Jako vedoucí odboru životního prostředí jste asi jedním z nejsledovanějších úředníků ve městě. Vnímáte to?

Když pracujete s veřejností, vydáváte určitá rozhodnutí, je nutné počítat s tím, že jste na očích. Ale že bych byl nějak výrazně sledovaný, to si nemyslím. Ono je to takové cyklické. Když bude zavřená silnice déle, než by měla být, a budou tam dopravní problémy, lidé se budou obracet na odbor dopravy a investiční odbor. Když zkolabuje informační síť a nebudou se vydávat nějaké doklady, obrátí se zájem veřejnosti na správní odbor. A když se budou kácet stromy, logicky se obrátí na nás.

Právě kácení je ve Vyškově hodně citlivá záležitost, vzniklo kvůli tomu i občanské sdružení Zelený Vyškov. Jak zatím hodnotíte spolupráci?

Spoluprací bych to úplně nenazýval. Pro nás to znamená, že je musíme obesílat a brát je jako účastníka řízení, pokud o to požádají, posílají nám své podněty, ale přiznám se, že jsem čekal trochu víc. Myslel jsem, že si třeba sedneme nad nějakými záměry a budeme hledat řešení a tam, kde nebude možné ho najít, budeme aspoň hledat kompromis. Možná to tak nevypadá, ale právě kompromis my hledáme úplně vždy.

To asi není vždy úplně snadné…

Bohužel ne. Ve Vyškově není pokácený jediný strom, samozřejmě na povolení, o kterém bychom nevěděli. Nic neděláme od stolu, pan inženýr Vrbacký, který stromy posuzuje, jezdí na všechna místa, aby zjistil, jestli opravdu existuje důvod ke kácení nebo jestli je to možné udělat jinak. Ke kontroverznějším věcem jezdím s ním, protože musím být v obraze, nemůžu podepisovat skácení stromu, o kterém ani nevím, kde je.

Lidé si často stěžují, že Vyškov dřív býval zelenější, souhlasíte s tím?

Já bych řekl, že celý Vyškov je prostě jiný. Lidé, kteří se v tom oboru nepohybují, si jen těžko dokážou představit, jak silné jsou urbanizační tlaky. Staví se, opravuje, lidé chtějí bezpečně jezdit, mít spravené chodníky, nová hřiště, dostat se bezpečně do obchodu, a to všechno vyvíjí na zeleň nátlak. Například se opravuje chodník a půl metru od něj roste strom, jehož kořenový systém se opravou naruší.

Co se s tím dá dělat?

Musíme se rozhodnout, jestli ho nechat růst dál, ale jen s polovinou kořenů, a tím narušíme jeho stabilitu a potažmo i ohrozíme bezpečnost kolemjdoucích, nebo jestli ho pokácíme. Vůbec to není jednoduchá věc. A takových případů je spousta.

Dokážete nějaké vyjmenovat?

Například přijde plynárenská společnost a řekne, že plynovod tam a tam je v havarijním stavu, na konci své životnosti, a proto ho musí vyměnit. A nad plynovodem roste osmdesát stromů. Ty jsou tam navíc neoprávněně, protože jsou v ochranném pásmu plynovodu, a tak má daná společnost právo je odstranit. Jenže samozřejmě je to obrovské množství zeleně, která by zmizela ze sídliště, a to se lidem nelíbí.

Jaké je tedy řešení?

Jdeme jen do toho nejnutnějšího a z osmdesáti stromů jich půjde k zemi dvacet. Bohužel, těm už se vyhnout prostě nedá. Nebo si lidé vysázejí na zahrádky borovice, jenže ty jsou teď dvakrát větší než domy, u kterých stojí. A když přijde tolik sněhu, jako třeba letos, tak to nevydrží a lámou se. Lidé pak přijdou žádat, abychom je pokáceli, protože když takový sníh přijde ještě jednou, tak jim můžou spadnout na dům.

Takové případy snad nikomu ani vadit nemůžou. Diskutované jsou ale Smetanovy sady…

To opravdu jsou, ale tam je situace ještě komplikovanější. Nechali jsme udělat rozsáhlý dendrologický průzkum, který dává za pravdu naší myšlence, že je potřeba s parkem něco dělat. Za poslední dva roky tam spadly tři stromy, které byly bez známek poškození, až když ležely, ukázalo se, že mají uhnilé kořeny. Musíme se rozhodnout, jakým způsobem budeme pokračovat dál. Myslím si, že Smetanovy sady nejsou jen pro naši generaci, ale i pro ty, co přijdou po nás.

Jako odbor životního prostředí máte za zeleň ve městě odpovědnost. Už se někdy stalo něco vážného?

Naštěstí ne. Ale nedávno ve Smetanových sadech spadla vzrostlá lípa na lavičku, na které půl hodiny předtím seděl člověk. Chodili jsme tam s velitelem dobrovolných hasičů a zvedali větve, jestli pod nimi někdo neleží. Ten pocit bych nikomu nepřál.

Kromě kácení máte na starosti třeba i odpadové hospodářství. Jdete lidem příkladem, třídíte odpad?

Samozřejmě. A kdybych nebyl přesvědčený, že to má smysl, nedělal bych to. Jednak je to úspora surovin, což je přínos pro Zemi v globále, jednak tím zabraňujeme rozšiřování skládek. A také se tím snažíme šetřit kapsu lidí, i když oni si to leckdy neuvědomují. Těžko se to vysvětluje v době, kdy se zvedal poplatek za svoz odpadu, ale je možné, že kdybychom neseparovali, budeme platit možná ne pět set osmdesát, ale třeba osm set korun.

Máte práci, která se asi jen těžko dá nechat za dveřmi úřadu. Nebo ano?

Nedá, ale takové je i velké množství jiných prací. Když se pohybuji po Vyškově, zvlášť v létě, tak opravdu není moc možností, jak tomu uniknout. Všimnu si, že támhle zapomněli posekat trávu, támhle jsou plné kontejnery a nepořádek. Navíc moji přátelé samozřejmě vědí, co dělám, takže třeba jdeme někam posedět a za chvíli slyším dotaz, proč se něco neudělalo tam a že je potřeba něco udělat jinde.

Takže jak relaxujete, když chcete zapomenout na práci?

Rád čtu, snažím se sportovat, byť mám takovou smůlu, že si občas způsobím nějaký úraz. Rád také cestuji, jak po republice, tak po zahraničí, to je můj velký koníček.