Kdybyste měl popsat v pěti slovech sám sebe, jaká byste zvolil?

To nedokážu, takhle stručně je to příliš složité. Obšírněji bych se popsal jako člověk, který když něco dělá, tak se to snaží dělat pořádně. Nesnáším, když se řekne, že se to udělá, že se to nějak vyřeší. Myslím si, že všechno by mělo být o osobní odpovědnosti. Když už něco dělám, tak jdu s kůží na trh. Schovávat se za „se" je cesta do pekel.

Mnoho let jste učil, teď působíte na radnici, zároveň pořádáte Zpívejfest. V jaké roli si myslíte, že vás lidé ve Vyškově vnímají nejvíc?

Řekl bych, že jsem pro ně pořád učitel fyziky. A ostatně já sám mám k dětem pořád blízko, z toho vlastně vyplynul i zmiňovaný Zpívejfest. Tak i já sám sebe ještě vnímám jako učitele.

Co vás tedy přimělo ze školství odejít?

Po dvaceti letech mě potkala zásadní změna, a to rozvod. Po něm jsem přestavěl celý svůj život. Ze školství jsem měl navíc už tak trochu nakročeno dřív. Dělal jsem totiž zástupce ředitele a úplně jsem se neztotožňoval s tím stávajícím systémem školství a neztotožňuji se s ním ani teď. I proto bych se za těchto podmínek jen těžko vracel.

Ze školy na radnici, to je ale přece jen docela výrazná změna…

Kupodivu ani ne. Ona se ta práce zástupce ředitele docela dost podobá pozici vedoucího kanceláře starosty a tajemníka. Nad sebou máte šéfa, pod sebou kolektiv a snad fungující systém. Jako zástupce jsem musel znát trochu ekonomiku, trochu právničinu, musel jsem si poradit s počítačem, rychle se rozhodovat… a to samé v podstatě dělám tady.

Co je tedy náplň vaší práce? Přece jen ten název zní poněkud tajemně.

Konkrétně na této pozici je ta práce hrozně roztříštěná. Mám pod sebou oddělení, kde je důležitý styk s veřejností, a oddělení, která se týkají interního chodu úřadu, počínaje mzdami přes oddělení informačních technologií až po sekretariát starosty. Je to akční. Ale já jsem akční člověk, takže mi to docela vyhovuje.

Denně se stýkáte s politiky, neuvažoval jste o tom, že byste do veřejného života chtěl zasáhnout aktivněji?

Rozhodně ne. Abych trochu parafrázoval slova Šimka a Grossmana, politika je divadlo, které nemám v úmyslu navštívit.

Svou činnost ve veřejném životě vyvíjíte jiným směrem, a to konkrétně festivalem ZpívejFest. Jste organizační ředitel, ale troufl byste si sám zazpívat?

Toho bych se nebál. Jako dítě jsem zpíval ve školním sboru a zpívám i teď, rád a někteří říkají, že i docela dobře. Dokonce mě některé kolegyně přemlouvají, ať začnu chodit do Vyškovského smíšeného pěveckého sboru, ale k tomu jsem zatím nedozrál. Ale mám rád moravský folklor, takže když mám možnost, zazpívám si, ať už jen tak nebo třeba s cimbálovkou.

Takže veřejné vystoupení by vám nevadilo?

Hrával jsem na housle a klavír, základní hudební vzdělání mám, takže věřím, že bych to zvládl. Třeba časem dospěji i k tomu, že si zazpívám i v tom sboru.

Jste rodilý Vyškovan, studoval jste v Olomouci, ale vrátil jste se do rodného města. Považujete se za patriota?

Já jsem patriot non plus ultra. Tady jsem se narodil, tady žiju a chtěl bych tu i dožít. Ne že by to jinde nebylo krásné, sjezdil jsem kus světa, ale Vyškov u mě prostě pořád vítězí.

Ani při studiu jste neměl tendence odstěhovat se tam?

Kdepak. Já jsem v Olomouci nikdy netrávil víc času, než bylo nezbytně nutné. V té době jsem ve Vyškově trénoval mladé hokejisty, takže jsem v podstatě přijel do školy a už jsem se díval na hodinky, abych se stihl vrátit na trénink. Mívali jsme ho třikrát týdně a dvakrát týdně zápas. Ovšem musím uznat, že Olomouc je krásné město a celkem mi přirostla k srdci. Když jsem se tam po delší době vrátil a měl jsem čas si ji projít, byl jsem úplně nadšený, jak to tam pěkně vypadá. Ale nikdy jsem neuvažoval, že bych tam zůstal.

Říkal jste, že jste hodně cestoval. Jaké místo vás oslovilo nejvíc?

Abych řekl pravdu, nestává se, že bych si z něčeho, jak se lidově říká, sedl na zadek. V době, kdy cestování bylo omezené na východní blok, jsem jezdil hodně po republice a myslím si, že Česko a Slovensko znám jako málokdo. Řekl bych, že poznat dobře tyto dvě země je možná víc, než si zajet přes půl zeměkoule.

Jste ještě pořád aktivní sportovec?

Určitě. Jako kluk jsem léta hrál hokej, pak po pauze jsem začal dělat asistenta svému otci, které hokej trénoval. Teď jsem zaměřený spíš na lyže. Jsem jeden z těch, kteří tu zakládali lyžařský klub, vždycky si rád vyjedu do hor. Ve škole to bylo jednodušší, díky povinným lyžařským kurzům, ale snažím se trávit tam hodně volného času.

Na to, že pocházíte z rovinaté Hané, máte k horám dost silný vztah. Myslíte, že je to právě proto, že tady na pořádné kopce nenarazíte?

Tohle sice není z mé hlavy, ale velice rád to používám já jsem sjezdař z Hané. Kdysi jsme se snažili získat peníze právě na lyžařský oddíl, a kdosi tam vystoupil s tím, že co my, sjezdaři z Hané, můžeme chtít. Jinak jsem se ale právě tady, v rovinatém kraji, naučil lyžovat, když člověk chce, nějaký kopec si najde. V Ruprechtově nebo tady ve Vyškově takzvaně na Cigánce, tam se dá.

Letní sporty zavrhujete?

To určitě ne. Baví mě kolo nebo kolečkové brusle. Ale tělo už trochu protestuje.