Sport, hry, divadlo, vzdělání i práce s dětmi. Všechny tyto aktivity naplno prožívá osmnáctiletá Barbora Bezděková z Vyškova. Navíc k nim přidává náboženství. Výjimečná je však také svými výsledky. Její projekt ve Středoškolské odborné činnosti postoupil až do krajského kola. Oktavánka z místního gymnázia je dalším Talentem Vyškovska, který se představuje v pravidelném seriálu Vyškovského deníku Rovnosti.

Podle její učitelky uspěl Bářin projekt díky výjimečné didaktické, tedy výukové, kvalitě. „Paní učitelka Jana Kolčářová říká, že spousta dětí nemá přílišné ponětí o Bibli, přestože chodí do náboženství, což je smutné. Snažila jsem se jim proto prostřednictvím svého projektu přiblížit Bibli formou hry,“ říká talentovaná studentka.

Program na měsíc

Ve svém projektu vypracovala měsíční volnočasový program pro setkání vyškovského Společenství křesťanské mládeže. „Projekt byl návrhem dvou programů setkání mladých křesťanů, při kterém účastníci hrají hry a baví se na nějaké téma. Mým tématem byla právě Bible. Zpracovávala jsem programy už jako závěrečný výstup kurzu animátora a následně jsem je použila i pro Středoškolskou odbornou činnost,“ vysvětluje Bára.

Právě programům pro děti věnuje hodně volného času. „Pořádáme akce pro mladší děti ve věku od deseti do dvanácti let. Kromě pravidelných setkání máme i letní tábor,“ dodává Bára.

Práci s dětmi si oblíbila mimo jiné proto, že se může pozitivně podílet na jejich vývoji. „Cílem mých aktivit je předat dětem něco ze svých zkušeností a určitým způsobem je spoluutvářet. V dnešní době není víra příliš populární, takže se snažíme děti připravit na případný posměch a usnadnit jim pozici ve společnosti,“ objasňuje mladá animátorka.

Sama má přitom štěstí na okolí, protože se s posměchem a nepochopením příliš nesetkává. „Spolužáci všeobecně ví, že jsem věřící, ale nestává se mi, že by se se mnou kvůli tomu nebavili. Spíš mají třeba rozdílný názor na náboženství, tak o tom spolu věcně debatujeme,“ popisuje Bára.

Kromě cíle v podobě spoluutváření dětí a jejich ochrany před nástrahami společenských předsudků pracuje s dětmi hlavně proto, že ji to baví. „Dělám to také proto, že se mi s nimi strašně dobře povídá. Přes nízký věk mají na spoustu věcí dobré názory a dokáží o nich mluvit,“ vysvětluje talentovaná Vyškovanka.

Bářino působení mezi mladými křesťany odstartovalo divadelní představení. „S křesťanskou mládeží jsem se poprvé setkala, když připravovali jedno divadelní představení pro děti na školách v regionu. Bylo jich tenkrát málo, tak mě a některé další studenty požádali, jestli se nechceme zapojit. Šla jsem do toho a po divadle jsem k nim začala chodit pravidelně,“ líčí Bára.

Aktivním členem se stala na prahu střední školy, její vztah k náboženství má však hlubší kořeny. „Byla jsem pokřtěná už jako malé dítě, takže mi cestu víry vybrali rodiče, ale nikdy mi nepřišlo jako nějaký handicap. Spíše naopak. Brala jsem třeba chození do kostela tak automaticky, že jsem nechápala, proč tolik lidí do kostela nechodí,“ vzpomíná na svá dětská léta mladá křesťanka.

O tom, jestli mladý člověk, který zažívá křesťanskou výchovu, začne věřit, nebo na víru naopak zanevře, se podle Báry rozhoduje ještě na základní škole. „Právě někdy ve čtvrté až šesté třídě případně v následné pubertě se děti většinou rozhodnou,“ podotýká dívka.

Přestože ji křesťanská výchova nijak nevadila, rozhodnutí ohledně víry až v dospělosti vidí pozitivněji. „Věřící, kteří se na víru obrátili v dospělosti, jsou totiž více nadšení, protože vidí rozdíl mezi tím, jaký měli život předtím a jaký mají teď. Lidé, kteří věří odmalička, berou víru často automaticky. Vytváří to u nich spíš stereotyp,“ zamýšlí se Bára.

Sice absolvovala animátorský kurz a věnuje spoustu času přípravě programů pro děti, ale živit by se tím jednou nechtěla. „Beru to vyloženě jako koníčka, chtěla bych studovat nějakou přírodní vědu,“ svěřuje se Bára. Možná talentovaná vyškovská studentka jednou vytvoří most mezi soudobou vírou a přírodními vědami.