Lásku ke koním v Kopecké probudil otec, který byl parkurovým jezdcem. „Už odmala mě učil jezdit a zacházet s koňmi. Ve dvanácti letech jsem se je pak naučila úplně ovládat a začala jsem jezdit na Farmě Bolka Polívky. Zásadní zlom přišel v roce 2004. To jsem poprvé zavítala do stájí Petera Reichmanna, který už v té době vlastnil přes patnáct arabských plnokrevníků. Do koní jsem se úplně zamilovala a už je nikdy neopustila," vzpomíná Kopecká.

V patnácti si udělala jezdeckou licenci a od roku 2006 závodí. Na svém kontě má víc než třicet vyhraných vytrvalostních dostihů. „K mým největším úspěchům patří například první místo v mezinárodních závodech CEI v Maďarsku na sto šedesát kilometrů, první místo na mistrovství České republiky, kde jsem zároveň dostala cenu za nejlépe natrénovaného koně závodu, nebo první místo na dva krát sedmdesát kilometrů na mezinárodních závodech v Topolčiankách na Slovensku. Také jsem byla první v kategorii jezdec roku," zmiňuje Kopecká.

Ke kariéře profi jezdkyně se dostala postupem času. Endurance pro ni bylo jen koníčkem, nicméně nakonec stála před rozhodnutím, jestli se věnovat práci, nebo koním. „Vybrala jsem si koně. Avšak bez podpory Petera, který je asi nejdůležitějším článkem mého týmu, a mé sestry Rozárky bych to nezvládla. Endurance je totiž časově i finančně velmi náročný sport a člověk ho musí milovat, aby mu propadl," je přesvědčená jezdkyně, která je zároveň manažerkou habrovanského jezdeckého klubu, za nějž i závodí.

Co se týká jejího prvního koně, šlo prý o lásku na první pohled. „Jmenoval se Kapitol. Bohužel jsme ho ale museli kvůli zdravotním problémům vyloučit ze závodní stáje. Mou první vytrvalostní kobylkou je tak Armanda S, se kterou závodím už deset let a mám po ní i hříbátko Santana. S tím příští sezonu začnu jezdit první dostihy na šedesát a osmdesát kilometrů," těší se Kopecká.

Její srdce ovšem ze všeho nejvíc patří koni Tuzemecovi. „Je mojí největší láskou i zvířetem, se kterým mám největší úspěch. Je mistr a vicemistr republiky. V obou závodech získal cenu za nejlépe natrénovaného koně. Účastnili jsme se spolu například Mistrovství Evropy v Mostě i Mistrovství Evropy v Šamoríně," jmenuje Kopecká. Ani jeden z koní jí však nepatří. Jsou majetkem Petera Reichmanna stejně jako jezdecký klub, který Kopecká vede. „Jsme čistě sportovně chovatelská stáj a snažíme se dosahovat nejen skvělých výsledků ve světovém měřítku, ale také krásy arabských plnokrevníků, které chováme," dodává.

Kromě koní však má i jiného zvířecího přítele. Na trénincích i závodech ji doprovází anglická pointerka Cherry. „Je to můj miláček," usmívá se Kopecká. A co dělá mimo závodní sezonu? „Spolu s koňmi odpočíváme a nabíráme síly na další klání. Intenzivně se věnuji například i fitness, zimním sportům, józe a osobnímu rozvoji. Znovu pak začínám trénovat v březnu, kdy startuje sezona, která trvá zhruba do konce října," zmiňuje s tím, že kariéra závodníka může trvat celý život. I ona se tak hodlá endurance věnovat dlouhodobě. „Zatím nemám jiné plány, kromě cestování a vzdělávání se," uzavírá jezdkyně.

říkají o níJe tomu víc než deset let, co Peter Reichmann založil v Habrovanech na Vyškovsku klub, kde chová desítky arabských plnokrevníků. Podle jeho slov je Tereza Kopecká nedílnou součástí jeho týmu. „Je totiž nejen manažerkou našeho klubu, což znamená, že se stará o chod stáje. Patří ale i k našim nejlepším vytrvalostním jezdkyním. Jsem na ni a na to, že dosáhla například titulu nejlepší jezdec na světě, velice pyšný," pochválil jezdkyni z Olšan Reichmann.