Nejzáhadnější z dávno zaniklých hradů

Poslední díl našeho seriálu věnujeme místu, které je zřejmě nejtajemnějším v regionu. Badatelé si nad ním už léta lámou hlavu. Neznáme ani jeho pravé jméno. Dnes se mu říká Hrádek a nachází se v hlubokém lese nedaleko Snovídek.

Problém je, že o Hrádku se nedochovaly žádné písemné zprávy a místo samotné vydalo také jen nepatrné hmotné pozůstatky. Archeologové si ani nejsou jistí, zda jde o středověké naleziště, možná je ještě mnohem starší. Není prostě podle čeho datovat. Nedochovala s etam tak jako jinde žádná keramika. Možná jde tedy o hradisko, které vybudovali třeba už staří Keltové.

Zanikl zřejmě ohněm a mečem

Pravděpodobnější je ale středověký původ tohoto opevnění, které lze v terénu stále dobře pozorovat. Nebyl to hrad v takové podobě, jak si ho většina z nás představuje. Podle výzkumů známého archeologa Miroslava Plačka ho tvořily dřevohlinité valy. To dokládají nálezy vypálené hlíny, kterou kdysi lidé omazávali dřevěné konstrukce, takzvané mazanice. Také budovy kryté opevněním byly zřejmě dřevěné. Vzhledem ke stopám požáru tedy Hrádek zanikl při nějaké pohromě, nejspíš během bitvy.

Původní název Hrádku se nedochoval. Těžko také říci, která vesnice k němu patřila. Sotva to byly podle odborníků Snovídky, které jsou od něj vzdálené asi tři kilometry. Ani zaniklá ves Lovíšky, která byla nedaleko Snovídek. Spíš rovněž zmizelá osada Březová, o níž se z pramenů dozvídáme naposledy v roce 1446.

Dostat se k Hrádku není zrovna nejjednodušší. Pozor, Hrádek bývá velmi často špatně zanesený v mapách. Asi nejlepším východiskem je Haluzická hájenka s táborem ždánického Domu dětí a mládeže. Postupujeme po zelené značce vzhůru hlubokým Peklovým žlebem. Hrádek se nalézá asi šest set metrů od studánky Bezdýnka, k níž po cestě přijdeme.

Je potřeba jít dál po silnici a zhruba po čtyřech stech metrech těsně před prudší zatáčkou zahnout přímo do lesa vpravo. Pozůstatky Hrádku jsou na nejvyšším kopci nad žlebem ve výšce tří set třiapadesáti metrů. Výšlap to není zrovna pohodový a neterénovaným lidem bych ho rozhodně nedoporučoval.

Na vrcholku však vše vynahradí zvláštní zádumčivá atmosféra tajulného místa uprostřed poněkud ponurého bukového lesa. Je to ideální místo k rozjímání i uklidnění v dnešní stresem nabité době.

Hrádek přitom není jedinou pozoruhodností v této lokalitě. Jak už jsem zmínil, kousek od něj se nachází studánka Bezdýnka, k níž se váže zajímavá pověst: „Na místě, kde je tato studánka, bývalo hluboké bahnisko. Vozka jednou vezl těžkou fůru dřeva z kopce. Řetěz, kterým byla kola zabržděna, se najednou přetrhl a koně nemohouce těžký náklad udržet, sjeli s vozkou do močálu a utonuli. Poté dala lesní správa bahnisko kládami a pařezy zaházet a jen v jednom koutku ponechala studánku.“

Lidová představivost tuto povídku s možná pravdivým jádrem ještě vylepšila. Podle porodní báby Marie Havránkové ze Snovídek (1880 – 1950) se vozkovi zjevila Panna Marie a žádala ho, aby koně nebil. Ten ale na ni nedbal a snažil se zachránit náklad. Dvakrát se bičem ohnal dokonce i po Panně Marii. Pak se bažina otevřela a zpupný vozka i skoňmi utonul. Dnes je Bezdýnka krásně upravená a je možné se z ní napít. Hrnek na pramenitou čerstvou vodu tam nikdy nechybí.