Aktuálním tématem ve Vyškově jsou teď zápisy do mateřských škol. Město sice vytvoří novou školku s jednou třídou, i tak ale vedení mateřinek nepřijme asi čtyřicet dětí. Jak se na tuto situaci díváte?

Jde o dlouhodobý problém. V centru se mezi maminkami o problému hodně mluví. Každý rok vzniká v tomto ohledu extrém. Loni sice dětí nepřijali mnohem víc, rodiče to ale letos o dost víc řeší. Mateřinky na ně totiž měly mnohem vyšší nároky. Zřejmě to bylo způsobené vznikem nové školky na Letním poli. Vytvořilo se vzduchoprázdno ohledně informací, nikdo nevěděl, co se bude dít. Všichni se báli, kde skončí a jestli se jim podaří dostat se tam, kam chtějí. Lidé jsou pořád v situaci očekávání, kdy do poslední chvíle nic nevědí. Přijde mi to nešťastné.

Napadá vás nějaké řešení?

Věnujeme se z velké části dětem do věku tří čtyř let, takže pro nás nejde o primární problém. Je to těžké. Teď přišly silné ročníky a kdo ví, co bude za pár let. Co mě překvapilo v období slabých ročníků, bylo, jakým šmahem se rušily školky, když bylo evidentně jasné, že za pár let místa budou chybět. Řešení bych viděla v dlouhodobější přípravě.

Není to ale z větší části způsobené také tím, že se maminky chtějí čím dál víc vracet do práce dřív a zkouší to ve školkách, i když jejich dítěti ještě v den nástupu nebudou tři roky?

Částečně možná ano, ale jde pouze o posledních pár let. Školky na tak malé děti, na příval třeba deseti z nich s plenami, nejsou připravené. S tím opět souvisí likvidace toho, co bylo. Mám na mysli jesle.

Existuje však několik zařízení, a to i ve Vyškově, která se starají o děti mladší tří let. Třeba vy jste teď otevřeli Radovánek…

Jde o jeden z alternativních způsobů. Jako některé další neziskovky, a také podnikatelé, kteří ovšem očekávají výdělek, jsme zareagovali na vzniklou situaci. Maminky nás navštěvují v podstatě od těhotenství, jejich potomci jsou zvyklí sem chodit a není pro ně tak stresující zůstat tady delší dobu. Doufáme, že naše denní centrum bude pro maminky a jejich děti dobrou alternativou. Zatím máme kapacitu zhruba deseti dětí, ale chceme ji přes prázdniny, kdy budeme mít rovněž provoz, ještě upravit směrem nahoru.

Kolik času tak trávíte v práci?

Máme pevnou provozní dobu od půl osmé ráno do půl čtvrté odpoledne s tím, že pokud dojde k nějaké nouzové situaci, je možné domluvit se. Vzhledem k tomu, že všechny máme děti i doma, musíme to skloubit dohromady.

Být celou pracovní dobu s dětmi a potom přijít domů, kde vás zase čekají děti, musí být náročné.

Právě naopak. Mě práce s dětmi, které k nám do centra chodí, nabíjí, a mám pocit, že jsem schopná s těmi svými lépe fungovat. Samozřejmě musím dělat i kancelářskou práci a když sedím víc nad papíry, mám pak doma pocit, že jsou děti nad moje síly. Každopádně tuto práci považuji za tu nejlepší, která mě v životě mohla potkat.

Takže si dokážete představit, že byste ji dělala až do důchodu.

To asi ne. Ale ještě vidím, že můžu centru pomoci pohnout se dopředu. Chodí k nám například i maminky s dětmi, které mají závažnější problémy jako třeba nerovnoměrnosti v motorickém vývoji. Pro ty jsme vytvořili poradnu. Teď jsme ji rozšířili o spolupráci s organizací pro pomoc dětem s rozštěpem. Pořád si tak říkám, že tímto směrem bych se jednou chtěla posunout dál. Ale to je zatím daleko.

Jak dlouho působíte v Radosti?

Od roku 2005, takže jsem pamětník. (smích) V podstatě od začátku se centrum neskutečným způsobem vyvinulo. V určitých ohledech se změnilo, zčásti však zůstalo věrné své původní filozofii. Stále ale narážíme na nevědomost lidí, co že to vlastně jsme za organizaci. Mají zakořeněné v podvědomí, že organizace někdo zakládá, dává jim peníze a ony něco dělají. Naše centrum založilo pět maminek a během let se z něj vyvinula poměrně rozsáhlá organizace, která ovšem stále stojí právě na maminkách na mateřské, které nám tady ochotně, dobrovolně pracují.

Zadarmo?

Spoustu let to tak bylo. Teď už máme několik placených zaměstnanců, ale všechno jsou to velmi zkrácené úvazky s platy daleko pod průměrem. Zajišťujeme tak stabilní chod mateřského centra. V dobách jejich pravěku se vedení po dvou třech letech měnilo, což nebylo šťastné. Nešlo totiž ani žádat o dotace.

Máte teď o nějaké požádané?

Snažíme se rozvíjet environmentální vzdělávání rodin s dětmi. Úspěšně už v této souvislosti běží několik aktivit. Nyní jsme udělali projekt z programu Pokusy a hry, poslali jsme ho na ministerstvo životního prostředí a uvidíme, jak budeme úspěšní. Pokud ne, i tak chceme tímto směrem pokračovat.

Co váš volný čas? Myslím tím úplně bez dětí.

Ty moje už jsou odrostlejší. Ale ani tak toho času moc není, i když se moc snažím si ho na sebe najít. Nedávno jsem si přidala jednu činnost navíc, čistě dobrovolnou. Začala jsem jednou za čtrnáct dní jezdit dělat besedy do Kolokoče do Drnovic, protože jsem navíc lektor rodičovského vzdělávání, mám kurz efektivního rodičovství. Sešla se mi tam pěkná skupinka. To beru jako zábavu, je to pro mě duchovní očista. Také občas dělám chyby ve výchově a tímto se ventiluji.

Máte nějakou zaručenou radu pro rodiče, co se týká výchovy, která opravdu funguje bez výjimky?

Skutečně zaručená rada je nepřehánět to. A netrestat ve hněvu, protože pak člověk netrestá dítě, ale sám sebe. Je dobré chvilku počkat a spousta věcí se vyřeší sama. Zasahovat okamžitě jen v případě, že jde o život.

Vypadá to, že nicnedělání je pro vás hodně cizí slovo.

Ráda maluji, čtu. Nemám moc čas chodit do kina, letos jsem byla jednou, nebo sledovat filmy. Když je plesová sezona, vyrazím na bál. Ráda si s dětmi vyjdu na procházku, sportovní typ však nejsem. Ale bruslit nebo plavat chodíme jednou týdně.