Výhru považuje za svůj největší dosavadní úspěch. „Letos se nám dařilo, jsme také třetí v Českém poháru a první v krajském přeboru Olomouckého kraje," říká Gabriela, která od deváté třídy hraje za Prostějov.

Denně tak musí dojíždět mimo Vyškovsko na tréninky. „Je to časově dost náročné, o víkendech zase míváme pořád zápasy. Takže čas už mi nezbývá prakticky na nic jiného než na učení. Naštěstí teď o prázdninách se nehraje, takže budeme mít nějakou chvíli klid, než vyrazíme zase na soustředění," usmívá se mladá sportovkyně.

V létě si sice ráda zahraje plážový volejbal, ale jinak je věrná tomu halovému. „Beachvolejbal je dost náročný, je těžké pokrýt celé hřiště jen ve dvou lidech, šestkový je proti tomu jednodušší. Také se v písku mnohem hůř běhá a skáče," vysvětluje Gabriela.

Ta se k volejbalu poprvé dostala v páté třídě. „Hráli jsme přebor Jihomoravského kraje, ale výsledky jsme měli dost špatné. Pak se změnil trenér, což s sebou přineslo výraznou změnu k lepšímu, byli jsme třetí a jen o kousek nám unikl postup na mistrovství republiky. V deváté třídě jsem pak začala jezdit na tréninky do Prostějova a v lednu jsem se stala jejich oficiální hráčkou," přibližuje Gabriela, která má na hřišti pozici blokařky.

Tomu nahrává její výška. „Jsem dost vysoká, takže pro bránění sítě a blokování balonů mám dobré předpoklady," říká dívka, která i přes svou zdánlivou křehkost dokáže pálit prudké smeče. „Ale učila jsem se to dlouho a ještě dlouho se učit budu, aby to bylo perfektní," směje se Gabriela.

Přestože volejbal nepůsobí jako rizikový sport, i při něm se dá občas nepříjemně zranit. „Já už jsem si takhle jednou při turnaji například zlomila malíček. Léčila jsem to hodně dlouho a nebylo to nic příjemného. Míče létají někdy hodně velkou rychlostí, a když to občas člověk schytá, pořádně to bolí," připomíná dívka, která po letních prázdninách půjde na sportovní střední školu do Prostějova.

Denní režim tak podřídí sportu ještě víc než teď. „Učení nám neodpustí, ale budou tolerovat například tréninky dopoledne a podobně. I když to všechno budeme muset samozřejmě dohnat," říká dívka.

I svou budoucnost vidí ve sportu. „Ráda bych studovala sportovní fakultu na univerzitě se zaměřením na trenérství. Láká mě ale také pedagogika, konkrétně mateřské školství nebo logopedie, tak ještě nevím jistě, kam jednou půjdu," váhá Gabriela.

Až k trenérovi žen

Co naopak jistě ví, je fakt, že se chce v kadetkách udržet na své pozici z žákyň a neustále se zlepšovat. „Jednou bych se chtěla dostat k Miroslavu Čadovi, který trénuje prostějovské ženy a odvádí ohromné výsledky," svěřuje se volejbalistka.

Velkou podporu má i v rodině. „Táta mě jednu dobu trénoval, teď mě denně vozí na tréninky a mamka aktivně fandí. Starší bratr zase hraje za Prostějov hokej, jsme prostě taková sportovní rodina," uzavírá Gabriela s úsměvem.