Hraje ve třech kapelách, minimálně v dalších dvou zaskakuje a k tomu přidává angažmá v big bandovém orchestru bučovické základní umělecké školy. David Klement se představuje jako další talentovaný student v pravidelném seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.

Muzikant z Vyškovska chce jít v šlépějích svého strýce Josefa Cigánka, který po angažmá v mnoha známých kapelách zakotvil v Michal David Band. „Když mi strýček ve dvanácti ukazoval základy hry na bubny, hrozně mě to chytlo. Hned jsem volal mámě, že chci koupit bubny,” vzpomíná s úsměvem David.

Díky strýci, ke kterému chodí na osobní konzultace, už má sebou i první hudebně profesionální zážitek. Zaskakoval totiž za něj na červnovém koncertu Michala Davida. „Byl to pro mě velký zážitek. Když je před vámi deset tisíc lidí, tak to na vás zapůsobí. Navíc byli muzikanti na jiné úrovni, než jsem zvyklý, a všechno bylo takové profesionální,“ líčí dojmy z koncertu talentovaný bubeník.

V současnosti David s jednou ze svých kapel Šašci v manéži nahrává ve studiu bučovické základní umělecké školy své první CD, které vyjde v dubnu příštího roku. „S výsledkem nahrávání jsme celkem spokojení. Se skupinou hrajeme progressive – rock, který není tak hudebně přímočarý jako klasický rock,” vysvětluje David.

Jeho tendence ke složitějším skladbám je zřejmá. „Dřív jsem radši hrával tvrdší hudbu, ale poslední dobou mě zaujal jazz,” svěřuje se mladý hudebník. Právě jazzu se může věnovat v big bandovém orchestru umělecké školy, ve kterém také působí. Může si navíc užít i kus pořádné jazzové improvizace. „Když náš dirigent donese novou skladbu, tak už mi dává větší volnost. Mám sice k dispozici noty, ale můžu hrát podle vlastního citu,“ pochvaluje si orchestr David.

Hraní v orchestru si tak užívá, i když se značně liší od vystupování v kapelách a někdy se při něm musí mírnit. „Mnohem víc musím poslouchat dění kolem sebe. Třeba se držet zpátky, když není můj prostor, abych nezastínil spoluhráče,“ dodává.

Ke hře v převážně dechovém orchestru má blízko také proto, že kdysi začínal na flétnu, a než propukla jeho vášeň k bubnům, hrával čtyři roky na saxofon. „Ani nevím, proč mě nakonec bubny tolik okouzlily, že jsem ho úplně odložil. Dnes už se každopádně soustředím pouze na hru s paličkami,” říká David.

Kromě Šašků a orchestru hraje také v tvrdší kapele Gain. Právě v ní se setkal s prvním zájmem fanynek. „Když hrajeme s kapelou Gain, chodí na nás naši vrstevníci, takže tam se setkávám i s ohlasem fanynek. Některé z nic mi i píšou zprávy nebo mě kontaktují na Facebooku,“ usmívá se nesměle možná budoucí idol mnoha dívčích srdcí.

S Šašky v manéži poprvé za svou hudební kariéru nakoukl do zahraničí. Letos přijali pozvání do Rumunska. „Byl to třídenní festival pro vesnice českých emigrantů, kde hrály různé kapely z naší republiky. Hráli jsme v hlavním programu a přišla na nás prakticky celá vesnice. Hodně se nám tam líbilo,“ vzpomíná David.

Hudební um má David podle všeho pořádně zakořeněný v genech. Hudbě se kromě jeho strýce věnují i jeho rodiče. „Bubnuji také v kapele Velká Morava, ve které hraje můj táta a dřív v ní hrával i strýc. Teď budu navíc zaskakovat ve skupině Panorama, kde zase hraje pro změnu máma s tátou,” dává nahlédnout do zákulisí hudební rodiny její nejmladší zástupce.

Přestože se při pohledu na výčet jeho angažmá může zdát, že mu to jde vše samo, geny nejsou vše. Za jeho dosavadními úspěchy se skrývá pořádný kus dřiny. „Ve všední den cvičím třeba pět hodin, o víkendu i osm podle toho, jak mám čas,” říká David. Ani při tomto velkém vytížení však nezapomíná na kamarády. „Chodím se samozřejmě i bavit ven, ale ve všední dny bývají většinou všichni doma. Někteří tráví večery u počítače a já sedím za bubny,“ říká bučovický talent.

Univerzita v USA

Ve světě hudby má David velké ambice. Jednou by se chtěl bubnováním živit, a tak jeho meta leží až na hudební univerzitě v americkém Bostonu. „Viděl jsem na internetu jednoho Čecha, který se dostal na slavnou Berklee College of Music, a pro mě je prioritou se v budoucnu o něco podobného pokusit. Případně bych chtěl aspoň na Ježkovu konzervatoř v Praze, která mi může určitě také hodně dát,“ doufá bubeník. Konzervatoř a Vyšší odborná škola Jaroslava Ježka se mimo jiné zaměřuje právě na výuku jazzu.

Trémou za svou soustavou bicích netrpí. „Když přicházím na pódium, snažím se na všechno ostatní zapomenout a soustředit se jenom na ten budoucí výkon. Jakmile přejdu k bubnům a usednu za ně, tak to ze mě ale všechno spadne. Za bubny jsem doma,“ zasnívá se závěrem David.

Jistotu mu dodává právě vytrvalé cvičení. „Dříve když jsem hrával na saxofon a neměl jsem tolik nacvičeno, tak jsem míval hodně trému. Za bubny je to ale v pohodě, tak jsem si jistý a tak nervózní nebývám,” dodává mladík.