Skupina se může pochlubit několikanásobným titulem vicemistra České republiky ve streetdance show formacích. „Největšího úspěchu jsme každopádně dosáhli v roce 2010, kdy jsme mistrovství ovládli. Už dostat se do finále je v současné konkurenci velký úspěch," připomíná Fialová, které patří další díl pravidelného seriálu Osobnost Vyškovska.

Kdy a jak začala skupina tanečně dýchat?

Taneční skupina N-yoj! vznikla ve Vyškově už před devíti lety. Oslovila mě tehdy jedna vedoucí tanečního kroužku z Domu dětí a mládeže Vyškov, která znala moji práci. Pomáhala jsem jí s choreografií na jednu soutěž, spolupráce klapala, první vystoupení se jmenovalo Broučci. Rok poté za mnou mladí tanečníci přišli s tím, že by chtěli na spolupráci navázat. Pod Domem dětí a mládeže ve Vyškově nicméně dál fungujeme.

Skupina N-yoj! ale není pouze ve Vyškově…

Postupně jsme se rozrůstali. Další skupiny už fungují čistě pode mnou, a to v Bučovicích, ve Slavkově u Brna a v Brankovicích. Je nás asi sto padesát tanečníků. Mám své lektory, kteří stejně jako já učí. Sdružujeme děti zhruba od pěti let, snažíme se, aby v každém městě byly jednotlivé věkové složky.

Odkdy se datují vaše první taneční krůčky? Dost často to začíná baletem, gymnastikou…

Začala jsem v sedmi letech. Jedenáct let jsem dělala právě balet, na jednom soustředění jsem se potkala se skupinou pod taneční školou Viktoria z Brna, která se zaměřovala na streetdance. Skupina se oddělila a vznikla už velmi dobře známá Magic Free Group. Pak mě oslovili Vyškované. Mám takové heslo, proč jezdit za vším do Brna, když si to všechno můžeme udělat tady? Levněji a při stejné kvalitě.

Právě proto jste přivedla do regionu taneční projekt IN-SI-DE The Cirque, který svůj předobraz našel v pestrých cirkusových šapitó?

Přesně tak. I tím jsme dokázali, že kvalitní streetdance dokážeme také.

Co říkáte na filmové taneční projekty současnosti, ve kterých se kombinuje nekombinovatelné? Často mi přijde, že jednotlivé taneční prvky jsou daleko za hranicí fyzických možností…

Tanečně jsou možná inspirativní, ale když jdu na film, chci vidět i něco jiného, než jen prostou zápletku. Přesto zrovna letos děláme vystoupení s námětem z Labutího jezera, kde je právě spojení streetdance a baletu. Jsem zastáncem toho, aby děti měly baletní nebo gymnastickou průpravu. S klasickým streetdance se dá začít až kolem zhruba osmého roku. Je nesmírně stylově obsáhlý.

Vaše skupina se soustředí na jaký styl?

Brousíme do všech možných stylů. Kluci hlavně inklinují k breakdance, jinak děláme hlavně hip hop, house, locking, popping, newstyle. Je lepší mít méně stylů, a v nich být dobří. Každoročně pořádáme několik workshopů, na nichž se zaměřujeme vždy na jeden styl.

Taneční skupina má za sebou řadu soutěžních úspěchů. Už třetí sezonu jste třeba účastníky v prestižních kláních v hip hop sólu, v duu a v malé formaci. Ty vrcholí právě teď v lednu…

Jezdíme na ně od září do prosince, vrcholí mistrovstvím České republiky. Právě letos tam máme tři přímé nominace v hip hop sólech, a to Alenu Volcovou, Nikolu Nejedlou a Lucii Nejedlou.

Dá se dnes tancem uživit?

Mám spoustu kamarádů z velkých měst, kteří se tancem živí, jenže pod nimi tancuje podstatně víc lidí, než máme my. Přesto i podle mých externích lektorů je lepší dělat tanec jako koníček a mít své stálé zaměstnání. V létě je spousta workshopů, kde si lektoři vydělají, v průběhu roku je to ale horší.

Vy pracujete v cestovní kanceláři, s kterou jste procestovala řadu míst. Co si myslíte o české taneční scéně, kdybyste ji měla srovnat se zahraničím?

Chodila jsem na taneční kurzy na Novém Zélandu. Úroveň taneční scény je trošku dál, Evropě se ale velmi přibližujeme. Obecně platí, že nejlepší streetdance tanečníci jsou Francouzi, Japonci a Američané.

Učíte děti, juniory, dospělé. Jak to ale sama máte s tancem? Kde je věková hranice, kdy už spousta lidí může říct, že streetdance třeba od čtyřicetileté vypadá hloupě…?

To už po třicítce (smích). Třeba balet jde dělat dlouho, ale ve streetdance už působí formace, kde jsou osmnáctiletí a mezi nimi pětatřicetiletý, zvláštně. Ve skupině musí být všichni vyvážení, vzhledově, tanečně. I když na to tanečník síly má, tak už to prostě není ono. Ještě loni jsem nicméně tři měsíce po porodu tančila ve formaci. Nebráním se tomu. Když mě nějaké téma osloví, jdu do toho.

Tanec se neustále vyvíjí. Jak to máte s choreografií, vymýšlíte možnosti, kam současný tanec posunout?

Je to vždycky práce kolektivu, s lektory si na začátku roku vždy řekneme, jakou skupinu si kdo vezme na starost. Skrze choreografii padne několik témat. Nechceme, aby se opakovala. Je tam snaha o pestrost. Loni jsme třeba dělali choreografii z prostředí fitness centra, jiná složka zase ztvárnila pohádku Ledová královna.

Jak náročná je práce s těmi nejmenšími tanečníky?

Paradoxně je to mnohem jednoduší. Dělají to, co jim člověk řekne. U dospělých je to už víc o komunikaci.

Proč je právě streetdance pro děti tak atraktivní? Taneční kroužky se obvykle zaplní velmi rychle…

Hodně to kolem sebe vidí. Pohyb mladé lidi pořád oslovuje. Ovlivní je různé soutěže, filmy, móda. Tanec je o seberealizaci.

Máte vy nějaký taneční vzor?

Ještě, když byla na scéně, tak se mi hodně líbila Janet Jackson.

Co byste poradila těm, kteří s tancem hodlají začít? Co je k tomu zapotřebí?

Nebát se toho. Když má ale někdo třeba baletní průpravu, je to vždycky lepší, protože má na čem stavět.

Dokážete rozpohybovat i to „největší poleno"?

Musím přiznat, že ráda pracuji právě s dětmi, které nejsou až tak pohybově nadané. Sleduji jejich zápal. Jdou do toho naplno a těší mě, když je posun vidět. Jinak ale nemáme při přijímání žádné omezení. Nevím, čím to je, ale s vysloveným polínkem jsem se dosud nesetkala.

EVA KELLNER FIALOVÁ

• je jí 34 let

• je vdaná, má roční dceru

• pochází z Brankovic, žije ale ve Slavkově u Brna

• stála u zrodu vyškovské taneční skupiny N-yoj!, tancuje od sedmi let, nejraději má hip hop

• pracuje v cestovní kanceláři, navštívila desítky zemí, nejraději má Francii

• mluví plynule anglicky a německy