Ve hře na klavír se Zuzana zdokonaluje už devátým rokem. „Talent mám pravděpodobně po mamce, která na klavír také dlouho hrála a snad také chtěla, abych šla v jejích šlépějích. Jsem za to moc ráda, i když někdy do páté třídy základní školy jsem vztah ke klavíru hledala jen velmi těžko. Obrat přišel přibližně v době nástupu na gymnázium, kdy jsem si začala populární písničky sama shánět a zajímat se tak o hru i mimo povinné zkoušení," vzpomíná dívka.

V loňském roce tak po osmi letech studia absolvovala první stupeň ve hře na klavír a ráda by za tři roky uzavřela i druhý. „Nejdřív jsem na křídlo chodila cvičit k babičce, ale teď mám doma piano a jsem schopná u něho prosedět třeba šest hodin denně. I když nemám moc času, vždycky si aspoň půlhodinku najdu. Takže jsem ráda, že jsem u klavíru vydržela, protože dnes už bych se ho rozhodně nevzdala," přiznává Zuzana.

Do hodin zpěvu se rozhodla chodit ve třetí třídě. „Hodiny navštěvuji šestým rokem a loni se mi podařilo na okresní pěvecké soutěži vybojovat první místo, bohužel bez postupu do krajského kola. Porota totiž vybrala na první místo s postupem jednu z mých soupeřek s odůvodněním, že měla lepší pěvecký výraz, což mě celkem mrzelo. Přesto jsem moc vděčná svému učiteli zpěvu Davidu Křížovi, díky kterému jsem na první místo dosáhla," děkuje na dálku dívka.

Její velkou zálibou je také herectví, které uplatňuje v rousínovském divadelním spolku. „Nejraději vzpomínám na hru nazvanou Rousínovský vodník, kde jsem hrála roli zamilované Elišky. Moc jsem si ji oblíbila. Možná i proto, že to byla vlastně moje první velká role a musím říct, že mi opravdu sedla. Už se moc těším na další představení, které plánujeme na jaře. Dobře se mi hrála také role podlé sestry v Císařově brázdě, takže se nedá říct, že by mi vyhovovaly jen kladné, nebo záporné role. Divadlo mě celkově moc baví," usmívá se mladá herečka.

Zároveň dodává, že když se nedostaví tréma, tak hned ví, že je něco špatně. „Když před vystoupením, ať už hudebním nebo divadelním, cítím mírnou nervozitu, říkám si, že všechno dobře dopadne. Naopak když cítím, že tréma nepřichází, vím, že se něco pokazí. Třeba jednou jsem tak z postupových zkoušek ve hře na klavír dostala trojku," přiznává Zuzana.

Zároveň by uvítala, kdyby se divadelní nebo hudební setkání odehrávala pravidelněji po celý rok. „V zimě bývá totiž spousta koncertů a divadelních představení spojených například s vánočními svátky, z jara zase bývají tematicky zaměřené koncerty. Ale třeba přes léto už těch akcí moc není, což mě mrzí. Tohle léto jsme ale pozvaní se sborem na místní tradiční festival Roustfest. Máme tam zpívat rockové balady, takže už se na to připravujeme a osobně se moc těším," říká dívka.

Na další koníčky už jí příliš času nezbývá. „Léta jsem se věnovala tenisu a také baletu, dnes už si ale jen občas zajdu zacvičit zumbu nebo aerobik. Není to ale už nic pravidelného," doplňuje Zuzana.

Čas jí bere především studium na vyškovském gymnáziu. Po maturitě by nicméně ráda studijně vycestovala do zahraničí. „Ráda bych se potom dostala na medicínu a mým cílem je plastická chirurgie. Zájem o obor jsem asi také získala po mamce, která je fyzioterapeutka. Už dlouho mě zajímá práce s lidmi a právě práce doktora má k mé představě asi nejblíž. Naštěstí mám čím dál menší problémy s pohledem na krev. To mi potvrdila právě i mamka, že postupem času si člověk zvykne," svěřuje se s úsměvem.

Studia za oceánem

A právě se studiem a prací medicíny souvisí její sen působit za hranicemi. „Impuls mi dodala i kamarádka, která už počítá s několikaměsíčním studiem v Anglii. A to během střední školy. Já dávám přednost zahraničnímu studiu až na vysoké škole, ráda bych ale strávila pár semestrů na některé americké univerzitě. To je podle mě velká životní zkušenost," dodává ke studiu Zuzana.

Jejím životním snem ale není pouze v zahraničí studovat, ale také se tam časem přestěhovat. A možná jednou založit rodinu. „Jednou z věcí, která mě moc baví, je totiž studium jazyků. Zatím se dá říct, že se domluvím anglicky, španělštinu, kterou se teď učím druhým rokem, budu muset ještě pilovat. Zároveň si chci přibrat ještě němčinu. A s ohledem na to, že oběma jazyky, španělštinou i angličtinou se mluví v Jižní Americe, asi nejvíc mě to táhne právě tam. Samozřejmě bych nechtěla na svůj rodný kraj nikdy ztratit vazby a chtěla by se sem často vracet. Jestli se mi sny podaří naplnit, ale ukáže teprve čas," usmívá se studentka.