Pro Musila, který se představuje v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska, však stále zůstává na prvním místě sbor a práce s dětmi.


Co vás vedlo k založení hudební školy a sboru Motýlek?
Moje sborová práce vyšla z mého aktivního působení ve Vyškovském smíšeném sboru, kde jsem působil dvacet let jako zpěvák. Zde jsem objevil krásu sborového zpěvu a jsem za to velmi vděčný všem tehdejším sbormistrům, Antonínu Jíšovi, Michalu Galovcovi, Janu Holzerovi a současnému vedoucímu Filipovi Mackovi. Ovlivňovaly mě pozůstatky práce vyškovských velikánů, například Jana Šoupala nebo Antonína Tučapského, kteří jako své dědictví nechali právě vyškovský sbor. A po čase jsem zjistil, že tady pro sborový zpěv chybí základna.

Takže jste se rozhodl ji vytvořit?
Když jsem se začal zajímat o dětský sborový zpěv, tak to vlastně přišlo samo. Chtěl jsem, aby ve Vyškově vzniklo to, co v jiných městech, tedy návaznost mezi sbory, a tak se to pořád posunovalo ve spolupráci se základní školou Nádražní, kde také působím. Teď už je tu vytvořená platforma, od školky až po důchodový věk máme sborový řetěz vytvořený, a to je myslím nejvíc, co jsem ve Vyškově mohl dosáhnout.

Jaké byly vaše začátky?
Je to patnáct let, co jsem odešel ze základní umělecké školy. Začátky byly těžší, to jsem neustále pracoval na tom, abych školu udržel, aby to fungovalo. Považuju za omyl, když mě někdo označí za podnikatele. Tenkrát to byla jediná cesta, jak se vyvázat ze stanovených osnov a učit svým způsobem. Nikdy jsem se nepovažoval za podnikatele, ti mají restaurace a obchody a jde jim primárně o zisk. Já sice musím uživit sebe a rodinu, ale tohle je hlavně o práci s dětmi.

Ve městě funguje i základní umělecká škola. Nekryjí se vám trochu zájmy, není to konkurence?
Jako konkurenci to bylo možné označit před mnoha lety, dnes už určitě ne. Žijeme v symbióze, vzájemně se doplňujeme a rodičům nabízíme mnoho možností, jak naplnit volný čas dětí. Základní umělecká škola má své principy a systém, já mám své principy a systém a to může fungovat bez problémů.

Říkal jste, že zpočátku ty vztahy tak úplně hladké nebyly…
Já jsem tam šest let působil jako učitel. To, že jsem odešel a založil vlastní hudební školu, to bylo prostě vývojem. Pravda je, že první dva tři roky se na to mí bývalí kolegové dívali trochu s despektem, ale pak se to zlomilo a dnes je všechno v pořádku.

Jaké to je, učit sborovému zpěvu dnešní děti?
Je to těžké a nádherné zároveň. Netýká se to samozřejmě jen zpěvu, ale kantořiny obecně. Musí existovat oboustranná vazba se žáky, aby výuka přinesla ovoce. Děti se musí umět soustředit a investovat i svoji energii k tomu, aby se něco naučily. Nelze jen obyčejně kliknout na klávesu enter. Tak tomu vždy nebývá. A je na vyučujících, jakou formou si nastaví pravidla a mantinely, jak zaujmou. Dnešní doba, kvůli rychlosti, s jakou prožíváme každý den, může být pro všechny někdy mimořádně náročná.

Jaké je věkové rozpětí dětí ve sborech?
Na sborové úrovni pracuji s dětmi v první třídě ve škole v Nádražní ulici. Pak je Sluníčko, to je spojená druhá a třetí třída, a Notička, to je čtvrtá a pátá třída. Dvě spojené třídy, to je asi padesát dětí. U těchto sborů spolupracujeme s kolegou Michalem Vlčkem. Jsou to vlastně přípravné třídy před vstupem do Motýlku. Přímo v něm pak jsou děti od třetí do deváté třídy základní školy. Starší studenti už zpívají ve sboru Re-canto. V současné době má Motýlek průměrný věk dvanáct a půl roku.

Pomáhá vám z pohledu disciplíny začínat s nejmenšími dětmi?
Určitě. Díky tomu si zpěváci už v raném dětství zvyknou na můj přístup a metodiku. Bez mantinelů to bohužel nejde, je to nedílná součást sborové práce. Když máte před sebou čtyřicet dětí a hodinu budete čekat, než se uklidní a vypoví si všechny zážitky z celého dne, tak se daleko nedostanete. Jakmile zvednete ruce, musí být klid, děti si ta pravidla musí uvědomovat.

Pracuje se vám lépe s mladšími dětmi nebo studenty?
To je dost těžká otázka. Říká se malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti. Menší děti sbor navštěvují zejména kvůli rodičům, starší děti chodí pouze ze svého přesvědčení. Ne vždycky je to ale výhoda. Když si studenti hledají svou cestu v životě, přemýšlí, jak to bude dál, tak už mají víc priorit než ty malé děti. Pro sbor je zřejmě o trošku lepší práce s menšími dětmi, na druhou stranu studenti z Re-canta jsou vyzpívaní a máme takový vzájemný vztah, že stačí, abych se pousmál, a oni už vědí, co si mají pod tím představit. Všechno sborové prožíváme spolu, dokážeme být opravdu tým. Snažíme se táhnout za jeden provaz, což jinak dnes bohužel nebývá v kurzu.

Co byl pro vás největší úspěch?
Za největší úspěch považuji to, že se mi povedlo vytvořit tu sborovou platformu ve Vyškově, provázaný řetěz sborového zpěvu. Všechno ostatní, ocenění, přivezení medailí, to je sice pěkné, ale pomíjivé. Jsou to jen chvilkové momenty a pak je před námi zase spousta práce. Kdežto vytvoření toho řetězu, to je trvalé a na to jsem hrdý.

Jste mimo jiné také jedním z organizátorů festivalu Zpívejfest. Jak jste reagoval na to, že letos festival nebude a Vyškov se ho dočká až napřesrok?
Určitě vím, že byl náš vyškovský festival každoročně očekávaný s nadšením. Záleží, jak se k pořádání festivalu příští rok postaví vedení města. Nejde jen o důležitou ekonomickou stránku, ale také takový náš organizátorský pozitivní přístup. Prvotní impuls pro vznik festivalu jsem dal radnici já, takže věřím tomu, že si představitelé města najdou čas a vyslechnou si můj názor a moje posbírané postřehy. Myslím, že by mohlo být pro festival přínosné. Festival se nepřipravuje dva měsíce dopředu, ale tři čtvrtě roku, je to nesmírně náročné a je to jeden z největších kulturních počinů ve městě, možná na celé Moravě. A z úst výjimečných sbormistrů výjimečných těles jsem i s odstupem času slyšel jen slova chvály na Zpívejfest.

Jaká je jinak podpora města v této oblasti?
Velká, na to si rozhodně nemůžu stěžovat. Radnice podporuje Motýlek, podporuje díky dotacím moje poslání, a jsem za to velmi rád. Můžeme tak část nákladů našeho sborového konání hradit právě z dotací. Moc si vážím toho, že prvotní podpora vzešla ze strany města a dnes už je to zaběhlá spolupráce, která mě velmi těší. Demonstruje se tak zájem o výchovu dětí v kulturní oblasti, což je nesmírně důležité.

Další díly seriálu Osobnosti Vyškovska najdete ZDE