„Kdepak, svoji uměleckou školu bych nedala,“ usmívá se Bukvaldová, když se jí zeptáte, jestli by někdy chtěla dělat něco jiného. O své práci a o situaci na základních uměleckých školách vypráví v dalším díle pravidelného seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Osobnost Vyškovska.


Jak dlouho učíte v základní umělecké škole?
Ve Vyškově bydlíme jednadvacátý rok, učím tady dvacátý. Ve školství ale pracuji s krátkými přestávkami na mateřskou dovolenou téměř třicet let, vždy na uměleckých školách, krátce jsem zastupovala učitele hudební výchovy na základní škole.

Jak jste se k tomu dostala?
Studovala jsem hru na příčnou flétnu. A protože jsem si velmi brzy zkusila hru v orchestru, chtěla jsem po dokončení konzervatoře jít tímto směrem. Pak jsem si ještě jako studentka začala přivydělávat učením. Jakmile jsem ale vstoupila mezi děti, bylo rozhodnuto úplně jinak. Toto rozhodnutí považuji dodnes za šťastné. A myslím, že i moji žáci.

Takže jste se rozhodla na orchestr zapomenout?
Kdepak. Měla jsem možnost hrát například ve slavkovském Orchestrálním sdružení, v orchestru v Litomyšli, kde jsme bydleli několik let, a tady ve Vyškově spolupracuji při operetách, muzikálech, koncertech. S učením se to velmi hezky doplňuje.

Dá se srovnávat učení na umělecké škole a na normální základní škole?
Kantořina je náročná profese, jedno jestli na základní škole nebo základní umělecké škole, případně jinde. Porovnávat učení na těchto školách je asi stejné, jako porovnávat gymnázium s konzervatoří. Každá škola je tu pro úplně něco jiného. Odpovídá tomu samozřejmě i jiná odbornost pedagogů. Dva roky jsem při základní umělecké škole učila hudební výchovu na druhém stupni klasické základní školy, bavilo mě to, ale moji uměleckou školu bych nedala. Jste tam v naprosté blízkosti jen a jen tomu konkrétnímu uměleckému oboru, kde vás ruší snad jen špatné školské reformy.

Co si myslíte, že základní umělecká škola dětem dává?
Přináší jim to nejen nové dovednosti a rozhled, ale také cit pro krásno, pozitivno, dobro, kulturno a samozřejmě krásná přátelství. Jen bych připomněla, že naše vyškovská základní umělecká škola má všechny čtyři obory – hudební, výtvarný, taneční a literárně-dramatický. Zrovna nedávno jsem se ptala jedné své žákyně, studentky gymnázia a nastávající absolventky druhého stupně, se kterou se připravujeme na její absolventský koncert, jestli si dovede představit, že těch jedenáct let na „hudebce“ vezme a zahodí. Neudělala by to. Vzniklé prázdno by se těžko vyplňovalo.

Co je nejdůležitější pro základní uměleckou školu, aby se opravdu mohla považovat za uměleckou školu?
Je to opravdová škola, ne kroužek, takže musí mít své učební osnovy. Na žáka jsou tedy kladeny určité nároky. Dále je to možnost výběru talentovaných žáků, možnost prezentovat se na veřejnosti. A kvalitní pedagogové. Rozhodně žádné laciné podbízivé aktivity. Já vždycky ráda říkám, že základní umělecká škola, to je za málo peněz hodně muziky.

Jaká je situace na Vyškovsku, pokud jde o základní umělecké školy?
V okrese Vyškov je pět základních uměleckých škol. Potkáváme se na seminářích, soutěžích, při projektech. Každá škola má ale spoustu svých aktivit, vhodných právě pro jejich město a okolí.

Jaký je vůbec zájem dětí o umělecké školy, hlásí se?
Situace u nás je zatím dobrá, máme plnou kapacitu, to je téměř šest set žáků, bohužel optimální složení žáků tak úplně není. V hudebním oboru nám třeba chybí hráči na žesťové nástroje. Tradičně nejoblíbenější je klavír a kytara, těch je nejvíc. Ale zájem dětí každopádně je.

Je ze strany města a kraje věnovaný stejný zájem uměleckým školám jako třeba sportu nebo dalším aktivitám?
To tedy rozhodně není. Toto téma by bylo na další, dlouhý rozhovor.

Co byste si do budoucna přála, aby se ve vaší základní umělecké škole změnilo, zlepšilo nebo zachovalo?
Práce s dětmi je úžasná věc, ale vždy je možné něco vylepšovat. Přála bych naší škole větší prostory. Například dramatický obor nemá čistě svoje zázemí, sídlí ve druhé polovině už tak malého koncertního sálu, což při velké frekvenci školních koncertů a akcí dělá spoustu problémů, málo místa mají také rozšiřující se školní soubory, třeba taneční JuldaBand, poprockový For Fun nebo komorní Molto trece.

A ještě něco dalšího?
Také bychom uvítali lepší vybavení tříd, a to jak pro samotnou výuku, tak pro komunikaci s okolím. Také by byl pro kvalitnější výuku lepší menší počet žáků na úvazek učitele. Také lepší spolupráce ze strany rodičů by určitě nebyla od věci. Určitě by nás potěšilo i zachování finanční dostupnosti tohoto vzdělání všem dětem. A určitě ne na posledním místě si přeji i nadále doposud dobrou pospolitost ve vlastních řadách, tedy jakési táhnutí za jeden provaz, což se bohužel často mezi školami nedaří.

Další díly seriálu Osobnosti Vyškovska najdete ZDE