Nazpíval jste duet s Emmou Smetana, Tahle jedna vteřina. Kdo byly první osobnosti, s nimiž jste se chtěl hudebně propojit vy?
Když jsem byl podstatně mladší než Emmuška, miloval jsem Petra Spáleného. Pro jeho úžasný sonorní hlas. A mám ho rád dodnes. Vlastně bych si s ním stále rád zazpíval. Stejně tak s Karlem Gottem. K tomu jednou téměř došlo, nakonec to ale neklaplo. Všechny věci, které se neuskuteční, jsou škoda. Dnes to vidím jednoznačně. Když duet, tak Emma Smetana!
Píseň Emmy Smetana a Richrada Müllera k seriálu Eliška a Damián.
Dětství jste prožil na Slovensku. Cestovat se tehdy moc nemohlo. Poznával jste svět pomocí hudby?
Hudbu jsem vždycky miloval. Můj otec byl naštěstí tak šikovný, že mi ze zahraničí pravidelně vozil skutečné skvosty. S nadšením jsem si je pouštěl. Mně bylo dobře i tak. Žili jsme obyčejný, hezký život i přesto, že byl otec velmi vytížený.
Měl jste za ostnatým drátem své sny a touhy?
Richard: Od mládí miluju Ameriku. Jsem z té země úplně hotový. Když sleduju americký film, může být klidně i bez zvuku. Kochám se už jen reáliemi, které vidím. Mou největší láskou je New York. Po revoluci jsem si udělal radost. Jak jsem mohl, jel jsem se tam podívat. Natočili jsme tam dokonce klip! Všichni si mysleli, bůhvíjaký rozpočet na to padl. My přitom měli jeden CD přehrávač a kameru, na kterou jsme to celé natočili.
S kolegou režisérem jsme si v Čedoku zaplatili pětidenní zájezd, každého stál pětadvacet tisíc. Za padesát tisíc jsme natočili klip, který nám každý záviděl. Zbožňuju Ameriku! Neřeším ji v sociálních souvislostech, abych analyzoval volební programy politiků. To mě nezajímá. Miluju její krajinu jako turista. USA jsem projel z jedné strany na druhou.

Před lety jste se zahraničními hudebníky nahrál dvě desky. Zkusit to na americkém trhu jste nechtěl?
Mým snem bylo natočit s americkými, pokud možno věhlasnými muzikanty desku v New Yorku. To se mi s velkým štěstím podařilo.
Ambice zasáhnout jakýmkoli způsobem cizí trhy jsem v životě neměl. Naopak. Měl jsem a stále mám pocit, že je to absolutně nereálné. Protože takovými, jako jsem já, tam silážují.
Jak se mají, Richarde, vaše děti?
Jsou pro mě vším, čím jen mohou být. Je mi líto, že Ema je prakticky natrvalo v Paříži. Na druhou stranu mě to velmi těší, protože žije v úžasné, krásné metropoli. Staršímu synovi bude dvaatřicet. Je realitním makléřem. Odmítá se kdekoli prezentovat. Nechodí se mnou nikam, kde by jen trochu hrozilo, že budou i novináři. Ale vůbec mu to nevyčítám.
Nejmladší syn Richarda Müllera, Marcus:
Nejmladšímu synovi Markusovi je jedenáct. Tomu jsem zatím písničku nenapsal. Co není, ale může být.
Markus tíhne k fotbalu…
Všichni říkají: „My doma museli cvičit na hudební nástroj a se závistí koukali z okna na to, jak kluci hrají venku fotbal.“ U nás je to přesně naopak. Markus si na hudební nástroj trochu zabrnká, ale nejdůležitější je pro něj fotbal. Je skvělé, že ho to baví.
Duet k seriálu Eliška a Damián jste nazpíval s Emmou Smetana. Zatímco hudebně vám to ladí, po stránce socilálních sítí jste odlišní. Oba máte jiný náhled ve sdílení svého soukromí.
Nevidím důvod, proč bych měl se svým soukromím kšeftovat. Nerad bych ale, aby to vyznělo, že Emma něco takového dělá. Pro někoho je to spontánní, naprosto přirozené, což je právě Emma. Jiní to dělají na sílu, nepřirozeně, a těch je valná většina.
Nahrává se anketa …
Pak jsou takoví jako já, kteří do toho vůbec nejdou. Akceptuji vše. Bulvár, sociální sítě a podobně. Rozumím tomu. Ale nevidím důvod, proč bych měl já na tento kolotoč nasednout.