K zálibě se dostala v šesti letech. „Vůbec poprvé jsem se s koňmi setkala asi v zoo, strašně moc se mi líbili. Pak můj táta pracoval v ivanovické Biovetě, kde měli i koně. A v neposlední řadě mě inspiroval můj o čtyři roky starší bratr, který začal jezdit," vzpomíná.

Začala tedy chodit do stájí. Vzápětí jí rodiče koupili vlastního koně. „Poníka, jmenoval se Bohemia Wild Boy. Zkráceně jsme mu říkali Wilda. S ním jsem se všechno naučila, udělala si v devíti letech základní zkoušku výcviku jezdce a také získala svůj zatím největší úspěch," říká mladá žokejka.

Tím bylo podle jejích slov třetí místo ve skocích v její kategorii na Mistrovství České republiky dětí a juniorů ve Zduchovicích před dvěma lety. „Na těch pět dní, které jsem tam strávila, strašně ráda vzpomínám. Strávila jsem s Wildou spoustu času, bylo to úžasné," vzpomíná úspěšná žokejka, která soutěží už čtyři roky. První úspěch sklidila už při prvním závodu. „To jsem skončila na pátém místě. A na dalším jsem už byla první. Pocit, který jsem tehdy měla, se ani nedá popsat. Bylo to úžasné," dodává dívka.

Ze začátku, kdy se začala zálibě věnovat, měla svého koně ustájeného ve víc než sto čtyřicet kilometrů vzdáleném Novém Jičíně. „A to v areálu místní mlékárny. Jezdila jsem za ním čtyřikrát týdně. Bylo to hodně časově náročné, ale nedalo se nic jiného dělat. Teď máme koně na Farmě Bolka Polívky, ale plánujeme postavit vlastní stáje v Bučovicích," prozrazuje studentka druhého ročníku víceletého gymnázia.

V minulosti její rodina vlastnila čtyři koně. Teď už má jen dva. „Místo Wildy mi rodiče pořídili Ramonu a můj bratr má Gia. Na závodech jezdím s oběma. Bratra totiž jeho kůň několikrát shodil. Začal se bát a teď už jezdí jen tréninkově. Já jsem také mockrát spadla, ale nikdy to nebylo nic vážného. Žádné zlomeniny. A nejsem typ, který se vzdává," vypráví Lucie, podle níž mají před zvířaty respekt i její rodiče.

Obě zvířata má podle svých slov stejně ráda, nedělá mezi nimi rozdíly. „Než jsem dostala Ramonu, jezdila jsem na Giovi. To on mě vynesl nahoru. Ale říct, že je mi jeden blíž než druhý, to nemůžu. Oba jsou skvělí," konstatuje bučovická žokejka, která se narodila ve Vyškově.

Jak ovšem přiznává, největší vztah měla k prvnímu koni. „Proto pro mě taky bylo hodně těžké rozloučit se s ním. Proto jsem moc ráda, že mi noví majitelé umožňují za ním jezdit, kdykoliv si vzpomenu. Je v Olomouci u sedmileté holčičky a má se dobře," je potěšená Lucie.

Návštěvy ovšem nejsou to, co vyplňuje její volný čas. Tím je samozřejmě trénink, který musí absolvovat několikrát týdně. „Mám svého trenéra a jezdit chodím pětkrát za týden. Nejenom kvůli sobě, ale také kvůli zvířatům, která to vyžadují. Závodní koně potřebují maximum péče, pravidelnou jízdu," vysvětluje jezdkyně.

Prázdniny u koní

Soutěží se podle svých slov účastní i každý týden. „Trvají třeba od čtvrtka do neděle. A protože musím taky hodně trénovat, mám ve škole vytvořený individuální plán. Někdy ale dám koním třeba čtrnáct dní volno a do školy chodím poctivě," svěřuje se s úsměvem mladá studentka, která ještě nemá jasnou představu o tom, kam budou její kroky směřovat po absolvování gymnázia. „Na to mám ještě docela dost času. Ale jako malá jsem chtěla být veterinářkou. Vzhledem k tomu, že mám ráda zvířata, to nevylučuji ani teď. Každopádně jasno mám v tom, co bych dělat nechtěla. A to je živit se svojí zálibou. Žokejkou z povolání s velkou pravděpodobností nebudu," směje se Lucie.

Kromě péče o koně, tréninků a závodů ji zaměstnává ještě jedna věc. A to tanec. „Chodím do kroužku na Základní umělecké škole v Rousínově. Nejde o nic soutěžního. Učíme se baletit, ale také třeba standardní a latinsko-americké tance," říká dívka, která má jasný plán na prázdniny. „K moři určitě nepojedeme. Ani mě to neláká. Budu se připravovat na závody, celé léto zřejmě strávím na farmě s rodinou a našimi koňmi. Chystám se na další Mistrovství České republiky, které bude už brzy," zakončuje Lucie.