Tréninkům a vystoupením s mažoretkami se Eva věnuje už šest let. „Nejdřív jsem s kamarádkou chodila na aerobik, ona pak přešla k mažoretkám a nalákala mě taky. Protože trenérka stejně jako já bydlí v Lulči, seznámily jsme se spolu, pak jsem jela s mažoretkami na tábor a od té doby mě to drží," vzpomíná s úsměvem Eva.

Aerobik pro ni ztratil kouzlo brzy, mažoretky ho mají pořád. „Je to živější sport, kombinují se v něm prvky gymnastiky a baletu, to mě baví mnohem víc," vysvětluje dívka, která se zaměřuje z větší části na sólová vystoupení.

Titul mistryně republiky v sólu získala v roce 2008 i loni, letos vystupovala s kamarádkou ve dvojici a také si odnesly zlatou medaili. Další mistrovské tituly získala díky týmovým vystoupením skupiny Kalimero.

Choreografii na sólová vystoupení si vymýšlí sama. „Choreografii tvořím podle hudby. Pak ji ukážu trenérce, a ona poradí, které prvky tam nechat, které třeba změnit nebo úplně vypustit a co by se dalo zlepšit. Ale v podstatě si o tom rozhodujeme samy," vysvětluje Eva.

Hudbu si dívka vybírá podvědomě, buď ze svých oblíbených písniček, nebo třeba podle toho, co zrovna slyší v rádiu a líbí se jí to. „Musí mít samozřejmě rytmus, aby se na ni dobře vystupovalo, vždy si při tom představuju, jaké prvky by se na ni daly dělat," upozorňuje Eva, která si při sestavování choreografie raději vybírá třásně než hůlky, takzvané batony.

I přes množství zlatých medailí je totiž s hůlkou pokaždé nervózní. „Člověk se neustále bojí, že něco udělá špatně a hůlka mu spadne. U třásní je navíc mnohem víc gymnastiky, přemetů, hvězd a tak, a to mě baví víc než pochody, takže je tahle disciplína pro mě zajímavější," říká Eva.

Při sestavování choreografie se inspiruje, kde se dá. Na internetu u záznamů různých vystoupení i na jednotlivých soutěžích u konkurenčních týmů. Sestavy skládají i na táborech, odkud Eva také čerpá některé nápady.

Choreografii musí doplňovat také vhodný kostým. Přestože dívky ve skupině mají na týmový vystoupení jednotné oblečení, pro sólové soutěže má Eva vlastní. „Vždy jsem měla na sólo vlastní kostým. Vymýšlí je trenérka, my je jen schvalujeme," vysvětluje dívka.

I mistryně republiky se někdy utne a tak i jí už několikrát hůlka spadla. „To musíte prostě zvednout a pokračovat dál, nic jiného se ani dělat nedá," krčí rameny talentovaná mažoretka.

Mažoretkový tábor

Poprvé vzala hůlku do ruky na mažoretkovém táboře. „Trénovali jsme každý den a po týdnu na konci tábora jsem už uměla s hůlkou zacházet docela slušně. Teď běžně máme tréninky dvakrát týdně na dvě hodiny, ale já si hůlku nosím s sebou prakticky pořád a procvičuji si prsty, takže se dá říct, že tréninky u mě nikdy nekončí. I kamarádky už si na to zvykly," směje se Eva.

Ve skupině Kalimero momentálně trénují desítky dívek od devíti do patnácti let. „V kadetkách je asi pětadvacet dívek, v juniorkách je to stejné, pak máme ještě přípravku, dohromady je nás asi osmdesát," vypočítává dívka, která se chystá na střední školu také do Vyškova, na zdravotnické lyceum.

Jak bude s mažoretkami pokračovat dál, to si zatím jistá není. „Dospělé mažoretky se skoro nevidí, dívky s tímhle sportem končí nejčastěji s koncem střední školy, takže uvidím, jak dopadnu já. Ještě dva, tři roky to ale určitě vydržím," dodává s úsměvem dívka.