K atletice se dostal v šesti letech. „Strašně moc jsem chtěl dělat nějaký sport, cokoliv, třeba florbal nebo fotbal, " vzpomíná Eliáš. Začínal ve sportovním kroužku DDMáček, který se věnoval nejrůznějším aktivitám. Už tehdy mezi dětmi vynikal. „Právě tam jsem poznal svoji budoucí trenérku Annu Málkovou, která mě k atletice přivedla. Zeptala se mě, jestli nechci zkusit závodit. Tak jsem šel a ono se mi docela dařilo a bavilo mě to," popisuje svoje atletické začátky Eliáš.

Nyní se věnuje hlavně běhu na čtyři sta a dvě stě metrů. Úspěchy sklízí i ve skoku do dálky. „Když jsem byl mladší, zkoušel jsem skok do výšky i běh na kratší vzdálenosti," říká mladík, jehož největším vzorem je běžec Kirani James z Grenady. „Běhá čtyřstovky jako já. Je olympijským vítězem z Londýna a mistr světa, " vypráví o svém oblíbeném závodníkovi.

Přestože je sport jeho vášní, co se týká studia, zatím sází na všeobecné vzdělání. Nejdřív chodil na vyškovské víceleté gymnázium, pak přestoupil na Gymnázium Hády v brněnské Líšni. „Mají studium sportovní a všeobecné. Já jsem na všeobecném, protože nechci maturovat z tělocviku," říká s úsměvem mladík.

Přešel především kvůli časové náročnosti. „Hned u školy v Brně i trénuji. Odcházet jsem nechtěl, vyškovské spolužáky jsem měl rád. Ale časově to bylo šílené," vzpomíná Eliáš na dojíždění na tréninky za poslední dva roky.

Eliáši Urbanovi učarovala atletika v šesti letech. Za tu dobu má doma množství medailí. Sportu se chce věnovat i profesionálně, ale nezanedbává ani studium.

Po Anně Málkové ho trénoval Jiří Kalda a soutěžil za AHA Vyškov. Tehdy se zaměřoval hlavně na skok do výšky a do dálky. Když přešel do Brna, vzal si ho pod křídla trenér Jan Pokorný a Eliáš tak začal soutěžit za JAC Brno. „Vidím ho především jako sprintera na delší tratě. Je také velmi zodpovědný, nejsou s ním problémy," hodnotí Pokorný.

Kromě toho, že v Brně chodí do školy a trénuje, od letošního roku tam také přes pracovní týden bydlí. „Můj den vypadá asi takhle: vrátím se ze školy, jdu na trénink. Potom se hodinu nebo dvě učím a pak mám tak hodinu pro sebe a jdu spát," přibližuje mladý sportovec.

Co se týká školy, baví ho fyzika, dějepis a matematika. Sportu by se rád věnoval i profesionálně, ale myslí také na alternativy. „Zatím je pro mě sport prioritou, ale do budoucna bych dal přednost vysoké škole. Zatím nevím, jak se to vyvine, ale přemýšlel jsem o Vysokém učení technickém v Brně nebo Univerzitě obrany," nastiňuje Eliáš.

Když zrovna netrénuje nebo není ve škole, najde si chvíli i na koníčky. „Snad jako každý kluk hraji rád hry na počítači. Rád čtu i různé časopisy. Mým nejoblíbenějším je asi Živá historie," dodává.

Dosavadním největším úspěchem vyškovského atleta je umístění na Letní olympiádě dětí a mládeže v roce 2015, kde mezi sebou soutěží jednotlivé kraje Česka. „Je to soutěž na úrovni mistrovství republiky a mně se podařilo vyhrát ve skoku do dálky. Bylo to perfektní," svěřuje se Eliáš. Jako další velký úspěch zmiňuje druhé místo opět ve skoku do dálky na Mistrovství České republiky v hale.

Úplně první zažil před necelými třemi lety. V roce 2013 na Letní olympiádě dětí a mládeže ve skoku do výšky byl druhý s výkonem 161 centimetrů. „To jsem byl v mladším žactvu a nahrazovalo nám to mistrovství republiky," komentuje mladík.

Eliáši Urbanovi učarovala atletika v šesti letech. Za tu dobu má doma množství medailí. Sportu se chce věnovat i profesionálně, ale nezanedbává ani studium.

Jeden z jeho posledních úspěchů je starý zhruba dva týdny. Přivezl si dvě medaile z Mistrovství Moravy a Slezska. „Běžel jsem čtvrtku a dvoustovku. Na čtyři sta metrů jsem skončil druhý a na poloviční trati jsem získal bronz," neskrývá radost Eliáš.

Zatím posledním závodem bylo nedělní Mistrovství České republiky juniorů, juniorek, dorostenců a dorostenek. Ani odtamtud neodjížděl se sklopenou hlavou. „Na dvě stě metrů skončil desátý a zaběhl si osobní rekord. Po špatně takticky rozběhnuté čtyřstovce obsadil třinácté místo," popisuje trenér Pokorný a dodává, že Eliáš má velký potenciál pro další sezony.

Mladík však nezapomíná ani na momenty, kdy se mu úplně nedařilo. „Třeba na mistrovství republiky venku. Nastupoval jsem jako jeden z favoritů. Několikrát jsem přešlápl a ostatní pokusy za moc nestály. Pak přišel poslední. Skočil jsem moc dobře, dokonce by to byl i můj nový osobák a přeskočil bych všechny soupeře, bohužel jsem měl dva centimetry přešlap. To bylo vážně hrozné, byl jsem na sebe naštvaný," popisuje svůj špatný den mladík.

Jako většina sportovců i Eliáš by se rád jednou zúčastnil olympiády. A co je jeho současným cílem? „Jednoznačně červencové Mistrovství Evropy pro dorost. Tam bych se chtěl kvalifikovat. Účast na takové soutěži by pro mě byla skvělá. Měl bych možnost poměřit se i s kluky z jiných států, byla by to zase nová konkurence," přibližuje svůj sen mladý sportovec.

říkají o němNa Eliáše Urbana rád vzpomíná i jeho bývalý třídní učitel z vyškovského gymnázia Lukáš Tvrďoch. „Od začátku patřil mezi nejlepší studenty jak svými výsledky, tak především přístupem. Byl vždy pozitivní, komunikativní, bystrý a ochotný v hodinách pracovat. Dějepis, český jazyk ani žádný jiný předmět pro něj nebyly problémem a dá se říct, že zvládal všechno s absolutním klidem a jakoby nic, " hodnotí svého bývalého studenta. I spolužáci si Eliáše pamatují jako veselého a kamarádského kluka. „Je to pohodář a obdivovali jsme, jak zvládal školu i atletiku," říkají.

KATEŘINA LORENZOVÁ