Jolana Němcová pochází z hudební rodiny, otec působil na brněnské Janáčkově akademii múzických umění a matka učila na brněnské konzervatoři. Jejich dcera vystudovala na pedagogické fakultě učitelství hudební výchovy a v roce 1987 nastoupila na své první místo na základní škole v Rousínově. Tam založila dětský pěvecký kroužek a především Smíšený pěvecký sbor, který dodnes diriguje. Teď se představuje v dalším díle seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska.

Jak vznikl nápad založit v Rousínově pěvecký sbor?

Rousínov byla moje první štace po skončení pedagogické fakulty. Na základní škole jsem založila dětský pěvecký sbor, a sedm mých tehdejších kolegyň přišlo s přáním také se do zpěvu zapojit. Tak jsem jim řekla, ať s sebou přivedou také nějaké muže.

Muži tedy byli záměr?

Ano. Tehdy jsem chtěla smíšený sbor, tak jsem si dala tuto podmínku. Barva hlasu u smíšeného sboru se mi líbí víc než jen ženského.

Uvažovali jste už od začátku o jméně Františka Sušila?

Ano, ale za bývalého režimu to nešlo, protože František Sušil byl kněz. Na národním výboru nám vyloženě řekli, že jestli nechceme mít problémy, tak ať to tam neprotlačujeme. Takže jsme se jmenovali Pěvecký smíšený sbor města Rousínova. A jakmile spadl režim, začali jsme oficiálně používat název, který na Františka Sušila odkazuje.

Dirigentkou jste od začátku?

Patřím vlastně mezi zakládající členy. Ostatní mě oslovili s tím, že jsem prošla několika sbory a často dělala i korepetici. Dirigování jsme měli i na fakultě, i když nás tam kvůli tomu moc nehonili. Ale můj otec, protože byl sbormistr, tak mě před zrcadlem učil a opravoval moje gesta.

Považujete se za přísnou dirigentku?

Moc ne, v amatérském sboru to ani nejde. Možná před těmi pětadvaceti lety. Ale tím, jak všichni stárneme, se to mění. Je pravda, že mě občas něco chytne, ale do stolu netřískám. Musím v tom hledat takový kompromis, někteří zpěváci třeba neznají noty, ale jsou schopní naučit se tu melodii.

Musíte se jako dirigent nějak připravovat?

Samozřejmě. Když máte partituru pro čtyři hlasy, tak každý part musíte umět zazpívat. Musím také umět improvizovat. Mám třeba namyšleno, co chci zrovna dělat, jenže na zkoušku přijde méně lidí nebo některý hlas není obsazený. Pak musím vymyslet náhradní program.

Profesí jste učitelka. Je rozdíl vést děti a starší lidi?

Ve škole se děti pravidelně mění. Dva tři roky ve sboru fungují, pak odmaturují a odejdou. Nové studenty to pak musím učit znova. U našeho sboru máme výhodu v tom, že zpíváme vlastně už skoro pětadvacet let dohromady, takže členové znají skladby už zpaměti.

To pětadvacetileté výročí oslaví sbor za rok. Připravujete něco speciálního?

Určitě. Rádi bychom oslovili i mládež, protože tady všichni stárnou a moc mladých lidí se nám do sboru bohužel nedaří nalákat. Spíš je to ve školách táhne do mládežnických sborů. O programu ale budu nejdřív uvažovat o prázdninách. Budu na to mít dva měsíce.

Jaký je váš oblíbený hudební skladatel?

Antonín Dvořák, Leoš Janáčka a Bohuslav Martinů. Pak mám ráda skladby mého otce Zdeňka Zouhara. Můj mladší bratr Vít je také hudební skladatel, takže se mi líbí i jejich věci. Otec upravoval některé lidové písně přímo pro Sušil. Z lidových písní však vycházeli všichni skladatelé a vycházet budou.

Učíte a bydlíte v Brně, je dojíždění na zkoušky náročné?

Zkoušky jsme mívali jednou týdně od šesti do devíti hodin večer. Pak jsem to zkrátila, stejně jako přestávku. Druhý den je totiž zkoušení na mém hlase ve škole znát. Do Rousínova jezdím radši autobusem, protože když nestíhám, tak si v autobuse otevřu noty a dívám se do nich.

Máte aprobaci ještě na ruštinu, je o ni v současnosti zájem?

Je, ale já už učím jen hudební výchovu. Ruštinu učí mladší kolegové, zatím však spíš formou kroužků. Občas ale v hudební výchově studenty nějakou ruskou píseň naučím.

Jak si po rušných dnech takzvaně dobíjíte baterky?

S manželem máme předplatné do divadla, klid nacházím také v přírodě. V Kotvrdovicích na Drahanské vrchovině máme chalupu, takže mám ráda práci na zahradě a procházky do přírody.

Jolana Němcová

• narodila se v roce 1962

• vystudovala Střední pedagogickou školu a pedagogickou fakultu

• je vdaná, má dvě dcery

• v roce 1988 založila při svém působení v Rousínově SPS Sušil, který dodnes dirigiuje

• v současnosti učí na Biskupském gymnáziu v Brně

• mezi její koníčky patří opera, balet a vycházky do přírody