Předchozí díly seriálu Osobnosti Vyškovska naleznete ZDE

V této neobvyklé disciplíně dosáhl značných úspěchů. Méně se už ví, že je sedminásobným železným mužem, závodil v překážkovém běhání a s desátým nejlepším časem v bývalé ČSSR zdolal maraton.


Jak jste se dostal k drezínám, které vás proslavily?
Ve francouzském městě Blois se v roce 2003 konalo mistrovství světa historických kol. Napadlo mě nechat si sestrojit také drezínu a pustit se do závodění.

Nechal jste se při výrobě svého stroje nějak inspirovat v historii?
Moje drezína vycházela z téměř dvě stě let starého odrážedla, které si nechal patentovat francouzský baron Drais. Tvar koloběhadla dodržuje siluetu koně, dřevěná kola jsou okuta obručí, pérové sedlo s kožešinkou nahrazuje klasické. Tělo koně je z dvě stě let starého dubového zámeckého trámu, hlava kol je z jasanového dřeva.

Z vašich slov je cítit, že máte ke svému stroji nevšední vztah. Pojmenoval jste si ho?
Mám teď tři drezíny. Karel May by měl radost, dva z nich jsem pojmenoval podle jmen koní proslulých pokrevních bratrů Vinetua a Old Shatterhanda – Hatátitlá a Ilči.

Jak dlouho trvalo, než jste uspěl?
Hned v následujícím roce v Rakousku jsem vyhrál. Potom jsem na nejvyšším stupni stanul ještě dvakrát. Závodů na drezínách se jezdí málo. Stejně mě těší i světové rekordy. Ty se jezdí na certifikovaných trasách při světových mistrovstvích, kde se nedá nic zkrátit, navíc kontroly zapisují průběžný čas.

Jak intenzivně trénujete? Máte tréninkový plán?
Ani náhodou. V minulosti jsem jezdil menší vzdálenosti a na drezíně dodržoval heslo Kdo trénuje, je zbabělec. Ale v sezoně jsem kolmo absolvoval dva až tři závody spolu s běžci.

Rychlost odrážedla asi nebude závratná…
Maximální rychlost mi naměřili z kopce u italského Milána, devětatřicet kilometrů v hodině. Bylo to ale jen na okamžik, kolo se hodně třese. Průměrná rychlost se pohybuje mezi dvanácti až čtrnácti kilometry.

I tak asi může dojít k nepříjemným haváriím. Vzpomenete si na některé?
Především považuji za důležité zmínit, že samotná jízda na drezíně může mít několik poloh. Jedná se o střídavé odrazy levou a pravou nohou, jízdu s oporou přední nohy na výstupku přední vidlice nebo opakovaném odrážení jednou nohou. V prudkých kopcích schází trochu činnost nohou, proto posunuji těžiště mimo sedlo. Nedivte se, že občas skončím v příkopu. V Itálii jsem však spadnul tak nešťastně, že jsem si pod helmou roztrhl čelo. Jizva je podobná té, kterou má na čele Petr Novotný po bungee jumpingu.

Brzdit pouze nohama s kopce, není to trochu hazard se zdravím? Co spáleniny chodidel?
Podrážky mi hořely dvakrát – z kopce ze Slavkova u Hranic a při sjezdu v Rejvízu v Jeseníkách. Ročně tak zničím troje nebo i šestery sportovní boty. Zkoušel jsem i silnější podrážky, ale nepomohlo to. Je pravda, že s přibývajícím věkem jezdím z kopce stále opatrněji.

Drezína je schopna tohle všechno vydržet? Opravoval jste ji?
Při bláznivých jízdách na Říčanské lávce jsem vyhecovaný davem asi při dvacátém sjezdu do rybníka zlomil trup kola. K opravě většinou stačí kladivo, voda, popřípadě svářečka.

Jaká je vlastně konkurence v této disciplíně? Reprezentujete Českou republiku sám?
V naší vlasti je přibližně deset pojízdných drezín a šest nadšenců. Na mistrovstvích jsou k vidění Kanaďané, Němci, Rakušané a Švýcaři.

Není to ale jediná disciplina, na které jste se podílel jako zakladatel…
Byl jsem u zrodu železného muže. To znamená zdolání tří kilometrů a osmi set metrů plavání, sto osmdesáti kilometrů na kole a maratónu. Maratón i kolo mi nečinily problémy, na kole jsem uvedenou vzdálenost ujel dokonce pod pět hodin. Nejvíc mi dalo zabrat plavání. Tehdy ještě nebyl neopren, takže záleželo na teplotě vody.

A co proslulá kombinace alkoholu a vytrvalostního běhu?
Jestli máte na mysli Slavkovskou pípu, tam jsem nepatřil k těm, kteří potřebují často doplňovat palivo. Stačily mi povinné čtyři piva, stejně se při běhu na jedenáctikilo­metrové trati chovaly v žaludku jako kameny.

Na nejznámějším slavkovském podniku, vzpomínkových akcích k výročí bitvy tří císařů, jste ale letos k vidění nebyl…
Požádal jsem občanské sdružení Austerlitz 2005, aby na konci průvodu vojsk vyrazily na drezínách lidé oblečení v uniformách všech armád zúčastněných na bojišti. Nedostal jsem souhlas, asi bychom narušili historický rámec průvodu. Přitom je doloženo, že drezína měla své testovací jízdy už v roce 1791.

Jaké máte další plány?
Pokud to vyjde, chtěl bych se zúčastnit prologu na Giro d´ Italia. Láká mě akce Mistři na Praděd spolu s bývalými reprezentanty v cyklistice. A zvláštní výzvou je pro mě kopec svatého Bernarda. Zatímco Hanibal ho zdolal na slonech a Napoleon na mule, já to zkusím na drezíně. Jeli bychom však obráceně z italské strany. Na vzdálenosti třiatřiceti kilometrů je dvoukilometrové převýšení…

Máte čas a chuť se věnovat ještě něčemu jinému než drezínám?
Mám ve Slavkově penzion a před dvěma týdny jsem začal provozovat vinný sklípek. Sám víno nevyrábím, využívám nabídky svých kamarádů. Sice mám zatím jen sto padesát lahví, ale místo na archivní vína je už ve sklepě připravené.

Vážení čtenáři, seriál Osobnosti Vyškovska najdete také v tištěné podobě každé úterý ve Vyškovském deníku Rovnost.