Klání si tak klade za cíl vyvrátit tvrzení, že krásná dívka nemůže být zároveň inteligentní. Královna krásy českých univerzit studuje sociální a masovou komunikaci na Univerzitě J. A. Komenského v Praze. A poznávací znamení? Miluje adrenalin.


Co vám jako první problesklo hlavou, když jste během finálového klání ve Zlíně slyšela svoje jméno?
Já jsem skoro neposlouchala výsledek. Doufala jsem alespoň ve třetí místo. Že bych mohla vyhrát, by mě ani ve snu nenapadlo. Pamatuji si, že když moderátor vykřikl moje číslo osm, podívala jsem se na svoje číslo a nebyla jsem jistá, jestli vidím dobře. Prostě jsem to musela zkontrolovat.

Mezi kolika dívkami z celé České republiky jste se do finále probojovala?
Pořádali se dva castingy. V Brně a v Praze. Přihlášených bylo přes tři sta dívek. Na casting si pak pozvali osm desítek z nich.

Jak jste to měla se sebevědomím?
Pár dní před soustředěním jsem chtěla vše vzdát. Konkurence byla opravdu veliká. Kdyby mě okolí nepovzbuzovalo, asi bych na soustředění do Zlína ani nedorazila.

Jakou volnou disciplínu jste si připravila?
Bohužel volná disciplína byla zrušená. Říkám schválně bohužel, jelikož tato část soutěží krásy mě opravdu baví. Na Miss Léto 2010 jsem získala ocenění za nejlepší volnou disciplínu. Tančím a snažím se číslo vždy nějakým způsobem oživit, ať už jde o kostým, příběh nebo výběr tanečníka. Místo volné disciplíny na Miss Academia jsme předváděli pantomimu se svým patronem.

Takže se držíte ve formě raději pomocí tance než klasickým trápení v posilovně?
Určitě, i když fitness centra se snažím navštěvovat pravidelně. Hodně mě baví skupinové lekce, třeba zumba. Už jako malá jsem nicméně závodně tančila moderní tanec , konkrétně hip-hop a funky. Tanec mě baví dodnes. Využívám ho i při módních přehlídkách, pokud je to přání klienta.

Připravovala jste se na finále nějak speciálně?
Vlastně ani ne. Během soustředění jsem si zašla do solárka. Jedla jsem lehčí stravu a dbala jsem na ošetření pleti. Také jsem trénovala před zrcadlem pózy.

Říkáte o sobě, že vás modeling baví. Nevadí vám stát třeba jen ve spodním prádle v nějakém nákupním centru plném lidí?
Jsem exhibicionistka a nebojím se to přiznat. Ráda jsem středem pozornosti a líbí se mi, když se o mně lidé baví. Navíc je to pro mě adrenalin a přehlídky mi dodávají sebevědomí.

Jak vnímáte soutěže krásy, mohou být odrazovým můstkem v další kariéře?
Z určitého pohledu ano. Mám smůlu v tom, že jsem nenarostla o pár centimetrů výš. Měřím pouhých 170 centimetrů. V Miláně berou holky až nad 174 centimetrů. Modeling mě baví, ale není to moje vysněné povolání. Je to příjemný přísun peněz během studia. V budoucnu mě láká například práce tiskové mluvčí nebo moderátorky. Toužím po nestereotypní práci a přímém kontaktu s lidmi. Snažím se na sobě pracovat. Důležité je sbírat zkušenosti. Jedno vím jistě, chci být před kamerou. Potřebuji se pohybovat, argumentovat a být vidět.

Takže modeling stavíte spíš na vedlejší kolej…
Ano, stavím. Důležitější je pro mě práce a škola. Pracuji v reklamní agentuře a často externě se zabývám pořádání akcí všeho druhu. Hodně zkušeností jsem nasbírala ale právě díky modelingu.

O třeba České Miss jste neuvažovala?
Ale uvažovala. Letošní ročník jsem zaspala a to doslova. Určitě si na další termín castingů natočím budík.

Může vzhled pomoct třeba u výběrového řízení na nějakou pozici?
Je to možná smutné, ale dle mého názoru, stoprocentně. Například na pozicích v marketingu chtějí vždy jen krásné slečny.

A co třeba u zkoušky?
To netuším. Jsem na vysoké škole teprve nezkušená prvačka. Všechny zkoušky jsem udělala na první pokus a bez krátké sukně. Většina zkoušek je totiž písemná.

Prostějov, Pardubice, Podivice, Praha… Kde se nejvíc cítíte jako doma?
Těžká otázka. Prostějov je moje rodiště. Tam jsem zatím prožila nejvíc let. Pardubice jsou moje město dospívání. Tam jsem poznala co je střední škola, modeling a začala jsem se osamostatňovat. V Podivicích bydlí moji rodiče. Přestěhovali se tam nedávno. A Praha je srdeční záležitost. Miluji Prahu. Ráda si užívám života a naše hlavní město je pro to jako stvořené. V Praze jsem získala nejvíc důležitých kontaktů, studuji tam, pracuji a bydlím. A kde se tedy cítím doma? No, přece v náruči mé mamky.

Jak často na Moravu jezdíte?
Snažím se co nejčastěji, ale bohužel mi to okolnosti lehce ztěžují. Dvakrát až třikrát za měsíc se ale doma ukážu.

Jaké byly reakce lidí na výhru, přeci jenom závistiví lidé jsou i na malých vesnicích?
Vím, že někteří lidé šli pogratulovat k nám domů. Závist je každopádně i v Praze. Mnohdy se ale některým narážkám jen usměji a přejdu to dál. Nemá cenu takové věci řešit. Lidé, kteří závidí, jsou nešťastní a nevyrovnaní.

Prý byste se chtěla podívat do Brazílie? Zase ten tanec?
Zase tanec. Fascinuje mě každoroční karneval. Cestování mě baví. Miluji řízení auta a jednou bych si jako spolujezdec chtěla zkusit rallye. Ještě před pár lety jsem často trávila volný čas s tátou na letišti. Je pilotem sportovního letadla.

Fascinuje vás Brazílie, milujete řízení auta, chodíte do soutěží krásy. Asi máte hodně ráda adrenalin?
Adrenalin potřebuje každý člověk. Avšak každý v jiné míře. Mám ráda život. Až budu stará, sednu si na zahradu svého domu na Floridě a budu se zavřenýma očima vzpomínat a říkat si: „Nelituji ničeho, měla jsem se dobře.“

Další díly seriálu Osobnosti Vyškovska najdete ZDE