Když se znovu ucházela o obor činoherní herectví, tentokrát to vyšlo. Navíc na pražské DAMU. Stala se jednou z tváří Divadla Komedie. Zatím její nejvýraznější rolí je nepříliš úspěšná prostitutka Romi v komorní inscenaci Odpad, město, smrt v režii Dušana Pařízka, ze které vychází i stejnojmenné filmové drama Jana Hřebejka. Devětatřicetiletá držitelka Thálie Gabriela Míčová se nyní představuje v dalším díle pravidelného seriálu Osobnost Vyškovska.

Jak vzpomínáte na město, kde jste strávila dospívání, na Vyškovsko?

Ve Vyškově jsem strávila krásných deset let. Mezi mým osmým a osmnáctým rokem. Z tohoto období nejvíc vzpomínám na gymnastický oddíl, kde jsem trénovala pod vedením Marie Turkové. Hodně času jsem také trávila v F-klubu, kde byly pravidelné páteční rockotéky. To bylo v době, kdy jsem už závodně netrénovala. Byla jsem na střední škole a dojížděla do brněnského divadla Husa na Provázku.

Jak vůbec vypadala vaše cesta na divadelní prkna?

Začalo to právě všechno v Brně. Dostala jsem se do Dětského studia Husy na Provázku, které vedl režisér Vladimír Morávek. Bylo jasné, že po maturitě se budu hlásit na umělecké školy. Na JAMU mě nevzali. Tak jsem přes brněnskou bohunickou nemocnici a hereckou školu v Šumperku nakonec skončila v Praze na DAMU.

Studovala jste činoherní herectví v ročníku vedeném divadelní a hereckou legendou Borisem Rösnerem. Neroztřepala se vám z toho kolena?

Tak samozřejmě, že jsem měla před ním trému a nejen na přijímačkách, ale i ze začátku studia. Pak se ale ukázalo, že nemusíme mít ani strach ani trému. Měl nás rád a fandil nám. Přísný ale byl. Nemohla jsem mít lepšího učitele. Ostatně po celou dobu studia jsem měla velké štěstí na pedagogy. Eva Salzmannová a Miloš Horanský mi byli velkou inspirací a jsou jí doteď. Jsem ráda, že jsem s nimi pořád v kontaktu. S Evou jsme se dokonce potkaly při několika divadelních projektech.

Gabriela Míčová
• je jí 39 let
• narodila se v Prostějově, vyrůstala však ve Vyškově
• vystudovala vyškovskou střední zdravotnickou školu
• profesi zdravotnice zastávala v nemocnici na ORL onkologického oddělení
• deset let hrála v Divadle Komedie, kde působila až do změny provozovatele v roce 2012
• na filmovém plátně debutovala v dramatu Odpad město smrt, role jí vynesla Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli, postava jí pomohla také k divadelní Thálii
• má se objevit v novém filmu Vladimír Michálka (Je třeba zabít Sekala, Babí léto) Pohádkář

Jak to máte nyní, hostujete v divadlech, máte stálé angažmá?

Teď jsem necelé dva roky na volné noze. Působím v několika pražských i mimopražských divadlech, například ve Studiu Hrdinů, Činoherním Klubu, v Kladně … Dělám také své projekty. S Danou Polákovou a Monikou Fingerovou jsme založily občanské sdružení Spolek 2012 a zaměřily jsme se na sociálně a společensky angažované divadlo. Máme představení Neubližujme si!, které je určené žákům prvního stupně základních škol a zabývá se prevencí šikany. V dubnu jsme měly premiéru inscenovaného čtení pro seniory v domovech důchodců. Při tom všem mi zbývá i čas na natáčení, rodinu, přátele, aktivní odpočinek …

Zlomový pro vás byl rok 2012, kdy vás pro filmové plátno objevil Jan Hřebejk. První velká filmová role a hned Český lev …

V roce 2012 končilo mé domovské Divadlo Komedie, kde jsem byla deset let. Honza Hřebejk k nám často chodil, ke konci snad viděl všechny naše inscenace. Rozhodl se, že představení Odpad, město, smrt, které režíroval Dušan Pařízek, převede na filmové plátno. To, že film bude mít takový úspěch, nakonec získal deset nominací na Českého lva, asi nikdo nečekal.

Ve slavné Fassbinderově hře jste se tedy objevila nejprve na divadelních prknech. Za stejnou roli jste byla oceněná Cenou Thálie 2012. Ve stejný rok jste získala navíc i Cenu české filmové kritiky a Divadelních novin. Najednou vás znalo podstatně víc diváků, začala se o vás zajímat média …

Ano, to vše bylo. Měla jsem štěstí. Ale nedá se žít minulostí …

Média si všimla také toho, že poté, co vás Herecká asociace odměnila Thálií v oboru činohra, vám skleněná soška ještě při přímém přenosu upadla na zem a rozbila se. Dali vám novou?

Ne. Ale to nevadí.

Objevila jste se i třeba v dramatické hře Antiklimax, za roli protektorátní herečky Lídy Baarové ve hře Goebbels/Baarová jste byla v roce 2009 nominovaná na cenu Alfréda Radoka. Na jakou roli vzpomínáte nejraději?

Snad ještě nejsem tak stará, abych vzpomínala. Víte, já často vzpomínám na celou éru Divadla Komedie. Na spolupráci s režiséry Dušanem Pařízkem a Davidem Jařabem. Na své herecké kolegy. Myslím, že jsme zažili něco mimořádného. Každý ponor do nového textu, inscenačního záměru byl obohacující zkušeností, která nás neustále posouvala ve vnímání divadla v jeho možnostech. Neustále jsme se překvapovali. Vystačili jsme si s málem, hlavní důraz byl kladený na slovo, obsah, sdělení. K tomu nám stačilo pár rekvizit a většinou holé jeviště. A vnímavý divák. Vidíte a už vzpomínám jako nějaká stará bába.

Stále víc si vás všímá i televize. Dotočila jste úspěšný seriál První republika, na čem dalším pro film nebo televizi pracujete?

Nějaká práce je přede mnou, zaplať pán Bůh, pořád. Záleží, co z toho nakonec vyjde. Raději o něčem konkrétním ale teď nebudu mluvit.