Schází se pravidelně každý čtvrtek v ježkovickém kulturním domě. Právě tam také vznikly před třemi lety základy celé skupiny. „Starosta obce chtěl, aby v novém kulturním domě začalo fungovat nějaké cvičení, tak jsem se toho ujala," vzpomíná na začátky Renáta Brehová, která ostatní začala učit. V Ježkovicích tak vznikly lekce břišních tanců, body forming a cvičení pro starší ženy. „Břišní tance nás chytly nejvíc," říká členka skupiny Monika Kosová.

Choreografie, které si vytvářejí samy, nenacvičují jen na jednotlivých hodinách. Trénují individuálně i doma. „Hodina jednou týdně je strašně málo, sestavy máme nahrané na flashce a trénujeme samy, i když nás to chytne většinou až těsně před vystoupením," přiznává další členka Markéta Lankašová. Choreografie, kdy se zpravidla střídá pomalá s rychlou částí, dává dohromady lektorka. Inspiraci sbírá na internetu a DVD světových tanečnic. Dílčí nápady ale přidávají i ostatní.

Premiéry na plese

Dřív tančily na klasickou orientální hudbu, která je ale pro diváka často příliš náročná. „Když ji podáte moderně, i diváci si podupávají," zmiňuje Brehová. Výslednou jednu až dvě choreografie trvající zhruba pět minut pak skupina využívá v průběhu celého roku, tedy na sedm až osm vystoupení. Poprvé ji předvádí vždy na plese obce. „Bereme to jako poděkování, že nám umožňují se scházet, navíc lidi se většinou už těší," podotýká Brehová.

Právě na plese v Ježkovicích totiž skupina vystupovat začínala, i když do kurzu původně chodily s tím, že budou tancovat jen pro sebe. „Bylo mi líto se o náš tanec s nikým nepodělit, nejdřív jsme chtěly ukázat našim manželům a rodinám, co vlastně děláme, a hodně se to chytlo," vzpomíná Lankašová na první úspěch skupiny.

Na první vystoupení si půjčovaly všechny kostýmy od lektorky, potom však začaly přemýšlet nad vlastními. „Holky jsou náročné, kostýmy chtějí pořád hezčí a choreografie těžší," podotýká s úsměvem Brehová.

Ze začátku si šaty složené z podprsenky, pásů, sukně, bot a náhrdelníků kupovaly na internetu, nyní už si je i nechávají šít na míru. Cena za jeden kostým se pohybuje asi od dvou a půl do čtyř tisíc korun.

Přestože se břišní tance často považují za prostředek ke svádění, záleží výhradně na tanečnicích, jak s ním naloží. Shodují se, že je třeba udržovat si patřičné hranice. „Některé pomalejší prvky by mohly působit vyzývavě, dojem záleží hlavně na výrazu tanečnice, proto je potřeba si dávat pozor," vysvětluje Brehová. Některé pohyby pánví tak ženy nedělají čelem na diváka, u třepavých pohybů je potom potřeba dbát na jejich drobnost.

Před prvním číslem před diváky musely ježkovické tanečnice posílit sebevědomí. „Většině z nás už je kolem čtyřiceti, takže naše postavy už nejsou úplně ideální," podotkla Brehová. Břicho ale nakonec odhalily všechny.

Dojmy z vystoupení i mimo ně sdílí tanečnice společně. Při svých představeních před publikem mají zkušenost s padajícím pásem i potížemi s hudbou. „Atmosféru ale dělá i publikum, divák se špatně podívá a člověka to rozhodí," shodují se. Pocity nervozity při vystupování ale podstupují ochotně dál.

Horečka neomlouvá

A nepojí je jen láska k tanci, ale také přátelství. Schází se i mimo lekce, na kterých pak chybí jen málokdy. „Šla jsem na trénink i s migrénou nebo horečkou. Říkala jsem si, že nepůjdu, ale nakonec mi to nedalo. Jenom smrt omlouvá, že bychom nepřišly," směje se Lankašová.

Tanec je také hodně o práci a drilu, proto začátky byly těžké. Z původních šestnácti tanečnic, které na kurz začaly chodit, jich zůstala polovina. „Když jsme celý první rok jen cvičily prvky, přemýšlela jsem, že skončím. Jak ale začaly choreografie, tak mě to chytlo," vzpomíná Lankašová.

Skupina tanečnic nemá název, a ani žádný neplánují hledat. „Jsme prostě orientální tanečnice z Ježkovic," uzavírá Brehová s tím, že v letošním roce chtějí své vystoupení oživit i rekvizitami. „Zatím jsme pracovaly jen s vlastním tělem, rekvizity navíc jsou efektní a krásné. Myslím, že lidi budou hodně potěšení," naznačuje Brehová.

TEREZA NOVOTNÁ