Jak jste se dostal ke značení?

Víceméně náhodou. Turistice se věnujeme s manželkou, před časem jsem také vedl oddíl mládeže, takže do přírody jsme chodili často. A při jednom takovém výletě jsme potkali takového staršího pána s batohem na zádech, štětcem a barvami v ruce, který maloval turistické značky. A já jsem si řekl, že když on ve svém věku pro nás může malovat, tak můžu i já pro ostatní. A už jsem u toho zůstal.

Je značení náročná práce?

Jak kdy. Když jde normální turista, tak mu stačí, že značku vidí. Jenže ten, kdo značky maluje, musí nejednou přelézat příkopy, stoupat na různé stráně a podobně, aby mohl vybrat dobře viditelná místa. Takže to poměrně náročné je, zvlášť pro ty starší. A to je bohužel většina.

Takže je možné i vás osobně potkat v terénu se štětcem?

Teď už jsem hlavně teoretik. Už skoro třicet let jsem vedoucím značkařského obvodu, takže se převážně zabývám řízením této činnosti, například průzkumem stavu existujících a nových tras, rozdělováním úkolů a kontrolou jejich plnění. Hodně času zaberou i různá jednání.

O kolik kilometrů značených cest se ve vyškovském obvodu vlastně staráte?

V současné době je to 306 kilometrů.

Kolik značkařů momentálně na Vyškovsku pracuje?

Je nás osm, což rozhodně není dost. Pokud by to třeba byli samí důchodci, tak by to ještě šlo. V naší skupině jsem to však jenom já s manželkou. Ostatní jsou zaměstnaní lidé, kteří na malování mají čas jen v sobotu a v neděli, případně o dovolené. Navíc je potřeba brát v úvahu aktuální počasí, takže je to pak někdy těžké zvládnout. Zatím jsme však naplánované úkoly vždy splnili. Optimálně by nás ale mělo být aspoň deset.

Jak často je potřeba značky obnovovat?

Podle plánu se obnovují pravidelně jednou za tři roky. Každý rok se tedy obnoví třetina značek, což na Vyškovsku znamená zhruba sto kilometrů. Spíš to však bývá víc. Někdy se totiž stane, že značení z nějakého důvodu zanikne, třeba vykácením, zánikem cest nebo kvůli neprůchodné cestě. Trasy je potom nutné znovu vyznačit nebo přeložit. O tyto kilometry se pak pravidelný roční plán navyšuje.

Jaká je odměna za značení?

Značení se dělá dobrovolně a bez nároku na mzdu. Značkař dostane jen proplacené jízdné, stravné a takzvané náhrady za opotřebení výstroje, protože pracuje ve vlastním oblečení.

Kdo tedy může značkaře dělat?

Základní podmínkou je minimální věk patnáct let. A pak už jenom zájem, protože je to dobrovolnická práce, někdy dost náročná. Člověk k tomu musí také cítit určitou odpovědnost. Už jenom v tom, aby značky umísťoval tam, kde podle předpisů mají být. Při obnově je pak musí přemalovat, i když se mu zdá, že tady ta značka je ještě dobrá.

Ke správnému značení je určitě potřeba i nějaké školení…

Rozhodně. Po krátkém zaškolení chodí nováček nejdřív se zkušeným značkařem, který mu vysvětluje co a jak. To trvá většinou dva roky. Když má potom dotyčný zájem dál značit, může jít na školení vedoucího značkaře. Pak už může malovat značky samostatně a případně zaškolovat i nového značkaře.

Můžete porovnat české a zahraniční turistické značky?

Myslím, že náš systém je přehlednější. V roce 1989 jsme se byli podívat na značení v Bavorsku a Rakousku. To byly většinou červené pruhy a číslo. Moc výhodné mi to nepřipadalo, protože bez mapy, na které máte ta čísla, se ani nedá chodit. V našem způsobu je jednodušší se orientovat, stačí, když turista ví, odkud a kam chce jít. Trasa a směrovky ho potom už navádí. A to si u nás pochvalují i zahraniční turisté.