Další díly seriálu
Zvířátka v zoo naleznete ZDE

Ve výběhu vyškovského zooparku pojmenovaném Jižní Amerika mezi lamami bystře pobíhá a kličkuje ostražitý nelétavý pták – nandu pampový. Už jeho umístění napovídá, ze kterého kontinentu pochází. Spatřit byste ho mohli v jeho domovině na savanách a stepích Argentiny, východní Bolívie a severovýchodní Brazílie.

Je to druhý zástupce nadřádu běžců, které chováme ve vyškovském zooparku. Před několika lety jste se mohli na Dvorečku naší babičky dokonce setkat s ochočeným, velice hodným „nelétavcem“ z Austrálie emu hnědým, kterého nám věnovali soukromí chovatelé. Od mládí žil na dvoře u svých majitelů a byl zvyklý na jejich přízeň i zvědavost častých návštěvníků z řad dětí, takže mu nové rušnější prostředí nedělalo žádné větší problémy.

Nadřád běžců jsou velcí nelétaví ptáci se zakrnělými křídly, kteří výborně běhají díky silným, dobře vyvinutým nohám. Jejich domov je pouze v teplých oblastech, zahrnujeme do nich pštrosy z Afriky, nandu z Jižní Ameriky, emu z Austrálie, kiwi z Nového Zélandu, kasuáry z Nové Guineye a vymřelé ptáky moa a pštrosy madagaskarské. Ztratili možnost letu v důsledku zvyšování své váhy nebo proto, že žili na ostrovních územích, kde se nevyskytovali savčí predátoři, takže pohyb po zemi pro ně nebyl nebezpečný.

Ale dnešní povídání má být o nandu. Jsou mnohem menší než pštrosi dvouprstí, dospělci dosahují váhy pouze 20 až 25 kilogramů. Obě pohlaví nejsou od sebe nijak výrazně odlišena, pouze samice jsou světleji zbarvené než samci, kteří mají ještě tmavý až černý krk. Křídla mají poměrně dobře vyvinutá, ale přesto ho nejsou schopni udržet ve vzduchu, slouží pouze k udržování rovnováhy při rychlém běhu a kličkování.

Výhradně hmyzem se živí jejich mláďata v první fázi života, po vylíhnutí z vajec, dospělci se krmí rostlinou potravou a nepohrdnou ani drobnými obratlovci. Do mělkých hnízd na zemi snáší najednou několik samic přibližně po deseti i více vejcích, takže není výjimkou, že jich hnízdo obsahuje 50 až 60 kusů.

Na vejcích sedí pouze samec a po čtyřiceti dnech se rodí pruhovaná mláďata, která s tímto zbarvením lépe splynou s okolní vegetací a jsou tak lépe chráněna před případnými dravci a šelmami. Zpočátku vodí „pštrosáčata“ jen samec, až později se přidávají i samice.

Nandu pampoví jsou docela častými chovanci zoologických zahrad, nahrává tomu jejich otužilost, takže stačí, když se mají kam schovat. Vyhovuje jim i nevytápěný přístřešek, do kterého nefouká.

Lov vystřídaly velkochovy

V minulosti byli nanduové intenzivně loveni nejen pro peří a maso, ale také kvůli tuku, kterému byly připisovány léčivé účinky. Připravovaly se z něho masti proti revmatismu a dokonce byl přikládán na rány způsobené kousnutím jedovatých hadů. V dnešní době se nanduové, podobně jako pštrosi, chovají na farmách a jejich tuk lidé využívají převážně v kosmetickém průmyslu.

Jak jsem se již zmiňoval, všichni ptáci z nadřádu běžců mají silné nohy, díky kterým mohou běžet rychlostí 60 až 80 kilometrů v hodině. Nohy jim ale slouží i k účinné obraně. Dobře mířenými kopanci se dovedou ubránit i silnějším dravcům.

O tom jsem se na vlastní kůži přesvědčil v loňském roce v době letních prázdnin. Po pracovní době jsem procházel zahradou a ve staré části zoo, za expozicí kočky divoké, jsem postřehl nějaký pohyb. Podíval jsem se pozorněji a vidím, že u plotu se krčí jeden z našich „nanďáků“. „Co tady dělá?“ pomyslel jsem si. Zřejmě utekl z výběhu.

Není to běžným jevem, ale stává se, že se některému zvířeti podaří dostat ven. První, koho jsem při shánění pomoci potkal, byl ředitel a spolu jsme také nandu odchytili. Uchopili jsme zmítajícího se ptáka, který vycítil, že opět ztrácí volnost, za křídla a dlouhý krk. Takto jsme ho nesli do jeho jihoamerického výběhu.

Chvilka nepozornosti a následuje silný kopanec. Perfektní trefa! Nejdřív si myslím, že mě jenom kopnul do kloubu palce na pravé ruce, moc tomu nevěnuji pozornost, ale najednou je všechno od krve. Ptáka jsem přesto nepustil a opatrně jsme ho odnesli a vypustili tam, kam patřil.

Až potom byl čas na revizi rány. Vše spravilo osm stehů a zajizvená památka mi navždy připomíná, že při manipulaci se zvířaty musí být člověk stále ve střehu a nesmí ani sebebanálnější situaci podcenit.

Vážení čtenáři, seriál Zvířátka v zoo najdete také v tištěné podobě každou středu ve Vyškovském deníku Rovnost

PETR BLÁHA