Rodina ji k hudbě vedla od malička. „Máma mi zpívala písničky, děda hrál na harmoniku," vzpomíná Kateřina. Na to, že má hudební sluch, přišli, už když chodila do školky. „Proto mě od první třídy přihlásili do základní umělecké školy na hodiny klavíru," vypráví dívka.
Aby je ale navštěvovala, k tomu ji prý museli nutit. „Byla jsem na dceru opravdu tvrdá. Stála jsem nad ní každý den, aby pořádně cvičila. Nechtělo se jí. Po prvním roce se to ale zlomilo a klavír ji začal bavit. Už uměla hrát celé skladby, takže viděla pokrok," potvrzuje matka mladé hudebnice Nataša Jakabová.
ZPÍVÁ VŠECHNO
Ve druhé třídě pak její učitelka zjistila, že má dívka pěvecký talent. Od třetí třídy se tak Kateřina začala věnovat i sólovému zpěvu. „K tomu už ji nikdo nutit nemusel. A nemusí dodnes. Pro ni je to zábava a pro nás radost," usmívá se matka. A dcera jí přitakává. „Baví mě to velmi. I vystupování. Většinou ani nemívám trému, což je pro mě výhoda," říká.
Z žánrů má nejraději pop. V rámci výuky ale zpívá všechno. „Pro soutěže jsou potřeba hlavně lidové a klasické písně. Vesměs si je vybírám sama. Například teď jsem dotrénovala Ave Maria a začínám se skladbou Pstruh od Franze Schuberta. Tu jsem poprvé slyšela v hodině hudební výchovy a velmi se mi líbila. Co se týká klavíru, na příští rok na soutěž začnu cvičit Rondo od Jana Ladislava Dusíka," zmiňuje studentka.
Od začátku letošního školního roku se učila hrát Turecký pochod od Wolfganga Amadea Mozarta. „To bylo velmi náročné. Hrají se tam oktávy a já mám krátké prsty. Takže mi to ze začátku nešlo," připouští dívka s tím, že doma trénuje většinou o víkendech. Častěji to nestíhá. „Vím, že bych se tomu asi měla věnovat víc, ale kvůli basketbalu, který mi zabírá většinu týdne, opravdu nemám kdy. Také proto jsem třeba nechodila ani do hudební nauky," přiznává.
Na pěveckých soutěžích pak nejraději vystupuje sama. Nanejvýš v duetu. „A to je zase důvod, proč nechodím ani do sboru," dodává dívka, která se za pět let, co navštěvuje hodiny zpěvu, zúčastnila několika soutěží. Nejvíc si cení třetího místa v krajském klání. „A také prvního v duetu, šlo rovněž o krajskou soutěž," uvádí Kateřina.
Profesionálně se ovšem zpěvu ani klavíru nehodlá do budoucna věnovat. „Sice chci, aby se mi dařilo, takže pořád cvičím, ale je to pro mě opravdu jen koníček," zdůrazňuje. Co by však v životě chtěla dělat, zatím ještě pořádně neví. „Mám ráda auta a celkově technické věci, takže se možná budu ubírat tímto směrem. Baví mě i historie. Miluji dějepis a zejména období středověku. Zajímá mě všechno kolem něj," přibližuje školačka.
TRÉNINKY V KYJOVĚ
Kromě hudby, historie a techniky jí učaroval i sport. Nejenže má ráda tělocvik ve škole, ale jak už zmínila výš, sportu se věnuje i ve volném čase. Na tréninky v basketbalu jezdí kromě pondělí každý den. Do Kyjova. „O víkendech pak míváme zápasy. Ale nevadí mi to. I sport je můj koníček, a přestože se zdá, že nemám volný čas, není to tak. Jen ho trávím svými zálibami, které jsou pro mě relaxem," vysvětluje talentovaná studentka.
Na prvním místě je pro ni nicméně stále škola. A i když to může vypadat, že na učení jí nezbývá čas, pravdou je opak. „Když přijdu ze školy domů, první, co dělám, jsou úkoly, pak se učím. Teprve potom se můžu věnovat koníčkům. A zatím mám samé jedničky," uzavírá Kateřina.
Říkají o ní
Kateřina je velmi talentovaná a ctižádostivá zpěvačka. Alespoň to o ní tvrdí ředitelka Základní umělecké školy Arthura Nikische v Bučovicích Dagmar Klementová, která ji učí. „Vždycky se snaží moje připomínky do zpěvu aplikovat," vyzdvihuje Klementová, podle níž dívka tíhne spíš k vážné hudbě než k moderně. „Její velké plus je, že to, co umí, dokáže na pódiu i prodat. Její výkony jsou stoprocentní. Vidím v ní velký talent," chválí ředitelka.