Další díly seriálu
Zvířátka v zoo naleznete ZDE

Lemur kata pochází z Madagaskaru, kde obývá řídké lesy a skalnaté oblasti. Mezi jeho typické znaky patří dlouhý pruhovaný ocas, který mu pomáhá udržovat rovnováhu při skocích. Dokonce slouží i k dorozumívání mezi jedinci ve vysoké trávě. Lemur má šedá až růžovohnědá záda, tmavošedou hlavu, bílé tváře s tmavými skvrnami a černý čumák.

Jeho pružné štíhlé tělo je velké asi jako kočičí. Celková délka lemura i s ocasem je až jeden metr, dosahuje váhy i k dvěma kilogramům. Dospívá už ve dvou letech a někteří jedinci se dožívají až pětadvaceti let. Samice mívá jedno až dvě mláďata.

V Zooparku Vyškov je v současnosti těchto zvířat pět, a všechno jsou to samci.

V minulosti jich bylo dokonce sedm. Tehdy chodila čtyřčlenná skupinka po zoo. Později se lemuři odvážili dokonce až do města. Byli na volno umístěni na ostrůvku v jezírku, kolem kterého se hašteřili pouze husy a kachny. Lemuři se bojí vody, tak jsme předpokládali, že vodní plochu nepřekonají. Ale to byl omyl.

Jednou volali z vyškovského poštovního úřadu, že na stromě před budovou je nějaký mýval a nechce slézt. Hned mě napadlo, že to je náš lemur, kterého jsme už v té době postrádali a hledali po zoologické zahradě. „Poslali jsme ho pro poštu. Ale hned pro něho jedeme,“ řekl jsem volajícímu. To bylo poprvé.

Později se naučili překonávat vodní překážku všichni čtyři lemuři umístění na ostrůvku. Pravidelně o půl čtvrté odpoledne s elegantně zdviženými pruhovanými ocasy v řadě za sebou prošli kolem pokladny, tehdy ještě starým vchodem, do Zámecké zahrady. To nevadilo, zase se po nějaké době dobrovolně vraceli na svůj ostrov.

Jednou byli lemuři už delší dobu pryč a v zámecké zahradě po nich nebylo ani vidu ani slechu. Měli jsme už několikrát předtím hlášku, že byla nějaká zvířata viděná třeba i na náměstí. Moc jsme to tehdy neřešili, protože se brzy pokaždé vrátili.

Tak i toho dne nám kdosi zavolal, že jsou někde za Agrodomem na vrbách u říčky Hané. Hned jsem tam pro ně vyrazil. Ještě jsem nevěděl, jak je dostanu zpět do zooparku, ale to nebylo v danou chvíli to nejpodstatnější. Nesměli utéct někam dál, odkud by se nám je už nemuselo podařit dovést domů.

Vždyť jsem nepila, že dnes vidím opice

Opravdu na těch vrbách byli a evidentně se jim na nich líbilo. Zkoušel jsem je nahnat přes silnici, kolem přítoku Rostěnky. V jednu chvíli, kdy se mi konečně podařilo dostat je ze stromů, se lemuři usadili doprostřed silnice a v typické pozici se na sluníčku začali opalovat. Současně zastavili provoz v obou směrech, od i na Bučovice.

Aby toho nebylo málo, jela kolem mladá maminka s kočárkem a při pohledu na lemury usazené na silnici si pro sebe povídá, že snad minulý večer nic nepila, že vidí opice. Já jsem se ještě hrabal v kopřivách pod vrbami, takže mě neviděla, a z plna hrdla si od zřejmého úleku ulevila.
Další cesta přes zahrádky u rodinných domů podél Rostěnky byla také svízelná a zřejmě bych lemury sám bez pomoci dalších spolupracovníků do zoo vůbec nedostal. Myslím, že to byl jejich poslední výlet. Opět jsme je museli umístit ke zbývajícím kolegům zpět do jejich bývalé expozice.

Lemuři se rádi opalují na slunci

Kvůli stavbě nového environmentálního centra je už stará ubikace lemurů zbořená, ale návštěvníci o tuto roztomilou atrakci, přestože se vymyká zaměření naší zoo, nepřijdou. V současné době se pro ně připravuje nová, i když zatím asi jenom provizorní expozice.

Lemuři dostali svoje jméno podle římských lemuros, duchů zemřelých, kteří se za nocí ozývali pekelným křikem a nářky. Ve skutečnosti jde ale o mírumilovné tvory, kteří se živí téměř jen rostlinami. Lemur si tak rád pochutná třeba na listí, květech, plodech, občas nepohrdne ani drobnými živočichy.

Lemuři se často chovají zvláštně. Mohou za to ale jejich problémy s termoregulací. Po ránu tak sedávají otočení přímo ke slunci s rozpaženýma rukama a snaží se ohřát co největší plochu těla slunečními paprsky.

Díky izolaci na ostrově Madagaskar přežili lemuři dodnes. Jeho kolonizací se ale bohužel dostali do Červené knihy ohrožených druhů. Lemur kata je tam uvedený v kategorii zranitelný.

Vážení čtenáři, seriál Zvířátka v zoo najdete také v tištěné podobě každou středu ve Vyškovském deníku Rovnost

PETR BLÁHA