Další díly seriálu
Mladé talenty Vyškovska
najdete ZDE

Pavel studuje na vyškovské Základní škole Letní pole, která je zaměřená mimo jiné i právě na tělocvik. „Ve čtvrté a páté třídě jsme chodili na soutěže a házeli jsme kriketovým míčkem. Protože jsem s ním házel docela hodně, tak mě trenérka Magda Hajzlerová na jedné ze soutěží oslovila, jestli bych nezačal chodit do atletiky. Rozhodl jsem se, že to zkusím. Na tréninku jsem se dostal ke kouli a už to šlo samo,“ popisuje svoje začátky Lukášek.

Od té doby trénuje ve vyškovském atletickém klubu AHA, aby zlepšil svoje výkony. „Chodím trénovat dvakrát týdně. Když máme před závody, tak i třikrát týdně. Spolu se mnou tam chodí dokonce skoro celá třída. Teď jsem v AHA třetí rok, a to ve starších žácích. Příští rok už se zařadím mezi dorostence,“ informuje mladík.

Jeho parketou je vrh koulí. Na tréninku už si zkusil i oštěp nebo disk. Přesto zůstává věrný technicky náročné kouli. „Atletika mě hodně baví, nejvíc právě vrh koulí. Holky vrhají tříkilovou koulí a kluci čtyřkilovou. Hážu třeba i diskem, ale to není moje disciplína. Disk, kladivo a oštěp, tedy všechny vrhačské disciplíny, zkouším jen na tréninku, ale jinak piluji hlavně kouli. Pochopitelně to není jen o hodu. Disciplína má svá úskalí. Ještě se mi třeba nestalo, že bych si natáhl sval nebo podobně, je důležité se rozcvičit,“ zaklepává Pavel.

Nejdůležitější je podle talentovaného mladíka trénink, síla a správná technika. „Už při hodu kriketovým míčkem jsem zjistil, že sílu jednoduše mám, proto jsem se začal věnovat kouli. Nejdůležitější je naučit se správnou techniku. Můžu si vybrat ze dvou možností. Buď házím s otočkou, nebo se sunem. Při druhém způsobu stojím na pravé noze, tu posunu, zapřu se levou nohou a kouli odhodím. Otočku jsme se ještě neučili, ta je těžší,“ seznamuje se svojí technikou Lukášek.

Ten podává natolik dobré výsledky, že se dostal i na mistrovství republiky v atletice. „Byl jsem dvakrát na mistrovství republiky, a to jednou v hale v Jablonci nad Nisou a jednou venku v Hodoníně. Dvakrát jsem skončil čtvrtý. Poslední úspěch je vlastně z republikové soutěže z letošního června v Hodoníně. Hodil jsme 14,36 metrů a vítěz měl 16,5 metru,“ zmiňuje rozdíl ve výkonu.

Pavel měl to štěstí, že se na mistrovstvích setkal i se sportovními osobnostmi. „Na mistrovství republiky družstev jsem viděl různé známé tváře jako Petra Svobodu, Lenku Masnou, Jarmilu Klimešovou nebo Jakuba Holušáka. Byl tam také Roman Šebrle, který házel diskem a oštěpem. Chtěl jsem se na něj podívat, ale byl jsem v technické četě a uklízel bloky a překážky. Mrzelo mě taky, že nepřijela oštěpařka Barbora Špotáková,“ vzpomíná Lukášek. Prozradil také, že jeho sportovním vzorem je vrhač koulí Thomas Majevskij.

Pavel vítězí i v dalších soutěžích. Nejcennější je pro něj ale zkušenost z posledního mistrovství. „Dále jsem se účastnil různých menších soutěží, a třeba ve Vyškovském trojboji jsem skončil první. Nejvíc si vážím posledního mistrovství. Trošku mě mrzí to, že jsem celou dobu držel třetí pozici a až při šestém pokusu jsem spadnul na čtvrté bramborové místo,“ lituje mladý sportovec.

Sportu by se chtěl věnovat i nadále. Jak v atletickém klubu, tak by chtěl jít i na střední školu zaměřenou na sport. „Sport mě hodně baví, a proto bych chtěl dál pod AHA pokračovat, ale uvidím, jak to budu stíhat se školou. Jsem v devátém ročníku, a rád bych pokračoval na pedagogické škole ve Znojmě nebo na sportovním gymnáziu v Brně. Chtěl bych totiž být učitelem tělesné výchovy a dějepisu,“ svěřuje se atlet.

Vzhledem k zalíbení v atletice není divu, že mezi jeho koníčky patří i další sporty. Odreagovat se ale dokáže i u počítače. „Baví mě všechny sporty. Například fotbal, florbal, basketbal, volejbal a všechno, co děláme ve škole, kromě gymnastiky. V létě pak chodím plavat. Ve volném čase jsem taky často na počítači a hraji hry. Dál chodím ven s kamarády a ve škole mě kromě tělocviku baví dějepis a čeština,“ vyjmenovává svoje koníčky.

Na jaře nanovo

V současné době Pavel stále navštěvuje tréninky. Sportovní sezona už je ale u konce, a proto ho v nejbližší době žádná soutěž nečeká. „Od soutěží máme po sezoně oddych, ale tréninky pokračují. Dokud úplně nemrzne, tak trénujeme venku, a když ano, tak se přesouváme do haly. Tam už se ale moc vrhat nedá, takže je to spíš o běhání, o kondici,“ informuje.

Do budoucna má Pavel i svoje sportovní přání. Podle jeho slov, když bude stále trénovat a rodina ho bude i nadále podporovat, se mu může splnit. „Mým snem je dostat se na letní atletickou olympiádu. Tak uvidíme časem, jak mi to půjde. Ta je ale pro dospělé. Rodiče mě ve sportu hodně podporují. Taťka hrál dokonce jako dítě hokej,“ uzavírá už na jarní sezonu natěšený Lukášek.

Vážení čtenáři, seriál Mladé talenty Vyškovska najdete také v tištěné podobě každý pátek ve Vyškovském deníku Rovnost