Přednosta újezdního úřadu Vojenského újezdu Březina podplukovník Radek Malaník je tak další osobností, která odpovídá v pravidelném seriálu Vyškovského deníku Rovnosti.

Jaká cesta předcházela vašemu jmenování do úřadu přednosty?
Osm let jsem vykonával funkci náčelníka střediska obsluhy výcvikových zařízení Březina. V roce 2008, kdy se ze střediska stala rota, jsem přešel na stejnou pozici do vojenského újezdu Brdy. Letos v létě jsem se pak přihlásil do výběrového řízení, ve kterém jsem uspěl, a od začátku listopadu jsem přednostou újezdního úřadu Březina. Pocházím z Vyškova, takže pro mě to byl vlastně návrat domů.

Kdy jste se rozhodl pro dráhu profesionálního vojáka?
Vyučil jsem se opravářem zemědělských strojů. Pak jsem nastoupil s bratrem na dvouletou důstojnickou školu do Martina. Náš otec byl voják a byl zásadně proti tomu, abychom šli stejnou cestou, protože člověk je pořád někde pryč od rodiny, pořád v pohybu. Ale dnes už to není tak hrozné jako tenkrát, když jsme byli třeba dva měsíce v kuse na cvičení na Libavé. Dneska mívají vojáci volné víkendy.

Když už jste to nakousl, jakým cvičením jste si vlastně prošel?
Dnes už tankové vojsko třeba na Vyškovsku necvičí, ale tenkrát jsem absolvoval v rámci tankového pluku například ostré bojové střelby na Libavé nebo jsme jezdili na cvičení jízdy tanku pod vodou, při kterém jsme bydleli ve stanovém táboře.

Měl jste někdy při cvičení nebo jindy za svou kariéru tak říkajíc na krajíčku?
Jednou jsme měli nehodu, kdy nás voják otočil s vojenskou V3S. Absolvoval jsem několik operací, ale nakonec to i díky schopným doktorům dobře dopadlo. Jak já říkám, člověk padnout může, postavit se musí.

Považujete svou novou pozici za kariérní vrchol, nebo máte vyšší ambice?
Další ambice zatím nemám, teď se musím sebevzdělávat, pracovat na sobě a také na vlastní znalosti angličtiny. Tato pozice je pro mě zatím určitě kariérní vrchol.

Vzpomenete si, co se vám prohnalo hlavou, když vám oznámili, že jste výběrové řízení na přednostu vyhrál?
Byl jsem samozřejmě rád, ale uvědomoval jsem si také, že to je velký závazek. Oproti mým předcházejícím zaměstnáním jde docela o velký profesní zlom. Dosud jsem působil čistě na velitelských pozicích, teď zastávám poprvé post, který se týká také výkonu státní správy. Současné zaměstnání je více zaměřené lidově řečeno na úředničinu.

Co je vlastně náplní vaší práce?
Jsme tady především pro lidi a pro obyvatele újezdu a obcí v jeho okolí. Kromě styku s veřejností musíme zajišťovat hospodářskou činnost ve spolupráci s Vojenskými lesy a statky a spolu s velitelstvím výcviku zdejší vojenské akademie také vojenskou činnost.

Je pro vás nová práce časově náročnější než ty předchozí?
Zatím se ve funkci učím, prodělávám dost velký počáteční nápor. Absolvoval jsem různá školení a povinné kurzy. Takže v současnosti je můj pracovní čas dost nabitý. Změna oproti předchozím zaměstnáním je především v tom, že jsem více doma. Když jsem dřív bydlel na svobodárce, tak jsem měl víc času na sebe, ale zase jsem nebyl tolik s rodinou. Tři roky jsem se nestaral o byt, do kterého jsem zavítal jen párkrát do roka na svátky. Teď se můžu věnovat jak rodině, tak práci na bytě.

Při své práci se potkáváte s nejvyššími armádními činiteli. Máte někdy trému?
Už dřív jsem se potkával s vysoce postavenými armádními činiteli, ale tenkrát spíše jako podřízený. V současnosti jsem v pozici, která je více samostatná, a tréma při setkání s nimi určitě je, ale například návštěva ministra obrany a hejtmana tento měsíc na začátku mého působení v úřadě šla úplně hladce.

Vzpomínáte osobní jednání s ministrem obrany. Jak na vás působil?
Musím říct, že ministr je opravdu politik. Když se připravuje na nějaký rozhovor, stačí mu v rychlosti posbírat nejnutnější informace a získat jednotlivé doklady a nestane se mu při něm, že by řekl nějakou hloupost. Zapůsobil na mě velice dobře.

Je vaše práce hodně kancelářská, nebo se dostáváte i do styku s vojáky?
Samozřejmě bez kontaktu s vojáky nejsem, setkávám se s nimi dost často. Jednak těmi, kteří jsou zaměstnaní v úřadu, jednak zajdu i za kluky na rotu zabezpečení, kde jsem v minulosti působil. Vždycky je rád uvidím.