Až do patnácti let byl přitom hraním nepolíbený. „Pak jsem si ale jednou uvědomil, že umět hrát na nějaký hudební nástroj vlastně patří tak trochu k základnímu vzdělání. A protože mám odjakživa rád metalovou hudbu a k té bubny prostě patří, byla to pro mě docela jednoduchá volba," usmívá se mladý bubeník.

Jednou týdně tak tráví pětačtyřicet minut bušením do plátna a plechu ve vyškovské základní umělecké škole. „To je snadné, tam nikoho neruším," směje se Jaroslav a připomíná tak fakt, že ne každý člověk je ochotný tolerovat cvičícího bubeníka.

Doma proto hraje podle nálady a možností. „Občas bych si třeba rád zahrál, ale teta, která s námi bydlí a jinak mě velmi podporuje, se chce dívat na televizi, tak nemůžu," vysvětluje student.

Nedostatek cvičení doma si pak kompenzuje na zkouškách s kapelou Maggots. „Snažíme se scházet dvakrát týdně. Počet zkoušek se samozřejmě zvyšuje vždy před koncertem," vysvětluje Jaroslav.

Členy kapely jsou ještě Jan Knob a Jiří Šmehlík. „Nejdřív hráli sami dva, ale když jsme se zmínil o tom, že jsem se začal učit hrát na bicí, tak mi hned nabídli, abychom se někdy sešli a zkusili si zahrát spolu," vzpomíná Jaroslav.

Po prvním takovém hraní si kluci řekli, že by se mohli scházet častěji. „Po nějaké době pak už bylo oficiální založení kapely jen formalitou," směje se mladý bubeník.

V začátcích byl prý do bicích zapálenější než teď. „Byl jsem tak trochu opilý tím začátečnickým nadšením, jak to bývá asi u všeho, co je pro vás nové. Ale to neznamená, že bych to teď nějak zanedbával, jen už na bubny nemyslím dvacet čtyři hodin denně," směje se.

Začátky podle něj byly docela dobré, záviselo to však hodně na typu cvičení. „Na první hodině na umělecké škole jsem měl třeba opakovat různé rytmy po svém učiteli, který je předtím zahrál, a to mi šlo podle mě dobře. Poté jsem měl ale zpívat s klavírem, a to už bylo horší," vzpomíná Jaroslav.

Poslední dobou je hodně vytížený kvůli různým koncetrům. „Řekl bych, že se s nimi roztrhl pytel. V květnu jsme hráli dvakrát v Kojetíně, na červen máme naplánovaná další asi čtyři vystoupení. Je to pořád stejné číslo, ve kterém vystupuje pět bubeníků na jednom pódiu," vysvětluje Jaroslav, který měl zpočátku velké problémy s trémou.

Už týden před prvním vystoupením podle svých slov skoro nejedl a pořád na to musel myslet. „Nakonec to bylo vážně dost špatné, několikrát jsem byl úplně mimo, snad žádný přechod mi nevyšel a několikrát mi spadla palička. Byla to prostě noční můra každého bubeníka, nebo alespoň ta moje," usmívá se, když vzpomíná na těžké začátky.

Momentálně už je na tom prý mnohem lépe. „Jsem samozřejmě mírně nervózní před každým vystoupením, ale to už k tomu patří a není to žádná tragédie," myslí si mladý bubeník.

S kapelou Maggots hrají několik cover verzí slavných písní, z těch nejznámějších kapel je to například Metallica. Doma Jaroslav poslouchá hlavně metal, a to skupiny jako Slipknot, Avenged Sevenfold nebo Bullet For My Valentine.

Vděčný je hlavně své rodině, která ho v jeho trochu hlučném koníčku podporuje. „Hned na začátku pro mě byl velkou oporou můj tatínek, který mi prakticky ve všem vyšel vstříc a pomohl mi k dosažení mého snu. Mamince se to moc nepozdávalo, protože se bála, že mě hraní na bubny za chvíli omrzí," říká Jaroslav.

To se ale nestalo. „Tak doufám, že je teď spokojená, když vidí, že mám už tři roky kapelu a hra na bicí mě pořád baví. Velké díky patří také mojí tetě, která s námi bydlí v jednom domě a poskytla nám prostory, ve kterých jsme odjakživa s Maggots zkoušeli," dodává bubeník, který však právě s ostatními zařizuje novou zkušebnu.