Herectví mu zachutnalo a hodlá v něm pokračovat i nadále. Mladík, který navštěvuje druhý ročník Střední školy technické a ekonomické v Brně, se představuje v dalším dílu pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.

Všechno prý začalo úplně náhodou. „Na začátku mě oslovil předseda divadelního souboru Jiří Hýzl, který mě dřív učil zeměpis. Už v té době jsem osvětloval, co se dalo, nejčastěji koncerty kapely mého kamaráda. Právě na základě mých zkušeností mě k divadlu přizvali s tím, že potřebují někoho, koho osvětlování baví a má na to čas. Pak jsme se bavili s režisérem Davidem Křížem o tom, že bych mohl zkusit také hrát. První příležitost se naskytla právě při loňském divadelním festivalu a já se toho chytil," vzpomíná Filip.

Vystupovat před publikem byl prý sen, který si ho sám našel. „Má první role ve hře Císařova brázda byla postava čeledína, který chtěl jednu dívčinu z jiného statku, ale museli se scházet tajně, protože se statky neměly rády. Jenomže se to dozvěděla i její sokyně, která se rozhodla uchystat past. Vykopala jámu, do které se má čeledín chytit, jenže dřív než on tam spadl samotný císař Josef II.," přibližuje mladík.

Po této roli přišla další, tentokrát ve vánočně laděném Živém betlému. „Hraní mě opravdu chytlo a jsem opravdu rád, že jsem tuto možnost dostal," přiznává mladý herec.

S prvními divadelními zkušenostmi se dostavila i tréma. „Ta byla značná, obzvlášť když vás před vystoupením kolegové seznámí s tím, co se všechno může stát," směje se Filip. Přesto s ní podle svých slov úspěšně bojuje. „Když už je člověk na pódiu před lidmi, tak se soustředí a po pěti minutách hraní se tréma utlumí. V první hře jsem měl i takzvané okno. Měl jsem zrovna cholerickou scénu, kdy jsem měl za sebou říct čtyři věty, které jsem ale přehodil a ve zmatku jsem najednou nevěděl, co říct dál. Po chvilce ticha jsem ze sebe nakonec něco dostal. Prvotní strach z toho, jestli se kromě naučení textu dokážu s rolí také sžít, jsem ale snad překonal a obě role mi zatím vyhovovaly. Rozhodně se těším na další," říká Filip.

V budoucnu by se rád věnoval jak herectví, tak svícení. „K funkci osvětlovače jsem se dostal asi ve čtrnácti letech, kdy jsem se seznámil s kamarádem, který měl kapelu. Zeptal se mě, jestli bych měl možnost sehnat nějaká světla na koncerty. Nakonec se mi podařilo půjčit si obecní osvětlení přes dalšího kamaráda u nás v Olšanech," vysvětluje mladík.

Akce měla podle něj úspěch, i když se jednalo jen o několik reflektorů. „Pak přišly další příležitosti a kapela si nakoupila větší světla. Zkušeností přibývalo, a pak mě oslovila základní umělecká škola, jestli bych jim mohl svítit taneční vystoupení a každoroční školní akademii," popisuje mladý muž.

Za svou kariéru už využil i moderní osvětlovací pulty. „Stará technika v kulturním domě už nefunguje, jak by měla, proto jsem rád, že jsem si už několikrát mohl vyzkoušet třeba svícení v Praze na výstavišti na velkém pultu. Na něm se dají jednotlivé scény naprogramovat a pak aktuálně použít, například podle hudby. Ta práce mě opravdu bavila a zase jsem se k ní dostal spíš náhodou. Od lidí, co v Praze to svícení měli na starosti, se totiž kupovalo osvětlení pro kapelu," říká Filip.

První divadelní hra, kterou nasvěcoval, se jmenovala Žít věčně. „Ať se jedná o koncert nebo divadlo, vždycky si při zkouškách všechno nachystám, zapíšu si poznámky do jakéhosi scénáře nebo osnovy a podle toho pak postupuji. Je potřeba ale také zapojit fantazii a při akci pak řešit věci podle toho, co se aktuálně na pódiu děje," doplňuje nadaný student, kterého za dva roky čeká maturita.

Po ní by rád studoval jevištní technologie a scénické svícení na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie v Brně. „V budoucnu bych se chtěl určitě věnovat svícení i divadlu, případně si založit i firmu, která by se osvětlováním zabývala. Teď na střední škole nás k vlastnímu podnikání vedou," podotýká Filip.

Kromě přihlášky na jevištní technologie uvažuje i o herectví. „Zatím mám za sebou ale jen dvě role, takže uvidím, jak se mi bude dařit dál a pak se rozhodnu. Zatím budu dělat obojí. A v tomhle ohledu bych chtěl hlavně poděkovat své třídní Vlastě Kupletové, která mě vždy ochotně uvolní, když potřebuji," dodává s úsměvem Filip.