Další díl seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty představuje dívky, pro které se mažoretkový sport stal životním stylem. „Tréninky máme dvakrát týdně, ale skoro každé prázdniny nebo volno míváme soustředění. Abychom byly dobré, musíme trénovat často,“ podotýká mladší Michaela.

Na víc věcí kromě školy a tréninků tak dívky moc času nemají. Vůbec jim to ale nevadí. „Hrozně mě to baví. Nedovedu si představit, co bych dělala, kdybych nebyla mažoretka. Nic mě nenapadá,“ směje se starší Pavla.

Pom–pomu, tedy koule z třásní, se kterou mažoretky vystupují, se sestry poprvé dotkly před šesti lety. Michaela byla tehdy v první třídě, Pavla ve druhé. „Přivedla nás k tomu moje spolužačka. Náš tým se jmenuje Kalimero. Tehdy mažoretky ve Vyškově začínaly, takže nás bylo hrozně málo a batony, tedy hůlky, jsme neměli vůbec,“ vzpomíná Pavla.

S hůlkami začaly dívky cvičit až později, kdy už v týmu, který tvoří z větší části dívky z Vyškova a Těšan, bylo mnohem víc lidí. „Právě prvky s hůlkou jsou na celém sportu rozhodně nejtěžší. Někdy se tak stává, že třeba i při vystoupení někomu hůlka upadne. Už se to stalo pochopitelně i mně. Ale nic se z toho nedělá, prostě se hůlka zvedne a jede se dál,“ usmívá se Michaela.

Pouze jeden den

Trénink potřebný pro každý nový prvek choreografie je podle sester různě obtížný. „Každému jde lépe něco jiného. Já jsem většinou schopná se naučit nějaký obtížnější prvek s hůlkou za jeden den. pak už to má člověk vžité a nekazí to,“ podotýká Pavla.

Sestry spolu občas cvičí i ve trojici, ještě s další kamarádkou. Věkový rozdíl však znamená, že se příliš často v menších skupinách nepotkávají. „Já už jsem vlastně napůl seniorka, protože mi bude patnáct. Teď ještě můžu cvičit s juniorkami, ale za rok už budu muset přejít k seniorkám,“ přibližuje Pavla.

Právě s juniorkami dívky dosáhly svého největšího úspěchu. „Bylo to na mistrovství Evropy, které loni v létě pořádal právě Vyškov. Byla to velká akce, kde bylo tři a půl tisíce mažoretek. Přitom jsme ten úspěch vůbec nečekaly,“ vzpomíná Michaela.

Začátek soutěže se totiž dívkám úplně nepovedl. „Po pochodu jsme byly páté a už nás vůbec nenapadlo, že bychom mohly skončit na bedně. Takže když jsme získaly medaili, bylo to pro nás obrovské překvapení. A obrovská radost,“ směje se Pavla.

Mladší dívky z týmu získaly v kategorii kadetek stříbro. „Tohle byl asi náš největší úspěch. Také jsme získaly zlato na mistrovství světa v latinskoame­rických a jiných tancích v Liberci, ale to pro nás nemá takovou váhu. Konkurence na mistrovství Evropy byla totiž mnohem větší,“ podotýká Pavla.

Teď se sestry připravují na letošní evropské mistrovství, které bude v Chorvatsku. „Jedeme tam týden před tím na dovolenou, tak si aspoň trochu osaháme prostředí a zkusíme si tam zatrénovat,“ směje se Michaela.

Nervózní prý ještě nejsou. „Na to je zatím dost času. Navíc už většinou známe holky z jiných týmů, se kterými budeme soupeřit. Když jsme byly úplně poprvé na mistrovství v Polsku, tak to bylo o dost horší. Všechno pro nás bylo cizí, nikoho jsme neznaly, byly jsme nervózní,“ přibližuje atmosféru Pavla.

V soutěži podle ní záleží nejen na perfektním provedení choreografie, ale také na tom, zda má nějaký nápad. „Čím originálnější a zajímavější vystoupení je, tím víc pochopitelně porotu zaujme. Nám vymýšlí choreorgafie naše trenérka Dagmar Kubíčková,“ říká Pavla.

Dívky však čas od času do choreografie zasahují. „Když trénujeme a připadá nám, že něco by šlo udělat jinak, tak to s trenérkou probereme a můžeme to změnit. Zkoušíme si různé prvky a navrhujeme, co by ještě šlo přidat nebo ubrat. Také se občas inspirujeme u ostatních kategorií,“ podotýká Michaela.

Při soutěži nebo vystoupení pak musí hlavně myslet na to, aby všechno provedly perfektně. „Pro pochod je stometrová dráha šest metrů široká. Nesmí se z ní vybočit, pochoduje se nebo skáče po určitý čas, všechno do sebe musí zapadat,“ vysvětluje Pavla.

Mažoretkovému sportu se sestry chtějí věnovat i dál. I když neví, jak dlouho to ještě půjde. „Pro mě bude možná problém, až vyjdu z deváté třídy a půjdu na střední školu. Nevím totiž, jak to budu časově zvládat. Určitě bych ale chtěla zůstat ještě u seniorek,“ uzavírá Pavla. Michaela zatím budoucnost neřeší. „Teď je ještě brzy, až budu v devítce, tak uvidím,“ usmívá se dívka.

Další díly seriálu Mladé talenty Vyškovska najdete ZDE