Další díly seriálu Přírodní krásy Vyškovska najdete ZDE

V nejjižnějším cípu Vyškovska se nachází přírodní rezervace Visengrunty. Zaujme hned už svým neobyklým názvem, který je složeninou německých slov Wiese a Grund, tedy louka a půda. „V Bošovicích žila německá menšina, takže na tom není nic divného,“ objasnil bošovický starosta Jaroslav Šimandl.

Visengrunty jsou podobně jako třeba Hašky u Černčína nebo Malhotky poblíž Nevojic pozůstatkem stepi, která hostí především zajímavé druhy rostlin, v tomto případě vysloveně teplomilných.

Přírodní rezervace vznikla vyhláškou Okresního národního výboru ve Vyškově z listopadu 1990. Rozkládá se na ploše přes dva hektary asi dva kilometry jihozápadním směrem od vesnice.

Tak jako v jiných nečetných případech právě lidská činnost paradoxně uchovala rostlinné poklady této lokality. Lidé totiž na Visengruntech pásli ovce nebo jiný dobytek. Díky tomu nemohly toto krásné místo pohltit náletové dřeviny, hlavně akáty a borovice.

Jenže pak přišla i špatná rozhodnutí. „V šedesátých letech tam vysázeli ořešáky, což nebyl moc dobrý nápad,“ podotkl Šimandl. Člověk přestal Visengrunty využívat zemědělsky na počátku 80. let minulého století.

Visengrunty dnes také obklopují akátové lesíky, které jsou pro ně největší hrozbou. Lokalitu pomáhají zachovat právě dobrovolníci, kteří ji pravidelně sečou. Už koncem 80. let minulého století na sebe vzali tento úkol členové místního Vlastivědného spolku.

Bošovická přírodní památka se dostala i na proslulý seznam evropsky chráněných lokalit Natura 2000. A co na ní vlastně roste? Proslulý je hlavně vzácný hrachor panonský, dále sasankovka lesní, kavyl Ivanův, koniklec velkokvětý, pelyněk Pančičův, len tenkolistý, oman mečolistý, hadinec nachový, hlaváček jarní, sasanka lesní, sinokvět měkký, hadinec červený, oman oko Kristovo, modřenec chocholatý, zvonek sibiřský, třemdava bílá, hvězdice chlumní a další rostliny.

Přírodní rezervace Visengrunty.

Visengrunty jsou také útočištěm řady druhů hmyzu, například brouka roháče obecného, motýla modráska rozchodníkového a hnědáska jitrocelového či tří druhů čmeláků. Vyskytuje se tam také chráněná ještěrka obecná, z ptáků ťuhýk obecný nebo nehojný krutihlav obecný, tedy dravec živící se mravenci.

Místní mají k Visengruntům odedávna vřelý vztah. Zachovaly se o nich dokonce i pověsti. „Tam, kde jsou Vizgrunty, bývala malá osada. I poklad tam prý jednou našli a zlatou sošku Panny Marie. Rostly tam rozličné zázračné byliny. Chodili na ně zdaleka, široka. Uzdravovali lidi i dobytek. Ale dnes už ani ty bylinky tam nerostou,“ praví jedna z nich.

Velice zajímavý je i příběh o ropě, která se tam nacházela a v 70. letech minulého století i těžila. „V nejnižší části Vizgruntů měla kdysi pozemek i rodina Kulhánkova. Přes pozemek tekl malý potůček s velmi rezavou a na povrchu mastnou vodou. Onu mastnotu pan Kulhánek sbíral a doma používal ke svícení místo petroleje. Mastnota hořela, nějaké světlo také dávala, ale hlavně byla zadarmo. Protože při hoření vznikalo hodně kouře – „čudilo“, dodnes se jako přízvisko používá: Který Kulhánek to byl? No – Čudil,“ praví ústní tradice.

Rodina Kulhánkova přebývala v bošovickém čísle popisném 92. František Kulhánek žil v letech 1900 až 1961.

Vážení čtenáři, seriál Přírodní krásy Vyškovska najdete také v tištěné podobě každou středu ve Vyškovském deníku Rovnost.