Jednadvacetiletá Sarah Haváčová z Vyškova se představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.Původně přišla do divadla na inzerát. „Tehdy vedla dramatický kroužek Hana Vymazalová, která pozvala zájemce na zkoušky. Tak jsem přišla a začalo mě to bavit. Ale nikdy to nebyl vyloženě můj cíl, nikdy jsem neplánovala stát se herečkou,“ popisuje dívka.

Proto ještě na gymnáziu nepřemýšlela nad tím, že by divadlo studovala dál. „Všichni mí spolužáci šli na takové ty důležité obory, na normální školy. Až jsem si říkala, jestli vůbec dělám dobře. Navíc táta byl od začátku proti tomu, říkal mi, že neumím zpívat a tancovat. V tom měl tedy pravdu, ale to je přesně ten důvod, proč jsem na tu školu šla. Abych se to naučila,“ směje se Haváčová.

Svou volbu se prý před sebou dlouho snažila obhájit. „Pořád jsem si říkala, co já na té škole vlastně dělám, byla jsem z toho v rozpacích. Ale druhý semestr se to zlomilo a teď se těším čím dál víc na další roky studia. Hlavně už teď vím, že se herectvím chci jednou živit,“ podotýká Haváčová.

Když ještě hrála amatérské divadlo ve Vyškově, měla ho jen jako koníček. „A po řemeslné stránce to bylo vidět. Tenkrát jsem nic moc neřešila, třeba jsem dost často chodila pozdě a měla jsem k tomu takový laxnější přístup. Teď už to beru opravdu vážně, mám vůči řemeslu větší zodpovědnost,“ říká dívka, která by si jednou ráda vyzkoušela roli partyzánky. „Láká mě to, ale rozhodně to není žádná vysněná role, za kterou bych si tvrdě šla. Chtěla bych zkusit ideálně všechno, dokud můžu,“ usmívá se herečka, mezi jejíž role patřilo například i kuře ve hře vyškovského amatérského divadelního souboru Trdla.

Výzva pro ni prý však byla spíš než drůbež role hysterky. „V Divadle bez střechy jsme inscenovali hru Krize aneb ještě jedna pohádka o lásce od rumunského dramatika Mihaiho Ignata. Hrají tam dva páry, já jsem hrála ženu z toho mladšího páru, která byla můj pravý opak, taková hysterická dámička. Tak to jsem si opravdu užívala,“ vzpomíná Haváčová.

Zatím nejvýznamnější rolí, aspoň co do počtu diváků, však pro ni byla princezna Lenka v celovečerní pohádce České televize Škola princů, kterou televize vysílala o Vánocích. „Dostala jsem se k tomu náhodou. Z Vyškova se znám s Lukášem Koláčkem, se kterým jsem natočila krátký studentský film. On ho později ukázal svému pedagogovi Romanu Vávrovi, režisérovi, který právě chystal novou pohádku,“ popisuje svou cestu do televize Haváčová.

Režisér Vávra pozval dívku na casting. „Bylo to dvoukolové a tehdy jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Bylo mi osmnáct, bylo to ještě před maturitou, a když jsem přijela do Prahy, ptala jsem se lidí na castingu, jestli už mají nějakou zkušenost s kamerovými zkouškami,“ usmívá se dívka.

Na castingu přitom byli převážně studenti divadelních a filmových škol nebo už hotoví herci. „Když jsem to zjistila, úplně mi spadla brada a ptala jsem se sama sebe, co tam dělám. Ale možná díky tomu, že jsem k tomu přistupovala takhle, že jsem nečekala vítězství, tak to nakonec klaplo,“ vzpomíná Haváčová.

Pohádku natáčela v červnu, o Vánocích ji pak vysílala televize. U Haváčových se na ni dívala celá rodina. „Tatínek mě vždycky viděl jako nějakou mikrobioložku a podobně, nevěřil v mou hereckou budoucnost, ale po Škole princů názor změnil. Díval se a měl radost, i když to na sobě nedával nijak výrazně znát,“ podotýká dívka.

Díky tomu, co si za natáčení vydělala, se na první rok studia v Brně mohla mladá herečka osamostatnit. „To bylo samozřejmě fajn, ale hlavně to byla neuvěřitelná zkušenost. Během jednoho měsíce se mi otočil život a nasměrovala jsem ho najedou úplně konkrétním směrem. Před rokem a půl bych určitě neřekla, že budu tam, kde dneska,“ říká Haváčová, kterou už tento víkend čeká další natáčení.

Tentokrát však nebude točit profesionální, ale znovu amatérský film, a to opět s Lukášem Koláčkem za kamerou. Amatérský režisér se Sarah Haváčovou připravuje nový snímek, nazvaný prostě Marinka. Natáčet bude ve Sloupu v Moravském krasu a ve Vyškově. Před kamerou se mladá herečka znovu potká se svým hereckým partnerem z pohádky Škola princů, Matoušem Rumlem.

Právě on patří mezi její herecké oblíbence. „A po společné zkušenosti z natáčení v mých očích ještě stoupl. Byl skromný, pracovitý, dokázal se na tu roli podívat i z mé strany. Ten byl pro mě určitě největší učitel. Také mám ráda Pavla Lišku, který byl naživo ještě sympatičtější než na plátně. Pokud jde o herečky, mám ráda Ivu Janžurovou a Vilmu Cibulkovou. Ale přímo nějaké herecké vzory nemám, inspiruje mě hodně lidí,“ říká Haváčová.

Herečka se teď momentálně koncentruje hlavně na plnění zadaného úkolu do školy. „Máme přichystat takové one man show na téma povídek Ernesta Hemingwaye. Když jsme měli podobný úkol před rokem, chystala jsem to narychlo tři dny před termínem. Letos už jsem o dost odpovědnější. A to je myslím ten největší přínos, který mi zatím studium dalo, i když stále se to musím dost učit,“ podotýká Haváčová.