Hudbě se začal věnovat už v šesti letech. „Rodiče mě přihlásili ke hře na harmoniku na Základní umělecké škole v Bučovicích. Za srdce mě to ale nechytlo. Když si vzpomenu, jak jsem s sebou musel na hodiny tahat těžký akordeón, který byl skoro větší než já… Ale bylo to přání mého dědečka. Vydržel jsem do patnácti let," popisuje Ledvina své hudební začátky.

Jeho snem byla kytara. „Koupil jsem si ji zhruba před pěti lety a přemýšlel, jak se na ni naučím hrát a co budu zpívat. Nakonec jsem si řekl, že nejlepší bude, když si začnu skládat sám," vypráví letonický zpěvák.

Náměty pro své písničky čerpá ze života. „Skládal jsem například pro své přítelkyně. Některé songy vznikly po rozchodu s nimi. Inspirací jsou mi i kamarádi, kterým se občas stávají humorné zážitky. Před časem jsem měl úraz a skončil v nemocnici na operaci. Po narkóze mě napadla melodie, ale neměl jsem ji kam zapsat. Udělal jsem to okamžitě po příjezdu domů," říká Ledvina, který si už zahrál na mnoha koncertech, a to jak na Vyškovsku, tak i mimo okres.

Dokonce dostal možnost zazpívat si na Pilsner festu v Plzni se svým velkým vzorem Michalem Malátným a jeho kapelou Chinaski. „K tomu ale nakonec nedošlo. Na koncertech totiž používají speciální techniku, a kdybych s nimi zpíval, neslyšel bych se. Abych však nepřišel zkrátka, nabídl mi tehdy pořadatel akce zpívat po boku Michala Hrůzy. Samozřejmě jsem to přijal a byl to úžasný zážitek," vzpomíná hudebník.

S Malátným však tehdy aspoň prohodil pár slov. „Co se týká hudby, jde opravdu o můj idol. Při rozhovoru s ním jsem zjistil, že není žádnou arogantní celebritou a dá se s ním normálně vykládat. Probrali jsme, proč jsem s nimi nemohl zpívat. Bylo mi to líto, ale byl jsem rád, že jsem si s ním mohl povykládat," svěřuje se Ledvina.

Vystoupení s Michalem Hrůzou však zatím považuje za jeden ze svých největších úspěchů. Další takový byl, když ho oslovili studenti písecké filmové akademie. „Na jednom internetovém serveru narazili na moji písničku, kterou jsem složil po rozchodu s přítelkyní. Protože se jim zalíbila, oslovili mě s žádostí, jestli bych ji nenazpíval pro jejich absolventský film. Hodně mě to potěšilo a samozřejmě jsem souhlasil," vypráví talentovaný hudebník.

Čekání se vyplatilo

Filmaři ho pozvali i na premiéru, kde měl svoji píseň, která ve filmu zazněla při závěrečných titulcích, zahrát na živo. „Přijel jsem o půl hodiny později. Myslel jsem, že už dávno začali promítat. Ale mýlil jsem se. Čekali na mě. Hrál v něm i mladší bratr Karla Rodena Marian. Když jsem vstoupil do sálu, hned jsem viděl, jak se ke mně žene. Říkal jsem si, že mi bude asi hodně nadávat. Ale podal mi ruku a řekl, že písnička se mi hodně povedla," popisuje setkání Ledvina.

A přestože se přímo nabízí myšlenka, že by se mohl chtít účastnit velkolepých talentových klání, o nic takového nestojí. „Dvakrát jsem se účastnil Czechtalentu ve Zlíně. Jde o soutěž s mnohem menším rozsahem. Poprvé to bylo na úplném začátku mojí kariéry, v roce 2009. Bylo mi jasné, že před porotou neobstojím. Podruhé jsem se jí účastnil letos v dubnu a hodně jsem si věřil. Mezi kluky jsem byl podle mého soudu nejlepší. Ale porota nebyla stejného názoru a do finále nakonec vybrala samé dívky," neskrývá zklamání zpěvák.

Důležitější než ocenění v soutěži je však pro něj tleskající publikum. Překvapený byl například při svém prvním koncertě, který měl v Letonicích. „Myslel jsem si, protože tehdy jsem byl ještě docela neznámý, že nikdo nepřijde. Došel jsem do sálu, kde bylo nachystaných asi sto židlí. Hodně jsem pochyboval o tom, že se zaplní jen půlka z nich. Byl jsem hodně překvapený, když diváci obsadili všechny a někteří museli dokonce stát také vzadu," vybavuje si příjemné překvapení Ledvina.

Od té doby hrál na spoustě dalších koncertů, někdy vystupuje i po boku svého kamaráda, bučovického Karla Gotta Josefa Boudy. „Občas mě lidé můžou slyšet také v bučovickém bistru U Draka. A teď budu hrát na vánočním koncertu nazvaném Karel Gott Revival Morava, kde vystoupí mimo jiné i Bob Frídl," zve talentovaný mladý muž.

Jen jako koníček?

Ačkoliv by se mohlo zdát, že se nevěnuje ničemu jinému než hudbě, opak je pravdou. „Největší prioritou je pro mě samozřejmě škola. Studuji na Veřejně správní akademii ve Vyškově a letos budu končit. Zpívání mám jako koníček a určitě se mu nechci věnovat naplno, protože bych se tím rozhodně neuživil," je přesvědčený Ledvina.

Chtěl by se uplatnit ve veřejné správě. „Ale kdo ví, jestli najdu nějaké rozumné zaměstnání, když situace na trhu práce teď není zrovna příznivá. Ačkoliv je také možné, že se dám na politiku. Baví mě to. Dokonce jsem i kandidoval do zastupitelstva. Vůbec bych se někdy v budoucnu nezdráhal dělat starostu," mluví o svých ambicích student veřejné správy.

A když zrovna nestuduje nebo nezpívá, lidé se s ním můžou potkat na silnicích Vyškovska. „Našel jsem si novou zálibu, kterou je jízda na kole. Koupil jsem si docela drahé kolo, a když to počasí dovolí, vyjíždím na cesty," vypráví bývalý fotbalista, který hrál mnoho let za letonický tým. „Jenomže se mi před dvěma lety přetrhaly vazy, šel jsem na operaci a s fotbalem skončil. Výsledky kluků ale dál sleduji a myslím, že si teď vedou hodně dobře," uzavírá Ledvina.