Nadaná dívka se angličtinu začala učit ve čtvrté třídě. Dnes má za sebou mnoho několikatýdenních pobytů v Británii a připravuje se na důležité jazykové zkoušky, které tam bude skládat. „V únoru tam pojedu zase na šest týdnů, ty zkoušky potřebuji k přijetí na britskou vysokou školu," vysvětluje dívka.

Právě kvůli tomu se ale nemůže zúčastnit dalších kol soutěží v angličtině, do kterých postoupila. „Beru to tak, že zkoušky jsou důležitější a jazyk si tam pocvičím ještě lépe," usmívá se Veronika.

Na Británii ji fascinuje hlavně velké množství dialektů, kterými tam lidé v jednotlivých oblastech mluví. „Třeba teď v létě o prázdninách jsem byla v jazykové škole nedaleko Liverpoolu a Manchesteru a přiznám se, že jsem často vůbec nerozuměla, co mi tam říkají. Musela jsem se asi čtyřikrát ptát, protože to je opravdu strašný akcent," směje se talentovaná septimánka.

Ucho na přízvuky

Zmíněná různorodost jazyka ji fascinuje. „Když na to má člověk ucho, dokáže dokonce poznat, z jaké vesnice ti lidé pocházejí," vysvětluje Veronika. Zároveň ale upozorňuje, že její uši ještě na takové úrovni nejsou. „Rozhodně nedokážu rozeznat všechny přízvuky, na to je jich opravdu hrozně moc," svěřuje se dívka.

Právě přízvuků a výslovnosti se úzce týká hra dramatika George Bernarda Shawa Pygmalion, ve které vážený profesor fonetiky naučí prostou květinářku správně mluvit. „Když jsem byla v létě ve zmiňované jazykové škole, zkoušeli jsme hrát divadlo a učitel nám pouštěl výňatky z britské verze zfilmovaného Pygmalionu. Je to krásná ilustrace toho, jak přízvuk opravdu dokáže tu řeč změnit," vysvětluje Veronika.

V českém překladu to podle ní tak nevyzní. Až na jednu výjimku. „Líbilo se mi zpracování Městského divadla Brno My Fair Lady ze Zelňáku, kde místo původního cockney, kterým mluvila hlavní hrdinka, byl použitý brněnský hantec. To myslím zcela přesně vystihlo ducha hry," chválí brněnské zpracování dívka.

Dostat angličtinu do ucha jí pomáhá také nepřeberné množství filmů a seriálů, na které se dívá samozřejmě v originále. „Když je tam složitější jazyk, je to třeba z nějakého odborného prostředí, tak využívám anglické titulky. Kybych totiž měla české, odváděly by mě od angličtiny a vnímala bych to všechno spíš česky," vysvětluje.

Zpočátku ovšem i ty české občas využila. „Třeba u seriálu Chirurgové, který se hemžil odbornými termíny z oblasti medicíny, jsem to anglicky dost často nezvládala," vzpomíná Veronika, jejímž oblíbeným filmem je Jak na věc s Hughem Grantem podle předlohy Nicka Hornbyho a seriálem pak Podfukáři, obojí britské. V originále čte i knížky, hlavně beletrii.

Říká se, že kdo chce mluvit plynně cizím jazykem, měl by v něm být schopný i přemýšlet. To Veronice problém nedělá. „Občas se mi i stává, že mi vypadne české slovo a vzpomenu si jen na jeho anglickou verzi. Například tenhle týden jsem měla být zkoušená z dějepisu, a když jsem říkala kamarádce, o čem budu před tabulí mluvit, napadala mě anglická slovíčka a jejich český ekvivalent jsem si ani za nic nemohla vybavit," směje se dívka.

Protože bude už příští rok maturovat, o své budoucnosti uvažuje důkladně. „Chtěla bych studovat buď čistý jazyk, nebo rozhodně nějaké humanitně zaměřené obory. Bavilo by mě pak pracovat třeba v nějaké cestovní agentuře. Rodiče by byli rádi, kdybych studovala práva, tak ještě pořád nevím, jak se rozhodnout. Ale co vím jistě, je, že ze mě nikdy nemůže být advokát, protože bych nedokázala obhajovat lidi, o kterých vím, že jsou vinni," zdůrazňuje Veronika.

Za hranicemi by ráda strávila co nejvíc času. A tak je samozřejmé, že ta pravá univerzita pro ni leží v Británii. „Ještě jsem se nerozhodla, na kterou školu bych ráda, zatím si o nich zjišťuji co nejvíc informací. Některé jsou v Londýně, jiné víc na severu. Mám napsané seznamy, podle nich si asi nakonec vyberu," podotýká Veronika.

Také němčina

Jen na angličtinu ale spoléhat nechce. Jako druhý jazyk si proto zvolila němčinu. „Myslím si, že vzhledem k pozici České republiky a blízkosti Německa, Rakouska a Švýcarska je to nejrozumnější řešení. Navíc každý rok jezdím s rodiči lyžovat do Rakouska, takže si tam jazyk procvičuji. Ale zatím se domluvím spíš rukama nohama," směje se dívka.

Kromě evropských jazyků začala letos docházet také na kurzy japonštiny. „Minulý rok jsme si udělala několik přátel z Japonska a ten jazyk se mi začal hodně líbit. Říkali, že gramatika je jednoduchá, složité na tom je jen to, že japonština má čtyři abecedy. Začala jsem tedy chodit do kurzu, který se tu otevřel," popisuje mladá studentka.

Prozatím umí dvě abecedy, tedy hiraganu a katakanu. „Třetí je kanji, ta už je opravdu složitá. Vychází totiž z čínských znaků, tam změníte příponu a už to má úplně jiný význam. Čtvrtá abeceda mi problémy nedělá, to je totiž úplně obyčejná latinka," směje se Veronika, která předpokládá, že v České republice už dlouho nezůstane. Ráda by se totiž časem v zahraničí usadila natrvalo. „Určitě na prvním místě je Velká Británie. Chtěla bych se ale podívat třeba i na Nový Zéland," zakončuje.