Pocit, kdy stál na hřišti před desetitisíci diváky, pro něj byl nezapomenutelný. „Je to něco úplně jiného než v České republice. Stadion byl větší. V paměti mi zůstane moment, kdy se hrály hymny a já jsem se z hřiště díval na zaplněné tribuny. Dokážu si představit, že tam jednou budu stát jako hráč a třeba i kapitán," sní malý ragbista, který se na šampionát dostal tak, že zvítězil v soutěži České ragbyové unie, o níž mu řekl dědeček.

Ten ho ostatně ke sportu před čtyřmi lety přivedl. Sám ragby hrál a poté trénoval. „Mamka mě do soutěže přihlásila a asi ze sto padesáti lidí jsem byl vylosovaný mezi postupujících dvacet. Pak se hlasovalo po internetu a první desítka zase postoupila. Získal jsem nejvíc hlasů," popisuje Šimon.

Než odjel do Anglie, čekal ho nácvik v Praze, a to když hrálo Česko proti Izraeli. „Také tam jsem předával míč. Byl to trénink, abych v Anglii nebyl úplně vykulený, abych věděl, do čeho jdu. Což se povedlo, nervózní jsem byl opravdu jen trošku," přiznává.

S hráči se ale osobně nesetkal. „Vzali si mě instruktoři, se kterými jsem nástup cvičil. I tak jsem však poznal lidi, kteří ragby rozumí, a to pro mě byl zážitek," neskrývá nadšení Šimon.

Co se týká jeho sportovní budoucnosti, jeho přáním je dostat se do zahraničního týmu, ideálně do Francie nebo právě Anglie. V Česku totiž podle něj není ragby na tak dobré úrovni. „Líbilo by se mi, kdybych se uplatnil třeba v ragbyovém klubu Toulonnais. Působil tam můj nejoblíbenější hráč Johny Wilkinson. Hodně dobře kopal," popisuje chlapec, kterému nějaký čas trvalo, než sportu přišel na chuť. Co se mu na něm líbí, je třeba to, že nejde o nic pro mírné povahy. A také že je pořád v pohybu. „Na rozdíl třeba od fotbalu, kde leckdy hráči jen tak postávají," usmívá se. Neodrazují ho ani větší rány, které občas dostane. „Nikdy se mi nestalo, že bych kvůli nim skončil v nemocnici," říká.

Ačkoliv musí být sám ostražitý, právě před zraněními se ho snaží co nejvíc chránit i rodiče. „Dají se dokoupit chrániče, i když jen látkové. Není to povinné, ale já mám jak ušitou přilbu na hlavu, tak chránič zubů a elastický dres, který má vycpávky na ramenou, hrudi a pažích," ukazuje chlapec.

Tak jako jeho vzor Wilkinson, který se už odebral do ragbyového důchodu, počítá i Šimon s tím, že kariéru nemůže jako hráč dělat dlouho. O tom, čemu by se chtěl věnovat, až ji ukončí, ale má jasno. „Trénovat nebo dělat rozhodčího. Podle mě je těžší být rozhodčím. Když něco pokazí, odnesou to oba týmy. Kdybych trénoval třeba zrovna děti jako můj děda a něco se nepovedlo, prohrály by. Ale týkalo by se to jen mého týmu, což mrzí o něco méně," vysvětluje.

Na tréninky chodí dvakrát týdně a každou sobotu tým hraje zápas. „Máme jarní a podzimní sezonu. V zimě cvičíme v hale, v létě máme prázdniny. Musím přiznat, že to jde trochu poznat, fyzička se zhorší. Při frekvenci tréninků ji však jde docela rychle nabrat zpět," zmiňuje. A co dělá, když netrénuje? „Momentálně sleduji mistrovství světa v televizi. Fandím Austrálii. Jindy si zase s taťkou házíme a kopeme míčem," popisuje. Trochu ho baví i basketbal. „Kdybych v budoucnu nemohl hrát ani jedno, chtěl bych jezdit rallye nebo motokros," svěřuje se chlapec.

S rodiči pak jezdí na výlety a rád poznává památky. Třeba jako právě v Anglii. „Byli jsme tři dny v Londýně. Viděl jsem Big Ben a Londýnské oko, ty se mi líbily nejvíc, ale i Buckinghamský palác, Hyde park, navštívili jsme zoo. A pak jsme jeli na zápas. Ze stadionu nás na londýnské letiště vezl žlutý taxík, který byl potištěný fotkami všech osmačtyřiceti dětí z dvaačtyřiceti států, které letos na mistrovství nesly míč na jednotlivá utkání. Já jsem se tam našel třikrát," je potěšený Šimon.

říkají o němO prázdninách byl Šimon Novák účastníkem ragbyové akademie, kde se setkal se zahraničními trenéry. „Získal zkušenosti, které může uplatnit při hře. Už tak patří mezi nejlepší hráče ve své věkové kategorii. Dobře kope, při hře přemýšlí a umí si i sám vytvořit herní situaci, kterou dokáže využít. Mohl by to v ragby dotáhnout daleko. Je rozhodně jedním z těch, co vyčnívají z řady," je přesvědčený Šimonův trenér Eduard Šenk.