Jak se porodní asistentka dostane k práci ředitelky neziskové organizace?
Pracovala jsem rok a půl ve vyškovské porodnici, ale po pracovním úrazu jsem musela skončit. Hledala jsem pak práci a hodně mi pomohla vyškovská nezisková organizace Piafa, kde tenkrát hledali asistentku provozu. Jim v podstatě nezáleželo na tom, že z těch administrativních věcí neumím skoro nic, věřili mi, že se to doučím. A to se mi povedlo, takže jsem potom v Piafě pracovala sedm let.

Co vás přimělo odejít?
Neměla jsem žádný konkrétní důvod. Spíš pocit, že po těch sedmi letech už by to chtělo změnu. Navíc jsem chtěla dítě, ale to se nedařilo, a tak jsem se s tehdejší ředitelkou nadace bavila o možnosti práce tam. Ona to uvítala, chtěla mě přijmout, ale do toho se mi najednou podařilo otěhotnět. Jenže paní ředitelka byla tak hodná, že počkala obě moje mateřské, celých šest let. A tak jsem nastoupila sice později, než jsem původně čekala, ale přece jen.

Tři brány je už druhá nezisková organizace, se kterou máte zkušenost. Jak se liší od Piafy?
Je to něco jiného, protože nadace funguje trochu jinak než občanské sdružení. Sice jsou obě organizace neziskové, ale my se snažíme dlouhodobě stát nezávislým zdrojem peněz právě pro další neziskové organizace. Peníze ukládáme do nadačního jmění a výnosy z něj pak rozdělujeme. Piafa má naopak vícezdrojové financování, které pokryje činnost na rok. Na další rok shání peníze znovu.

Jaký je vlastně hlavní cíl nebo poslání nadace Tři brány?
Podporovat obecně prospěšné projekty v naší komunitě, tedy ve Vyškově a zbytku regionu. Nezaměřujeme se jen na vzdělání, jak si někteří lidé myslí. V názvu máme tři slova umění, vědění a civilizace, a to všechno podporujeme.

Kromě vedení nadace také působíte v osadním výboru v Dědicích. Co vyžaduje tato pozice?
Dědický osadní výbor se loni rozrostl na šest členů, Dědice totiž zabírají dost velkou část Vyškova. Scházíme se pravidelně jednou měsíčně a řešíme to, co obyvatele Dědic zajímá nebo trápí. Obracejí se na nás telefonicky i třeba osobně na ulici a my se pak snažíme za tyto podněty lobbovat na radnici. Loni jsme třeba dávali na radnici asi dvacet požadavků, což je sice opravdu moc, ale na druhou stranu, pokud člověk něco chce, musí za tím jít.

O jaké konkrétní požadavky například jde?
Povedlo se nám třeba prosadit, že se v Potoční ulici začala stavět pobytová plocha pro rodiče s dětmi. Zajišťovat musíme třeba i úklid náměstí, protože v Dědicích se na to trošku zapomíná. Co není vidět, tak se moc neřeší. V okolí radnice a středu města se Vyškovské služby otáčejí podstatně víc.

Obě vaše práce vyžadují diplomacii a umění jednat s lidmi. Nemáte jich někdy, jak se říká, po krk?
Zatím ne. Jsem hodně komunikativní a jednat s lidmi mi problém nedělá. Podstatné je umět se přizpůsobit jednotlivcům, každý má svoje mouchy, na každého je potřeba úplně jiná taktika. Takže to není vždy třeba o perfektní znalosti zákonů, ale o umění diplomacie.

Jak vaše vysoké pracovní nasazení vnímá rodina?
Někdy je toho na ně moc, protože já ještě pořád neumím úplně oddělit rodinu a práci. Samozřejmě mě to mrzí, snažím se dětmi trávit hodně času venku, věnovat se jim, jak to jen jde.

Studovala jste dva roky v Brně, jinak ale bydlíte celý život ve Vyškově. Uvažovala jste někdy o stěhování?
Neuvažovala. Jsem vyškovská a dědická patriotka. Také jsem věděla, že ve vyškovské porodnici o mě budou mít zájem, takže jsem vůbec nemusela uvažovat o situaci, jak by to vypadalo, kdyby tu ta práce nebyla. Jsem hodně vázaná na své okolí, na známá místa a rodinu.

Jaký máte názor na diskusi kvůli rušení malých porodnic?
Rozhodně se nepovažuji za odbornici, ale situaci sleduji. Souhlasím s odborníky, kteří říkají, že by počet porodů neměl být rozhodně jediné hledisko. Jak odlišíte porodnici, kde se narodí 801 dětí a tu, kde se jich narodí jen 799? Určitě by těch hledisek mělo být víc. Na druhou stranu, já jsem rodila ve velké porodnici v Brně a nepociťovala jsem, že by to byl velký moloch, že by se mi nevěnovali dostatečně.