Mezi jeho oblíbené předměty patří český jazyk a dějepis. I díky tomu měl vědomostní část v soutěži nejlepší z celé republiky. „Bohužel, literární část mi to trochu zkazila. Nebo spíš nebyla tak dobrá jako třeba ta, kterou napsala Karin," poukazuje mladík na další žákyni Základní školy v Nádražní ulici, která soutěž vyhrála.

Třetí místo ho zpočátku trochu zklamalo. „Upřímně řečeno jsem se domníval, že mám na víc. Pak jsem si ale uvědomil, že je to první ročník a že jsem i tak porazil obrovské množství soutěžících, a došlo mi, že je to vlastně velký úspěch," vzpomíná Michal na chvíle bezprostředně po vyhlášení výsledků.

Zpočátku váhal

Zpočátku přitom váhal, jestli se do soutěže vůbec zapojit. „Nakonec mě přesvědčila paní učitelka Halina Rumpelová, takže jsem se rozhodl do toho jít. Téma ‚Kdybys byl zvířetem, chtěl bys být domácím mazlíčkem, nebo tvorem divokým a svobodným?' nabízelo dost možností, jak ho pojmout, takže jsem si řekl, že to zkusím," vysvětluje Michal.

Přesto se právě zamyšlení, které bylo pro jeho kategorii zadané, ukázalo jako celkem těžký oříšek k rozlousknutí. „Musel jsem práci mnohokrát předělávat, protože buď jsem to napsal tak, že to nakonec tématu moc neodpovídalo, nebo to bylo tak radikální, že by se to porotě zřejmě nemuselo líbit," usmívá se nadaný mladík.

Naopak v testu, který se zaměřuje na dobu života Jana Amose Komenského, si byl téměř stoprocentně jistý. „Zaskočila mě jen jedna otázka. Byl tam obrázek nějakého člověka a otázka zněla, kdo to je. To se přiznám, že jsem vůbec netušil, a tak jsem zakroužkoval nějakého bylinkáře. Nakonec jsem zjistil, že to byl Mikuláš Koperník a dokonce to na tom obrázku bylo i napsané," směje se Michal.

Kromě jednoho zaškobrtnutí však postupoval testem suverénně. „Nakonec jsem získal sto osm bodů ze sto třinácti," připomíná talentovaný chlapec.

Na rozdíl třeba od už zmiňované Karin on se prý nijak zvlášť neučil. „Dokonce bych řekl, že jsem to tak trochu flákal, zatímco ostatní se připravovali, já jsem poslouchal písničky. Příští rok to zkusím znovu, ale konkurence bude určitě větší, tam už mi to asi neprojde," směje se Michal, který jde po prázdninách na vyškovské gymnázium.

Své literární nadání většinou svému okolí ukazuje jen ve školních slohových pracích. „Něco málo jsem si už napsal i doma, ale to většinou nikomu neukazuji, jen výjimečně některým kamarádům. Přiznám se, že se trochu bojím připomínek," říká Michal.

Ačkoli je ve věku, kdy většina mladých vyhledává hlavně fantasy nebo sci-fi literaturu, jeho oblíbený autor má k tomuto žánru daleko. „Opravdu se mi líbí Karel Havlíček Borovský. Jeho epigramy prostě nemají chybu," je přesvědčený Michal.

Havlíček ho fascinuje svou nebojácností a zároveň inteligentní satirou. „Nebál se vyhmátnout to špatné a patřičně to okomentovat. Navíc ke všemu přistupoval s nadhledem, což se o spoustě jiných lidí říct nedá," vysvětluje mladík.

Na epigramy, které Havlíčka nejvíc proslavily, si ale sám netroufá. „To, co na něm obdivuji, sám nedokážu. To znamená zachytit ve velmi krátkém útvaru jasnou myšlenku a navíc v humorném duchu," říká Michal.

Osmnácté století

V literatuře ho zajímá osmnácté a devatenácté století. „V dějepisu je to zase období kolem bitvy na Bílé hoře a husitské války," přibližuje mladík. Nezaměřuje se však přímo na samotné válečné konflikty, ale tehdejší běžný život a hlavně kulturu. A tak přestože žije na Vyškovsku, které je silně ovlivněné Napoleonem a bitvou u Slavkova, zrovna toto období ho nechává chladným.

Kromě literatury a dějepisu je jeho další oblastí zájmu hasičský sport. „Jsem členem družstva v Topolanech. Dojíždím tak vlastně do Vyškova do školy a do Topolan po škole," usmívá se Michal.

Přestože má podle svých slov letos horší sezonu, sport ho pořád baví. „Je to dynamické, vlastně člověk ani nemá čas na to, aby ho to bavit přestalo, díky tomu náporu adrenalinu, který na závodech míváme. Občas se člověk sice zraní, takhle jsem si třeba zlomil klíční kost, a odřeniny ani nepočítám, ale jinak je to opravdu zábava," podotýká Michal.

S požární hadicí už běhá pátým rokem. „Dostal jsem se k tomu přes rodiče, kteří také bývali u hasičů," říká mladík. Ačkoli si sám sebe dovede představit, jak zasahuje i u skutečného požáru, živit jako hasič by se nechtěl. „Mám to spíš jako koníček. Přece jen mě na tom baví ten hasičský sport, závody a podobně, ale na reálné krizové situace moc nejsem," dodává chlapec.