Jeho posledním počinem byla dramatická hra Pláňka, báseň o nenaplněném životě ženy, kterou představil vyškovskému publiku na podzim loňského roku. Řeč je o devětatřice­tiletém Tomáši Dorazilovi z Vyškova, který se představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska.

Když se řekne divadlo, ve spojení s Vyškovem si vybavím vaše jméno. Připadá mi, že jste se v divadle snad i narodil…

(smích) To rozhodně ne. Ale s divadlem jsem začínal už na základní škole. Se Sašou Novákem jsme měli soubor Záškoláci. Na gymnáziu to pak bylo Divadlo G. Po absolvování gymnázia jsem pracoval jako elév ve Vyškovských novinách. Dělal jsem kulturního redaktora. Tehdy jim šéfoval Josef Špidla.

Proč jste u novin nezůstal, co se vám na práci nelíbilo?

Vadilo mi, že na okresní úrovni musím témata vyhledávat v podstatě s lupou v ruce. Od chodníků, přes budující se plynovody po nefungující vodovody. A taky mě nebavilo obtěžovat lidi, abych z nich něco dostal. Strávil jsem tam rok, potom jsem musel na vojnu a po ní jsem se do redakce na tři měsíce vrátil. Podařilo se mi ale udělat přijímačky na hereckou školu ve Zlíně, takže jsem práci novináře opustil.

Ale u herectví jste taky nevydržel.

Ve Zlíně jsem zjistil, že ze mě herec nikdy nebude. Víc než to se mi zalíbila režie. A tam jsem se našel. Ve Vyškově jsem začal vést dramatický kroužek. To bylo v roce 1992.

Jedné vaší hodiny jsem se zúčastnila a dodnes ji mám v hodně živé paměti. Tehdy jste dost křičel. Změnil jste se? Jaký jste režisér, jak se na vás dívají herci?

Občas si stěžují a vyptávají se mě, kdy už po nich hodím těmi klíči nebo lavicí. Během zkoušení někdy nervy uletí. Ale herce to zpravidla vyprovokuje, takže to není na škodu. Občas křičím. Ale herci už mě znají, vědí, co ode mě můžou očekávat. Andrea Špaková, která hrála hlavní roli v mnou režírované Pláňce, v rozhovoru pro Vyškovský deník Rovnost uvedla, že ze zkoušek chodila psychicky a fyzicky vyčerpaná. Ale spíš to bylo kvůli roli než ze mě.

Divadlo Haná není jediným, pro které jste režíroval. Máte za sebou působení v mnoha jiných vyškovských souborech.

Od roku 1996 jsem byl režisérem DUD (Dobře utajované divadlo pozn. red.). V roce 2000 jsem působil v divadélku Gedeten, od roku 2001 jsem pak začal režírovat pro Divadelní spolek Haná. A od roku 2004 zase pro Divadlo bez střechy.

Teď je vaše jméno spjaté hlavně s divadlem Haná. Jak jste se k němu dostal?

V roce 2000 mě oslovil tehdejší nestor a režisér Radomil Procházka, jestli bych měl zájem pro Hanou udělat představení Nejkrásnější válka. Bylo to v takové době, kdy se malá divadla s Hanou vzájemně nesnášely. Z jeho strany to byl takový pokus o usmíření. Nějaký čas jsem přemýšlel, jestli do toho jít nebo ne. A už jsem u něho tak nějak zůstal.

Co amatérským divadlům vadilo na Hané?

Malá divadla vytýkala Hané, že dostává od města peníze na představení, která jsou nekvalitní. Rozpočty na představení Hané se pohybovaly v řádech desetitisíců, zatímco malá divadla je dělala za pár tisícovek. Haná se bránila tím, že vysoký rozpočet pokryje vstupné. Ale je potřeba připomenout, že to bylo v devadesátých letech.

Naposledy jste pro Hanou režíroval Pláňku Federica Gárcíi Lorcy, která měla jednu reprízu. Budou nějaké další?

Pokud to vyjde, plánujeme ji na 1. březen. O pár dní později, 6. března, bychom měli hrát v Brně v Divadle Husa na provázku a v polovině měsíce plánujeme účast na divadelním festivale v Kojetíně.

Nedávno jste uvedl, že Pláňka, po jejímž nastudování jste dlouho toužil, patří k vašim oblíbeným hrám. Je to opravdu nejoblíbenější hra, kterou jste režíroval?

Nejzásadnější pro mě byl Tracyho Tygr, kterého jsem dělal pro divadlo Haná, pak také Lolita pro Divadlo bez střechy a další dvě pro tento soubor. Na hodnocení Pláňky je ještě moc brzy.

Příští rok oslaví divadlo Haná sto padesát let od svého založení. Chystáte něco velkého?

Bohužel v dnešní době to strašně závisí na tom, kdo nám dá kolik peněz. V úvaze je muzikál My Fair Lady. Ale je to opravdu otázka peněz. Město na kulturu přispívá tragicky málo. Mají své tabulky a vyúčtují kolikrát všechno, co ani s kulturou nesouvisí, ačkoliv se to objeví v dané kolonce. Je to o tom, jak se lidé na kulturu dívají. Ona nemá vydělávat, ale skoro všechny zajímají právě jen tržby.

Co konkrétně byste vyškovské radnici vytkl?

Vadí mi například nevyrovnanost při investování do jednotlivých akcí. Například na Zpívejfest město dalo několik set tisíc korun. A my se musíme bít třeba jen o dvacet tisíc. Navíc je špatně, že tady pořád tak nějak podvědomě platí, že amatérská divadla vydělávají na zájezdová, která bývají často ztrátová.