„Nedovedu si teď představit, že bych dělala jinou práci,“ tvrdí Bezdomniková, která se představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska.

Vystudovala jste pedagogickou fakultu, dva roky jste učila v Drnovicích. Jak jste se vůbec dostala do turistického centra?
Když jsem odešla z místa učitelky, nastoupila jsem do Vyškovského deníku. Díky tomu jsem se vlastně potkala se spoustou lidí, kteří jsou teď mými kolegy. A když jsem odešla z novin, narazila jsem na inzerát, že je tu volné místo. Cestovní ruch je zajímavý obor, který má perspektivu, je to práce s lidmi a to mě baví, takže jsem si říkala, proč ne. A pak už to šlo rychle, v pátek jsem vyhrála výběrové řízení a hned další týden už jsem nastoupila.

Bylo něco, co vás zpočátku na nové práci zaskočilo?
Ano. Když jsem se vracela domů, byla jsem hodně takzvaně umluvená. Lidem se tu musíte věnovat maximálně a zpočátku to byl trochu nezvyk.

Změnila se za ty roky, co pracujete v turistickém centru, nějak situace?
Když jsem nastupovala, tak jsme jako základ měli informování lidí a prodej vstupenek. Teď navíc prodáváme třeba vstupenky do Národního divadla Brno, a nově jsme začali také poskytovat službu Czech Point, která lidem umožňuje vyřídit různé dokumenty nebo ověřit podpisy. Takže práce určitě přibylo.

Jak vůbec vypadá typický den v turistickém centru?
Záleží, zda je to v sezoně nebo mimo ni a jak moc chodí lidé. Všichni tu děláme všechno, teď zrovna připravuji cizojazyčné letáky, a do toho chodí lidé, kteří mají samozřejmě přednost. Ostatní práci tak musíme vždy odložit a věnovat se lidem. V sezoně je toho pochopitelně vždy o dost víc.

Na co se lidé vůbec nejčastěji ptají?
To také závisí na ročním období. V sezoně se nejvíc ptají na cestu k dinoparku nebo zooparku, co je tady možné vidět a podobně. Místní lidé sem zase chodí kvůli firmám, když potřebují třeba sklenáře nebo kominíka. Hodně se lidé ptají také na městskou hromadnou dopravu. A co se týká Czech Pointu, tak se lidé hodně zastavují pro výpisy z rejstříku trestů. Je to taková všehochuť.

Pamatujete si nějaký kuriózní dotaz?
Občas se něco objeví. Teď koncem srpna k nám třeba přišla paní, která chtěla zjistit, kde jsou jaké pěvecké soutěže, protože by se do nějaké chtěla přihlásit. Tak jsme jí je s kolegyněmi pomáhaly hledat.

Nechybí vám někdy práce učitelky? Přece jen, cestovní ruch k tomu nemá nijak blízko…
Přiznám se, že nechybí. Manžel je také učitel, seznámili jsme se právě při studiu, a když mi někdy vypráví, jak to teď ve školách vypadá, tak jsem docela ráda, že jsem odtamtud odešla.

Jaká je vůbec návštěvnost turistického centra? V dnešní době internetu v mobilu a podobných technických vymožeností se zdá, že informační centrum už svou funkci plní jen pro starší ročníky…
To si nemyslím, chodí nám sem všechny generace. Máme tu monitoring návštěvníků, v sezoně přijdou denně třeba dvě stovky lidí, mimo sezonu to samozřejmě o něco poklesne. Ale myslím si, že turistická centra mají i dnes určitě využití. Velkou roli hraje osobní kontakt, který z internetu nikdo nezíská, pořádáme tu různé výstavy, určitě je pro lidi lákavý také veřejný internet, na kterém si můžou vyhledat informace, pokud právě z telefonu k tomu přístup nemají.

Co vůbec musí člověk pro práci v informačním centru umět?
Určitě jazyky, to je důležité, my se tu domluvíme anglicky, německy a španělsky. A samozřejmě je nezbytné umět vycházet s lidmi, mít trpělivost a být ochotný. A také je nutné znát město, neustále se dovzdělávat. A nedělat si nic z toho, že občas jsou lidé nepříjemní a mají špatnou náladu.

Jste jeden z prvních lidí, s kterými mluví turisté. Máte vůbec ráda turistiku?
Určitě ano, jezdíváme s manželem na dovolené právě po České republice. Já sbírám turistické známky a vždy se ráda podívám do nějakého pěkného města nebo koutu naší země s krásnou přírodou.

A když dorazíte do cizího města, neprojevuje se u vás trochu profesionální defomace?
Možná trochu ano. Určitě mě zajímá, jak to mají jinde, manžel už se mi směje, protože chodívám do jiných informačních center a třeba studuju jejich letáky, jestli bychom se u nich nemohli inspirovat, a podobně. Asi jsem tou prací trochu deformovaná, ale nevadí mi to. Nedovedu si teď představit dělat něco jiného.