Osmnáctiletý mladík se nyní připravuje natřít to svým vrstevníkům v dalším klání, kde bude muset předvést hlavně svoje řidičské schopnosti. Teď se představuje v dalším dílu pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.

K oboru, který studuje, tíhl Václav už jako malý chlapec. „Snad jako každý kluk jsem byl očarovaný auty. V šesti letech jsem pak dostal svoji první motorku. Složil mi ji táta a já jsem na ní brázdil rousínovské ulice," vzpomíná mladý student.

Když se mu stroj porouchal, hned bral do ruky šroubovák, aby ho opravil. „Chtěl jsem tátovi pomáhat," směje se Václav, který pochází z rodiny stolaře. „Přestože Rousínov proslul dřevařským průmyslem, tato práce mě nikdy nelákala. Měl jsem toho dost doma, a možná také proto jsem se chtěl vydat jiným směrem," přiznává budoucí automechanik.

Láska k motorkám mu zůstala dodnes. „Na motorce mě to baví víc než v autě. Od šestnácti let na ni mám řidičský průkaz. Tehdy jsem si mohl udělat oprávnění na stopětadvacítku. O silnější kubatuře zatím neuvažuji, nejsem blázen, který potřebuje jezdit s větrem o závod," svěřuje se mladík.

V posledním ročníku základní školy, kterou absolvoval ve svém rodném městě, mu tak bylo jasné, kam povedou jeho kroky. „Na základní škole jsem měl hodně dobrý prospěch, zvládl bych i studium na náročnější škole, ale byl jsem pevně rozhodnutý. Podporu jsem měl i doma, rodiče mi fandili a vůbec mi neměli za zlé, že jsem nechtěl jít třeba na gymnázium," pokračuje Václav.

Teď studuje už třetím rokem na automechanika a má za sebou první velký úspěch. „Skončil jsem třetí na mezinárodní soutěži Česko-slovenský autoopravář junior 2013. Finále se konalo 14. března a soupeřil jsem s dalšími čtyřmi nejlepšími budoucími automechaniky z České a pěti nejlepšími ze Slovenské republiky. Umístění mě velmi potěšilo. Mimo jiné jsem dostal zájezd do francouzského výrobního závodu Scania, který je jedním z největších švédských výrobců nákladních automobilů, autobusů a lodních a průmyslových motorů a má pobočky v mnoha koutech světa," chlubí se úspěšný student.

Namířeno má teď na další soutěž. Ta se jmenuje Automobileum a letos se bude konat na půdě slavkovské školy. „Půjde v podstatě o jízdu zručnosti. Účastníci budou muset například předvést, jak umí couvat s vozíkem. Ještě musím trénovat," říká osmnáctiletý Václav, který má řidičský průkaz na osobní a nákladní auto a traktor od druhého ročníku střední školy.

Ostatně s jízdou na traktoru už má bohaté zkušenosti. „Už jsem byl dvakrát na brigádě v zemědělském družstvu, kde jsem s ním musel jezdit. Je to zajímavá zkušenost, hlavně ovládání je mnohem složitější než v autě. A když musíte couvat s vlečkou, moc velká legrace to není," vypráví student.

Přestože ho víc zaujaly motorky, má i svoje auto. „Když se mi na něm něco pokazí, dokážu si ho opravit sám. Mám audi a co se týká náhradních dílů, jsou stejně dostupné jako třeba na škodovku," říká Václav, podle kterého je právě Škoda jednou z nejlepších značek na trhu. Na rozdíl od jiných. „Naopak nemám moc dobré mínění o japonských značkách, do těch bych nešel," zmiňuje mladík.

Letos ho ve škole čekají závěrečné zkoušky. Protože jeho obor není s maturitou, je rozhodnutý pokračovat dál ve studiu. „Podal jsem si přihlášku na nástavbu do Slavkova i do Brna. Preferoval bych Brno, ale kdo ví, jak se mi podaří uspět. Další studium už pak ale neplánuji, po maturitě bych chtěl začít pracovat," plánuje Václav, který chtěl kdysi být vojákem z povolání.

Vojákem už ne

To už ho teď ale ani trochu neláká. „Vojáci musí mít velmi dobrou fyzičku a vzhledem k tomu, že mě sport v podstatě nebaví, by to pro mě nebylo tím pravým ořechovým. Dřív mě lákalo stát se řidičem kamionu. Ti jsou ale zase věčně na cestách, a to také není nic pro mě," zamýšlí se mladík.

Teď už uvažuje o tom, co bude dělat v poměrně blízké budoucnosti. Spíš než otevřít si svůj servis by se chtěl nechat v nějakém zaměstnat. „Podle mého názoru je to lepší. Člověk nemá tolik starostí," myslí si budoucí automechanik, který by se ještě chtěl pořádně naučit nějaký cizí jazyk.

Bez toho se podle něj dnes nedá pořádně existovat. „Ve škole mám angličtinu, se kterou bych chtěl pokračovat i na nástavbě. A kdyby to bylo možné, přibral bych třeba i němčinu," uvádí mladý student, za kterým si už teď chodí pro radu rodinní příslušníci, pokud mají problém se svým autem. „Jinak mám vesměs kamarády, kteří studují stejný obor jako já, takže si vzájemně pomáháme, když si s nějakou závadou některý z nás neví rady," zakončuje Václav.