Pane Hartle, v nové knize popisujete kamarádky, jež jsou ve své cestě za štěstím aktivní, nikdy se nevzdávají. Odráží to vaši osobní filozofii?
Obdivuju lidi, kteří dokážou čelit průšvihům a nedokonalostem svého životního osudu. Fascinují mě ženy, které jsou silné a odvážné a nebojí se postavit problémům. I když je v nich třeba malá dušička. Věřím, že život může být o to hezčí, o co víc se ho odvážíme tvarovat a řídit. Abychom nebyli každodenními situacemi vláčeni jako paka.
Spisovatel Patrik Hartl poskytl k nové knize Gazely rozhovor Adéle Gondíkové v pořadu Blízká setkání:
Jakou roli hraje aktivní hledání štěstí a odmítnutí pasivity ve vašem osobním životě? Máte tuto dovednost vrozenou, či jste se ji musel učit?
Já jsem systematický modelář. Pečlivě dílek po dílku stavím své příběhy a podobně to mám i s vlastním životem. Pokouším se chovat tak, abych žil co nejklidnější, pokud možno nenápadný život bez vzrušení a nepříjemných překvapení. Daří se mi to ale jen částečně.
Jste přesvědčen o tom, že díky cestě za sny a aktivitě jste nyní tam, kde jste?
Pokud jde o práci, je jasné, že jsem si všechno vydřel a vypiplal. A pokud jde o osobní život, měl jsem hned od začátku ohromné štěstí, že jsem natrefil na svou ženu, se kterou je mi moc dobře. Jakmile jsem se s ní seznámil, už jsem nechtěl nikam jinam vztahově cestovat ani o žádné jiné ženě snít.
Jaký je význam názvu Gazely ve vztahu k příběhu a hlavním postavám?
V prvním ročníku na gymnáziu vymyslel tu přezdívku Šampón, který chodil s Helenou, Karolínou a Šárkou do třídy. Důvod se dozvíte v první kapitole.
O kolik jste jako spisovatel povyrostl poté, kdy jste Gazely dopsal?
Nevím, jestli jsem povyrostl. Ale určitě mě ta dobrodružná cesta do ženské krajiny obohatila. Jako nadšený amatér, který ženám nemůže plně rozumět, jsem se pokusil vžít do ženské duše. Bylo to troufalé, riskantní a hrozně mě to bavilo.
V čem je tak zásadní, až fascinující střední věk, ve kterém jsou postavy vašich knih?
V poločase mezi pubertou a důchodem bilancujeme, co se nám zatím v životě povedlo a co jsme pokazili. Už nemáme možnost začít žít úplně znovu. Bez závazků, které vyplývají z našich prožitých let. Máme touhu a sílu změnit se k lepšímu, zachránit, co se dá. Ale příležitosti k tomu jsou už omezené. Je vzrušující sledovat, jak se s tou situací pereme.
Když jsem psal knihu Prvok, Šampón, Tečka a Karel, řešil jsem ten boj z pohledu mužů. V Gazelách jsem se o to pokusil z pohledu žen.
Nahrává se anketa ...
A jak se žije spisovateli ve středním věku?
Já jsem šťastný, protože cítím, že mi čtenáři rozumějí. Nejsem se svými příběhy osamocený. Zájem čtenářů dává mému vyprávění smysl. To je ohromná radost.
Zasáhla vás, byť polechtáním, krize středního věku?
Krize mě zasáhla. Ale už ve třiatřiceti. Abych uživil rodinu, nemohl jsem si tehdy dovolit dělat jen takovou práci, která by mě beze zbytku naplňovala. Měl jsem strach, že už to třeba ani nedokážu změnit.
Vyřešil jsem to tím, že jsem se odhodlal riskovat, našetřil jsem peníze na tři měsíce dopředu a během té doby jsem napsal svou první knihu. Nemohl jsem počítat s žádným výjimečným úspěchem. Nikdo se o mou práci tehdy nijak zvlášť nezajímal. A přesto jsem měl štěstí. Díky tomu risku a zájmu čtenářů jsem začal psát knihy a krize pominula.
Udělal jste v životě zásadní chyby? Daří se vám chybování minimalizovat?
Někdy jsem byl moc sebestředný, někdy jsem měl tendenci si až příliš věřit a vymstilo se mi to. Dávám si o to víc pozor, abych vnímal potřeby mé rodiny a nechoval se jako do své práce poblázněný nerd. Pokouším se odolávat workoholismu. Víc se kontroluju, jestli doma dávám okolí dost lásky a jestli v práci dostatečně makám. Soustředím se, abych neselhal.
Chtěl bych jednou dosáhnout vnitřního klidu a nebýt pořád neadekvátně přecitlivělý. Ovšem to se mi asi nepodaří. Mám ale tak rád svoje děti, že už delší dobu sám sebe tak moc neřeším. Můj syn a dcera mě zajímají víc. Cítím, že se nám s manželkou povedli a že tento úspěch vyrovná všechny mé případné chyby. To je moc příjemné.
close
info
Zdroj: Profimedia
zoom_in
Patrik Hartl na křtu knihy Gazely. Nechyběla ani rodina oblíbeného spisovatele. Manželka Martina, syn Hynek a dcera Ája
Nebál jste se cesty do hlubin ženské duše?
Bál. Vždycky mě zajímalo, jak ženy uvažují. Co preferují. A dráždilo mě, že jim rozumím jen částečně. Vzrušovala mě představa, že se pokusím vcítit do jejich uvažování. A uvědomoval jsem si, že jestli se nebudu strašně snažit, budu psát nesmysly. A tak jsem se snažil na dřeň.
Na několik měsíců jste se ponořil do ženského světa. Mohl byste být jako žena šťastnější? A kdo to má v životě těžší?
Jednoznačně cítím, že ženy to mají těžší. Být chlapem je snazší. Aspoň mi to tak připadá. Neměnil bych. Mám dojem, že ženy sledují v životě komplexnější a náročnější cíle než muži. Muž chce uspět, porazit ostatní, být v něčem nejlepší. City jsou pro něj často překážkou, která mu dosažení cíle komplikuje. Proto se jich většinou zbavuje, potlačuje je nebo je ignoruje.
Když jsem si představoval, že jsem žena, toužila jsem, aby byli všichni moji blízcí šťastní a spokojení. Děti, manžel, stárnoucí rodiče i kolegyně a kolegové v práci. To byla má priorita. Mým cílem byla sdílená harmonie ve všech životních prostředích a společenstvích, ve kterých se pohybuju. A takové harmonie je strašně těžké dosáhnout, protože je třeba uspokojit city všech blízkých. Často jsem měla dojem, že mým vlastním citům nikdo nevěnuje tolik pozornosti, jako já citům ostatních.
Dalo by se říct, že jste touto knihou ženám složil hold?
Ano. Přál bych si, aby ty ženské postavy, které jsem napsal, čtenářky přijaly mezi sebe. Aby ucítily, že jsem ty ženy vymýšlel s láskou. A mužským čtenářům předkládám příběh Gazel jako zprávu o napínavé exkurzi chlapa do částečně neznámého, emocionálně komplikovanějšího světa. Snad ta moje drzost vyvolá zajímavý zážitek…
Tipuji, že poté, co jste se dostal „za zrcadlo“ a obrazně se stal ženou, budou všechny ženy té vaší závidět. Jelikož vy, jako jeden z mála mužů, už víte, po čem touží.
Tím si nejsem jistý… Rozhodně se ze mě nestal odborník na ženy. Ale je fakt, že díky tomu dlouhodobému pracovnímu soustředění na ženskou emocionalitu o něco lépe tuším, na co si mám dávat pozor. Například na to, abych manželku pozorně vyslechl a vnímal zbystřeně její dojmy, když mi bude líčit nějaký svůj problém. Nebudu ji přerušovat a nabízet jí zjednodušující radikální chlapská řešení, která její city nerespektují. Teď už vím, že ona ta řešení taky zná. A že se jen snaží vybrat takové, které bude s jejími city v přirozeném souladu. Snad nebudu slonem v porcelánu jako doteď…
