Pouť do malé země sousedící s Francií, Belgií a Německem pro Jana začala, když zvítězil v krajském kole olympiády z fyziky. „Tím jsem se dostal do povědomí lidí, kteří vybírali studenty do soutěže European Union Science Olympiad v letošním roce. Zúčastnil jsem se soustředění spolu s dalšími asi dvaceti uchazeči a porota mě vybrala. Paradoxní je, že nejlepší výsledky z testů, které jsme dělali, jsem získal v biologii, ačkoliv jsem tam šel v podstatě jako fyzik," uvádí šestnáctiletý student.

Stal se tedy členem tříčlenného týmu, jeho kolegy byli fyzik a chemik. Na soutěži museli splnit dva náročné úkoly. „V prvním jsme zkoumali rozsivky, to jsou jednobuněčné fotosyntetizující organismy s křemičitou schránkou. Úloha spočívala hlavně ve studiu křemíku, o rozsivky v podstatě ani nešlo. Jako biolog jsem musel na základě pozorování těchto živočichů určit čistotu vody ve dvou lucemburských řekách," vzpomíná Jan.

Solární článek

Fyzik měl křemíkový solární článek, počítal jeho efektivitu a určoval, jestli by se v Lucembursku vyplatilo stavět tento typ elektráren. „Chemik pak dělal důkazy křemíku ve sloučeninách pomocí spektrofotometrie," popisuje Jan.

Jeho druhým úkolem, kdy se ocitli na pomyslné biofarmě, bylo pomocí testu nazvaného Gramovo barvení bakterií určit, do které skupiny patří. „A zkoumal jsem ty, které se vyskytují v biomase," přibližuje mladík.

Připouští také, že nakonec byl rád, že ho do soutěže čtyřiačtyřiceti týmů z dvaadvaceti zemí Evropské unie vyslali jako biologa. „Úkoly pro fyzika byly totiž tak náročné, že jsme mu nakonec ještě vždycky pomáhali. Náš tým se nakonec umístil v první polovině, takže jsme si odvezli medaili za účast," říká mladý vědec.

Kromě svádění boje o co nejlepší umístění na účastníky čekal také zábavný program. „Strávili jsme tam týden. Lucembursko je velké asi jako jižní Morava. Projeli jsme ho tedy celé. Vzali nás i na velmi zajímavá místa. Ukázali nám svou přečerpávací elektrárnu, mlékárnu, která prodává do Německa, Francie a víceméně ovládá skoro celý evropský trh s mlékem. To považuji za velmi zajímavé, protože jde o velmi malou zemi. Navštívili jsme i hrad a zavedli nás i do divadla na představení Oxygen, které bylo o francouzském šlechtici Lavoisierovi. Šlo o poměrně náročnou hru na závěr dne, kdy byla většina z nás unavená," připouští Jan.

Lucembursko bylo jeho dosavadní vrchol, za sebou má však už řadu dalších vědomostních klání. „V podstatě jakmile jsem se dostal na víceleté gymnázium, začal jsem jezdit po soutěžích. Účastnil jsem se matematické olympiády a Pythagoriády, což je také soutěž v matematice, ale řeší se tam méně náročné úkoly, a jednou dokonce i zeměpisné olympiády," vzpomíná úspěšný mladík.

Na vysvědčení mívá zpravidla samé jedničky. „Bojuji jen s tělocvikem, z toho mívám dvojku. Je to moje tradice od nástupu na gymnázium. Ale pohyb je potřeba, takže nepatří k mým nejméně oblíbeným předmětům," přiznává Jan.

Nedávno se rozhodl otestovat i své znalosti češtiny. Zúčastnil se proto olympiády ve svém rodném jazyce, kde také sklidil úspěch. „Dostal jsem se do krajského kola. Tam už jsem ale tak moc nezazářil," říká mladík.

Příprava do školy mu moc času nezabere. „Do matematiky nebo fyziky se nemusím učit skoro vůbec. Co se ale týká předmětů, jejichž látku nemůžete logicky odvodit a je potřeba se ji učit nazpaměť, to je jiná. To je třeba biologie, dějepis nebo občanská výchova," říká nadaný mladík.

Kam se budou jeho kroky ubírat po maturitě, o tom ještě nemá úplně konkrétní představu. Odmalička ho však zajímají i počítače a táhne ho to k informatice. „Začínal jsem snad jako každý tím, že jsem hrál hry. Později se mi do rukou dostala kniha o programování," vzpomíná Jan.

Několik dobrých

Podle knihy proto začal programy sám vytvářet. „Myslím, že se mi už povedlo udělat několik docela dobrých. Naposledy jsem pro jeden internetový kurz dělal program, který automaticky vyčísluje chemické rovnice," zmiňuje Jan.

Kromě programování jeho volný čas vyplňuje četba. „Čtu hodně rád, hlavě fantasy a science-fiction, což je ostatně pro mou generaci docela obvyklé. Mezi mé oblíbené knihy patří Amulet Samarkandu od spisovatele Jonathana Strouda, klidně bych ji přečetl ještě několikrát. Líbí se mi na ní, že ačkoliv ji psal Brit, odehrává se v alternativní budoucnost, kde hlavní záporné postavy jsou Češi. Naši zemi popisuje jako strašnou mocnost, která ovládá půlku světa," líčí bučovický student.

S oblibou se podívá i na dobrý film, pokud možno na nějaký, který je natočený podle literárního díla. Aby mohl srovnávat. „Baví mě sledovat, jak moc se scénář drží předlohy. Někdy je kniha výborná, ale snímek se nepodaří. Ale je i řada takových, kdy se autoři filmu takřka vůbec nedrží knižního díla, ale přesto se povede. Příklad je třeba Jak vycvičit draka, kde si pro film vzali jen jména hlavních postav. Román je spíš humoristický, snímek dobrodružný," uvádí Jan.