Začínal hrou na housle, která ho ale příliš nenadchla, a tak záhy přešel na kytaru, nejdřív klasickou a později elektrickou. Po několika letech ovšem i tu odložil, aby se při koncertech mohl naplno věnovat zpěvu. Zpěváka úspěšné bučovické kapely Pokrock Jana Koudelku představujeme v pravidelném seriálu Vyškovského deníku Rovnosti Mladé talenty.

Než přešel na dráhu zpěváka, působil v kapele, která vznikla před šesti lety, také jako jeden z kytaristů. Ke hře na kytaru měl rozhodně předpoklady. „Poprvé jsem ji vzal do rukou někdy na základní škole. Pak jsem se učil hrát osm let na klasickou kytaru a další tři roky na kytaru elektrickou. Potom už jsem pokračoval pouze jako samouk,“ líčí svá hudební studia mladý talent.

K elektrické kytaře přitom Jan přešel náhodou. „Když jsem hrával na klasickou kytaru, tak za mnou jednou táta přišel a naprosto neplánovaně mi dal elektrickou kytaru z bazaru. Dá se tedy říct, že jsem ke hře na elektrickou kytaru přišel jako slepý k houslím,” směje se nadaný hudebník a jeho vtipu dodává na síle skutečnost, že kdysi začínal právě na housle.

Před svým angažmá v rockové skupině brával kytaru do ruky často nejen v prostorách umělecké školy. „Hrával jsem na různých školních výletech, při táborácích nebo jen tak ve volné chvíli. Právě proto jsou první písničky, které jsem kdy na kytaru zahrál, klasické táborové pecky,“ vzpomíná Honza.

Na sklonku jeho působení na základní umělecké škole navázalo na hru u táboráků založení Pokrocku. „Kapelu jsme založili při studiu na bučovickém gymnáziu. Všichni jsme se učili hrát na některý z hudebních nástrojů na zdejší umělecké škole, takže podmínky jsme měli dobré. Když jsme se sešli a zjistili jsme, že jsme docela sehraní a že nás hra ve více lidech baví, nebylo co řešit,“ popisuje Jan.

Už pouze zpěv

Kytaru ovšem mladý talent nakonec odložil a teď už se naplno věnuje pouze zpěvu. „Skloubit hru na kytaru a zpěv bylo velice náročné. Člověk musí rozdělit výkon do těchto dvou činností a z toho plyne, že ani jednu z nich nedělá naplno. Kromě toho mě takové hraní naprosto vyčerpávalo a nedokázal jsem si koncerty užívat tak jako nyní,“ vysvětluje svůj krok nadějný zpěvák.

Ve svých jednadvaceti letech se nevěnuje samozřejmě pouze hudbě, ale také studiu na vysoké škole, konkrétně na Fakultě informačních technologií Vysokého učení technického v Brně. Budoucí informatik vidí v případné dráze profesionálního zpěváka mnohá úskalí, přesto tuto možnost nezatracuje. „Je to lákavá představa, avšak prorazit na hudební scéně není vůbec jednoduchá věc. Kdyby na to ovšem přišlo, rozhodně bych neváhal,“ uvažuje Jan.

Hudbu ovšem v současnosti vnímá spíše jako koníček než jako možnost budoucí obživy. „Hudba je pro mě navíc, stejně jako pro mnoho lidí, způsob relaxace. Dokáže uklidnit, povzbudit nebo jinak ovlivňovat naše nálady,“ svěřuje se zpěvák.

Přes náročné vysokoškolské studium věnuje hudbě dostatek času. „Škola mi dává hodně zabrat a času na další aktivity opravdu moc nezbývá. Přesto si však na kapelu vždycky chvilku najdu a zkoušky zvládám v pohodě,“ dodává Jan.

O jeho kvalitách svědčí i skutečnost, že se o něj zajímají jiné kapely. „Měl jsem pár nabídek, ale o odchodu jsem nikdy neuvažoval. S kluky v kapele vycházíme hodně dobře, a možná i proto jsme to spolu přežili už šest let,“ přiznává zpěvák. Kapela tak zdárně pokračuje, i když už nehraje v původním složení. „Pravdou je, že pár členů se v kapele vystřídalo. Ovšem někteří neodešli úplně, pouze přešli k jiným nástrojům,” dodává Jan.

Oproti tomu nápad vydat se na sólovou dráhu už mu hlavou bleskl. „O tom už jsem několikrát přemýšlel, ale nikdy jsem to nakonec ani nezkusil. Buď nebyl čas nebo mi chyběly nápady na vlastní tvorbu,“ říká sebekriticky bučovický talent.

V Poprocku totiž zpívá převážně vypůjčené písničky. „S kapelou hrajeme převzaté písničky známých českých, slovenských i jiných zahraničních interpretů. Nemůžu říct, že bychom měli nějakou oblíbenou. Hrajeme však jenom to, co nás baví. Jde především o pop-rockové skladby, občas něco tvrdšího,“ poodhaluje repertoár kapely zpěvák.

Trému nemívá

Tréma Jana příliš netrápí, i když se najdou výjimky. „Když hrajeme někde poprvé, tak trému trochu cítím, ale za dobu našeho působení jsme si vytvořili pevnou základnu fanoušků, kteří nikdy nezklamou, a víme, co od nich můžeme čekat. Jakmile vyjdu na pódium a v sále se to začne pořádně hýbat, všechno to ze mě spadne,“ popisuje Jan.

I díky tomu, že nebývá příliš vytrémovaný, alkohol při koncertech nepije. Pokud ho k tomu nenutí zdraví. „Slivovice přijde vhod, obzvlášť když je člověk nachlazený a má odezpívat pětihodinový celovečerní program. Používám ji tedy zásadně jako lék,“ usmívá se Honza.

Jako správný rockový zpěvák zná dobře také obdiv fanynek. „Fanynky nám píšou na naše stránky nebo na profil na Facebooku, ale žádnou osobní korespondenci jsem zatím neměl,” dodává s úsměvem talent.