Student Vysoké školy báňské v Ostravě na severu Moravy řeší jen učení. Jeho koníčky zůstávají na Vyškovsku. Je totiž věrný muzice. „Hraji v rockové kapele Pokrock a občas hraji na cajon po boku písničkáře a hudebníka Pavla Helana," přibližuje David své hobby.

Pod tajuplným názvem cajon se skrývá perkusní hudební nástroj, který pochází z jižní Ameriky. „Hraje se na něj prsty a dlaněmi, je to jakási dřevěná bedýnka s otvorem na jedné straně. V podstatě se jedná o bubnování," vysvětluje mladík.

Právě bubnování je teď jeho hlavní činností v kapele. Začínal přitom s klávesami. „V Bučovicích jsem absolvoval základní uměleckou školu. Hudbě se věnuji od první třídy, prošel jsem oba dva cykly," vzpomíná David.

Také konzervatoř

Tehdy ho hudba natolik pohltila, že uvažoval i o studiu na brněnské konzervatoři. „Chtěl jsem studovat klávesové nástroje, ale nakonec jsem si to rozmyslel, šel jsem na gymnázium a vysokou školu. Už nepředpokládám, že to budu dělat profesionálně, ale rozhodně to pro mě zůstává největším koníčkem," tvrdí mladý muzikant.

Už na gymnáziu si se spolužáky založili kapelu Pokrock. „Tam jsem hrával na baskytaru, ale později jsem ji vyměnil za bicí. Neměli jsme totiž bubeníka, takže jsme si nějak posháněli nástroje a nakonec jsem se za ně posadil já," vzpomíná David na své začátky za bubny.

Klavír však úplně nezavrhl. „Hraji si na něj jen tak pro radost doma, odehrál jsem i pár svateb, když se mi ozval někdo známý. Díky tomu jsem si i zahrál na varhany v kostele, což byl pro mě nový a docela zajímavý zážitek," svěřuje se mladík.

Na klávesy hrál i ve své úplně první kapele, kde začal ve čtrnácti letech. „Odtamtud jsem odešel. Ale jen Pokrock mě nezaměstnává, občas doprovázím Pavla Helana, který byl hostem na turné Petra Bende i Tomáše Kluse. A mám teď ještě jednu nabídku, tak uvidím, jestli mi to vůbec bude dovolovat čas," směje se David.

S Pavlem Helanem se seznámil náhodou, když byli s kamarádem v jednom podniku, kde on hrál na kytaru. „Asi týden předtím jsem dostal právě zmiňovaný cajon. Tak jsem ho vzal a šel si k němu zahrát na pódium," vzpomíná David.

Pak už šla domluva rychle. „Asi dva dny na to už jsem s ním hrál na náměstí Svobody v Brně. Předtím jsem vlastně ani pořádně nevěděl, kdo to je," usmívá se mladík.

Koncert na brněnském náměstí pro něj byl velký zážitek. „Opravdu jsem si to užil. Bylo to přece jen něco jiného než normálně, protože náměstím procházím celkem často, ale ještě nikdy předtím jsem se na něj nedíval z pódia pro účinkující. Je to něco jiného než vystoupení v kulturním domě," říká David.

Na velké publikum je ovšem zvyklý. „Máme štěstí, že se na nás jako na Pokrock lidé naučili chodit. Když třeba hrajeme v Bučovicích, míváme i čtyři sta padesát nebo pět set návštěvníků. Teď plánujeme na léto hudební festival, tam očekáváme také slušnou účast," odhaduje David.

Na rozdíl od některých jiných hudebníků sám sebe za trémistu nepovažuje. „Ani zpočátku, třeba na absolventských koncertech v základní umělecké škole, jsem žádné výrazné nervy nepociťoval. Spíš to šlo všechno tak nějak mimo mě. Možná se na tom podepsalo i to, že jsem zároveň dělal gymnastiku, kde jsem cvičil sólově, a tak jsem byl zvyklý, že se všichni dívají jen na mě," uvažuje mladý muzikant.

S gymnastikou stejně jako s hudbou začínal v raném věku. „Už jako předškolák jsem začal chodit cvičit spolu se starším bratrem, který nastoupil v první třídě. Cvičil jsem deset let, víc mě to ale táhlo k hudbě, takže jsem toho nakonec nechal," vysvětluje David.

Mistr republiky

Přesto za svou desetiletou sportovní kariéru stihl nasbírat slušné úspěchy. „Dělal jsem sportovní gymnastiku, ne moderní, lidé to často spojují do jednoho. Za gymnázium jsme s bratrem vyhrávali i mistrovství České republiky. Na stupních vítězů jsme se umístili i za Sokoly. Byli jsme i na Slovensku nebo v Rakousku," vyjmenovává úspěchy mladík.

Jeho nejoblíbenější částí sestav byla vždy prostná. „Naopak nejméně rád jsem měl vždy bradla a koně. Na bradlech jsem i spadl, přepadl jsem dozadu a pohmoždil si rameno, ještě teď se mi občas ozývá. Koncerty jsou rozhodně bezpečnější," směje se muzikant.

V poslední době ovšem musí bojovat s časem. „Dojíždím do školy do Ostravy, takže od pondělí do čtvrtka jsem tam a od pátku do neděle jsem v Bučovicích a hraju, ať už jsou to zkoušky, nebo přímo koncerty. Zatím to ale jde, tak věřím tomu, že to tak půjde i dál a vždy si najdu nějaký ten čas na hraní," říká David.

Hudba pro něj každopádně zůstane dál na důležitém místě v životě. „Naplňuje mě, když vidím lidi, jak se na koncertech baví, jak si to užívají. To bych rád zachoval co nejdéle," dodává.