Úspěšný vazač knih, narozený roku 1906, který je tak další osobností, která proslavila Vyškovsko, vstoupil do učení ke knihvazačskému mistrovi Aloisi Indrovi ve Vyškově.

Tam také složil tovaryšskou zkoušku. „Jako knihař pracoval ve Vyškově a Brně, kde navštěvoval odborný kurz v Ústavu pro zvelebování řemesel. Roku 1928 odchází pracovat do Žiliny," stojí v publikaci Ján Vrtílek, majster uměleckého remesla, která byla vydaná při příležitosti Vrtílkových šedesátých narozenin.

Poprvé na očích

V témže roce, kdy odešel na Slovensko, bylo několik jeho prací poprvé vystavených, a to na Výstavě soudobé kultury v Brně. A následovaly další. „Individuální vazby Jana Vrtílka se představily naší i zahraniční veřejnosti na desítkách samostatných i kolektivních výstav. V rodném Vyškově vystavoval doposud v letech 1964, 1967 a 1981," uvádí v brožuře Knihy domova a vzpomínek, umělecké knižní vazby Jána Vrtílka vydané ve Vyškově roku 1998 Tomáš Mazáč.

Za života se mu dostalo velkého množství poct. „Jan Vrtílek – mistr uměleckého řemesla, zakladatel oboru na Slovensku – je od roku 1979 členem prestižní mezinárodní organizace MDE s udělením titulu Mister der Einbandkunst, obdržel I. cenu na III. celoslovenské výstavě užitého umění, byl vyznamenán za zásluhy o slovenské výtvarné umění, dostalo se mu celé řady dalších uznání a cen," vyjmenovává Mazáč.

A tak jako každý umělec, i Vrtílek prošel za dobu své kariéry obrovským vývojem. Jak dál píše Mazáč, zpočátku bylo pro jeho knižní vazby charakterické zlacení, mezi světovými válkami pak, jak už je uvedeno výše, kůže a zlaté písmo.

Později, po druhé světové válce, začíná s experimentem. Navrhuje první umělecké knižní vazby moderního pojetí. „Nečiní mu nicméně sebemenší obtíž navracet se průběžně k tomu nejzákladnějšímu, „pouhé" zlaté lince, jejíž na desetinu počítané odchylky jen verifikují autenticitu neklidné ruky. Lince, která s odzbrojující jednoduchostí kreslí," obdivuje jeho práci Mazáč.

Nebál se ničeho

Vzít do ruky některou knihu s Vrtílkovou vazbou je pro bibliofily zcela jistě skutečný zážitek. Umělci totiž nebyl cizí žádný materiál. Používal dřevo, režné plátno, konopný provaz, malebné torzo starého knižního hřbetu, kůži obrácenou srstí nahoru, dokonce i narušenou kůži. „Několikrát je s úspěchem aplikován trojrozměrný předmět, ať již zbojnický opasek, malý zvonec, anebo lidová plastika Piety. Dokonce i různobarevné kůže vrstvené na sebe mohou vytvářet krajinu," vypočítává různorodé materiály Mazáč a zdůrazňuje i Vrtílkovo umění restaurovat knihy.

Mezi odbornou veřejností je Vrtílek, který zemřel roku 2000, považovaný za nositele tradičních hodnot a průkopníka. „Nositelem tradic je v technice, kvalitě a důkladnosti práce. Překonává však staré pojetí individuální knižní vazby, která byla zaměřená jen na vytvoření dokonale vypracovaného obalu pro knihu a zvýraznění jeho reprezentativnosti. Vrtílkovy vazby jsou osobitými výtvarnými interpretacemi děl z jiných uměleckých oblastí. V tom je jeho dílo u nás průkopnické," uvádí Ján Okrucký v publikaci vydané při příležitosti umělcových šedesátých narozenin.

MARTINA HAŠKOVÁ