání v ceně od devětašedesáti do pětadevadesáti korun. Hodnota vzácnějších autíček, které je těžké sehnat, jde i do tisíců korun,“ říká Hudec.

Sbírání autíček podle něho není jen skládání modelů do vitrín a utírání prachu. Baví ho cestování po burzách, kde potkává mnoho zajímavých lidí. Mezi nejzábavnější činnosti považuje domluvu se zahraničními sběrateli, kteří neumějí anglicky ani německy. Konverzace pak sestává převážně ze zběsilého mávání rukama.

Hudcovým největším zážitkem byla návštěva největšího českého sběratele. „Bylo to jako v pohádce. Dotyčný má místnost vyhrazenou speciálně pro tento účel, která je vyskládaná od podlahy až ke stropu autíčky. Některá z nich se můžou běžnému člověku zdát na první pohled úplně stejná, ale opravdový sběratel si všimne těch nejjemnějších detailů. Třeba rozdílných koleček,“ vypráví Hudec.

Svou sbírku ukazuje rád. ,,Problémem občas bývají návštěvy s malými dětmi. Není lehké jim vysvětlit, že autíčka ve vitrínách nejsou na hraní, ale jen na dívání. Malí bratranci, kteří se u nás objevují častěji, si už zvykli, a tak jen stojí před vitrínami a smutně koukají. Vědí, že s těmito autíčky si hrát nemohou,“ dodává sběratel s úsměvem.

HANA VRTALOVÁ