Co vás přivedlo k hudbě? Byla to láska odmalička?

V šesté třídě jsem začal chodit k jazzovému kytaristovi, ale netrvalo to moc dlouho. Jsem samouk. Ve dvanácti letech jsem začal vymýšlet písničky. Prošel jsem taky obdobím vytváření kapel, měli jsme bigbeatovou, později folkovou skupinu. Na profesionální úrovni jsem se začal hudbou zabývat až někdy ve třiceti letech, výrazně v tom pomohlo, že jsme v roce 1984 uspěli na Portě. Letos je to vlastně třicet let, co se hudbou živím.

Jste ale vystudovaný učitel. Jak dlouho jste se věnoval této profesi? Učil jste i hudební výchovu?

Chtěl jsem ji studovat, ale tehdy to se zlou kapitalistickou kytarou nešlo. Takže jsem k češtině zvolil výtvarnou výchovu. Ale nakonec jsem učil i hudebku a byly to krásné hodiny, vlastně koncerty s kytarou, které všechny děti prozpívaly. Učil jsem šest let, a když přicházely první příznaky profesionální deformace, zrovna byla Porta, a tak jsem šel.

To je docela velký skok. Jaké byly vaše pocity zpěváka, který zběhl od školství?

Byl to obrovský rozdíl. Začal jsem dělat práci, která byla i mým koníčkem. A ještě ke všemu jsem měl mnohem víc peněz.

Pro start kariéry hudebníka jste si ale nevybral zrovna nejlepší dobu. Zažil jste nějaké problémy kvůli tehdejšímu režimu?

Každá doba je, jaká je. Naučili jsme se v tom kličkovat. Pokud člověk neprošlápl ten věčně tenký led, dalo se zákazům vyhýbat. Naráželo se na různé paradoxy. Třeba v jednom okrese se nemohlo hrát, ve vedlejším to bez problémů šlo. Byl to blázinec. Šlo jen o to nemít zákaz celoplošně. S pořadateli většinou probíhala konspirace typu: Budu stát vzadu ve dveřích, a budu-li mít ruku vbok, tak bacha, jsou tady, a raději některé písně vynechte.

Co cenzura? Měl jste texty, které neprošly?

Ono se to nejmenovalo zákaz, ale nedoporučení. Neměl jsem „doporučenou" třeba písničku Kdo to zavinil. Paradoxní ale bylo, že v perestrojkovém roce 1987 jsme ji natočili na LP desku pro Supraphon a prošlo i to, že se po ní deska dokonce jmenovala. Když za rok vyšla, nesl jsem ji hrdě řediteli agentury a ten mě vyhodil se slovy, že zákaz platí, že nám někdo z Prahy nebude diktovat, co my tady v Brně máme dělat. Občas vznikaly komické situace.

Lidé vás neznali jen z pódia, ale také z jeviště.

Divadlo mám rád už od mládí. Tíhl jsem k Divadlu Na provázku, kde se mi dokonce naskytla příležitost jednu sezonu externě hrát. V té době, ke konci 70. let, bylo v Brně obrovské množství amatérských souborů. Já jsem pak působil v recesním souboru Malé divadýlko, do kterého jsem šel původně jako muzikant. Že budu skládat písničky. Nakonec jsem se stal i hercem, psal divadelní hry a písničky jsem začal psát i pro profesionální divadla, třeba pro scénu u Mrštíků, pro Divadlo Radost, Naivní divadlo v Liberci nebo Činoherní studio v Ústí nad Labem.

Jste folkový zpěvák a v Nížkovicích pořádáte už tradiční akci Vítání jara. Jaký má v současné době ohlas?

Děláme ho vždycky v sobotu po prvním jarním dnu. Chodí stále víc lidí. Snažím se zvát interprety různých žánrů, nejen folkové zpěváky a kapely. A také ty, se kterými jsem v uplynulém roce spolupracoval ve větším měřítku. Před dvěma lety u nás tak byl Petr Bende, loni Ivan Hlas, letos brněnská folk-rocková kapela Folk Team, která slavila čtyřicet let od založení.

A co Muzikanti na plovárně alias Janouškovo Ústí?

To je festival, který jsem založil ve svém rodném městě. Letos se bude konat už po devětadvacáté, a to 15. a 16. srpna. Příští rok budeme slavit jubileum. Nevím, jestli to nebude už poslední ročník, protože pořádat takové akce, to je opravdu neskutečná práce. Je lepší se festivalů účastnit a hrát na nich, než je pořádat.

Jaké máte plány do budoucna? Chystáte nějakou desku?

Ano, ale ještě nemám celou sadu písní. Půjde o řadovou desku. Před dvěma lety jsem vydal také cédéčko pro děti, jmenuje se Dušičky. Myslel jsem, že to bude takový vedlejší produkt, ale prodalo se ho víc kusů než těch pro dospělé. Takže jsem se rozhodl, že vydám ještě jedno. A možná bude i dřív než to pro dospělé.

Narodil jste se v Ústí nad Orlicí. Jak jste se dostal do Nížkovic?

Vysokou školu jsem studoval v Brně, kde jsem se pak také usadil. Jenomže časem jsme už měli Brna dost. Začali jsme hledat něco klidnějšího v okolí. Chtěli jsme si koupit domeček někde, kde se netopí uhlím a není na podzim a v zimě deka. V Nížkovicích byl jeden takový volný a zrovna se zaváděl plyn. Tak jsme si šli instinktivně prohlédnout hřbitov a dědinu ze hřbitova, abychom viděli, jak to vypadá. To rozhodlo. Domek byl taky v pohodě. Už tam žijeme sedmnáct let. Dokonce mám píseň Modré oči o místním kostelíčku s modrými ciferníky.

Jste folkový zpěvák. Ortodoxní nebo tolerujete i jiné žánry?

Až na taneční hudbu typu tuc tuc s jedním motivem dokola a všechnu neupřímnou umělou muziku bez nápadu můžu všechno. I třeba říznou dechovku pod kaštany na dvorečku hospody. Mám rád dobrou muziku a žánry mě pak tolik nezajímají, protože pak je jedno, jestli je to rocková, vážná nebo alternativní hudba. I dramaturgii na festivalech mám rád pestrou, nesledující žánry.

A kromě ní?

Houbařím a cestuji. S Vlastou Redlem a Jaroslavem Samsonem Lenkem, se kterými jsme natočili tři desky, jsme projezdili kus světa. Byli jsme několikrát v Americe, Austrálii, hrát krajánkům i cestovat. Párkrát jsem jel i s dcerou, která dělá průvodkyni v asijských zemích, navštívili jsme třeba Indii, Barmu…

Vlasta Redl bydlí v sousedních Kobeřicích. Podnikáte stále něco společně?

V dubnu vyšel třetí díl knihy My tři a já. Původně to měla být jedna kniha, nakonec jsme ji rozdělili na třetiny, že si každý, já, Vlasta a Samson, napíše svůj díl sám, protože jsme nebyli schopní domluvit se, jak řadit kapitoly. V dubnu jsme s touto trilogií jeli velkou šňůru po celém Česku. Velká města, velké sály, všude plno. Užili jsme si to. Ale náš vztah není jen pracovní, teď přes léto se budeme potkávat spíš v hospodě. Na léto se těším, máme dost hraní na festivalech, taky nějaké hrady a zámky. Hraji teď ve dvou dvojicích, jednak s dávným portovním kolegou Lubošem Vondrákem nebo nově s vynikajícím dobristou ze skupiny Druhá tráva Lubošem Novotným. Kdyby nás někdo chtěl navštívit a poslechnout si, koncerty najde na mém webu.