Ve spojení s tancem je jeho jméno známé široko daleko, málokdo ale ví, že působil i na vyškovské vojenské akademii. Představuje se v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska.

Kdy poprvé jste se dostal k tanci? Kdo vás k němu přivedl?

Už za mého mládí bývalo zvykem, že studenti chodili do tanečních. A protože tam šel každý, nemohl jsem se rozhodnout jinak. Bylo mi osmnáct, studoval jsem vysokou školu a na hodinách tance jsem zjistil, že mi to jde a navíc i baví. Tak jsem se tancování začal věnovat víc.

S vaší ženou tvoříte dlouhou dobu taneční pár. Jak jste se seznámili?

Možná to bude neuvěřitelné, ale bylo to v taneční škole. Manželka se sportovnímu tanci věnovala odmalička, ale tehdy zrovna neměla partnera. Začali jsme tedy spolu tančit a pak jsme se i vzali. Zhruba patnáct let, se čtyřletou pauzou, kdy se nám narodila dcera a byli jsme mimo Vyškov, jsme tancovali sportovně.

Co vás přivedlo k myšlence založit ve Vyškově školu tance?

Vedli jsme ve městě klub. Kdykoliv jsme vychovali nějakého dobrého tanečníka a mysleli jsme si, že nás bude reprezentovat, odešel. Přišli jsme na to, že jde o nevděčnou práci. Proto jsme vytvořili taneční školu.

Ve kterém to bylo roce?

Bylo to v roce 1992, věnovali jsme se studentům z Bučovic, Slavkova u Brna a Vyškova. Pod našima rukama od té doby prošlo nespočet středoškoláků.

Změnili se za tu dobu? Jsou dnešní studenti jiní než před dvaceti lety, co se týká například chuti do tance?

To si nemyslím. Vždycky se najde někdo, kdo je zapálený, a další, kterého to nebaví. A stále se stává, že se objeví někdo talentovaný a začne se tanci věnovat víc. Na druhou stranu už nějakou dobu nevyučujeme ve Slavkově, protože studenti průmyslových oborů nemají o tanec příliš velký zájem. Co se týká gymnázií, zkušenosti jsou odlišné.

A co dospělí? Pořádáte taneční kurzy i pro ně. Řekla bych, že v několika uplynulých letech Vyškov zažívá v této oblasti boom.

To se jen zdá. Záleží na tom, mezi jakou skupinou lidí se pohybujete. Studenti se dobrovolně do našich kurzů nehlásí, dospělí už to dělají pro zábavu. Chodí jeden rok, pak přijdou i další. Na rozdíl od mladých věc berou jako zálibu a ne jako něco, do čeho je někdo nutí. Jako do tanečních ve druhém ročníku.

Vychováváte mladé slečny a muže k tomu, aby věděli, jak se chovat ve společnosti. Stalo se vám někdy nějaké faux-pas? Že jste třeba přišel v nevhodném oblečení?

Neuvědomuji si to. Navíc mám doma dvě dámy, které mě dokáží usměrnit, když to někde přeženu. A také si dávám velký pozor.

A naopak? Přišel jste někam, kde byl někdo neadekvátně oblečený?

Stačí rozhlédnout se po ulici. Občas si klepu na čelo. Jinak si vzpomínám na jeden konkrétní případ z prodloužené nebo dokončené. Otec jednoho žáka, který byl v obleku, jak se na takové akce chodí, přišel v riflích a svetru. Snažili jsme se mu vysvětlit, že nemá vhodný oděv. Jeho dítěti jsme na hodinách vštěpovali do hlavy, jaké oblečení je potřeba, a jeho otec přijde na tak slavnostní akci v civilním oblečení. To je až nepochopitelné.

Teď zpátky k vám. Z přízvuku, který máte, je jasné, že nepocházíte z České republiky. Jak jste se dostal do Vyškova?

Jsem Slovák. Sem jsem se dostal jako mladík. Přilákala mě vojenská škola. Ve Vyškově jsem začal studovat, našel jsem si ženu a zakotvil tady. Žiji zde už skoro třicet let, od svých osmnácti. V podstatě tak dlouho, jako tančím.

U vojáků jste dělal kromě jiného mluvčího. Bavilo vás to?

To byla taková funkce navíc, ale ano, nebylo to špatné. Tehdy jsem dělal vedoucího štábu velitele a kromě jiného i zajišťoval jsem různé akce, komunikoval s mnoha subjekty. Jinak jsem například byl vedoucím Posádkového domu armády.

V současné době už ale u armády nepracujete.

Skončil jsem k poslednímu listopadu 2011. Toužil jsem po změně. Nejsem typ člověka, který vydrží dlouho na jednom místě. Hned poté, co jsem odešel od vojáků, jsem založil vzdělávací agenturu, kterou mám doteď.

Zatancujete si někdy jen tak pro zábavu?

Je pravda, že jsme se se ženou stále věnovali žákům a tančili jen na hodinách. Dlouho jsme si jen tak nikam nevyrazili. Letos jsme ale zase začali.

Co říkáte na to, že se armáda zbavuje Posádkového domu?

Ještě když jsem pracoval na Kozině, jak se tady lidově říká, byl už tehdy objekt velmi málo využívaný. Akcí se tam moc nepořádalo. Je to samozřejmě škoda, na druhou stranu chápu, že je pro armádu nepotřebný.