S režisérkou Martou Ferencovou natáčíte Přání Ježíškovi, jež má být českou verzí na Lásku nebeskou. Mimochodem, co byste si od Ježíška letos přála vy?
První natáčecí den mě ještě čeká, ale těším se. Musím upřímně říct, že se nejvíc těším na světýlka. Miluju na Vánocích barevná a bílá světla už od malička. Doufám, že mě filmoví architekti nezklamou a bude jich plný plac. V tom přirovnání k Lásce nebeské bych byla opatrná. Se známým britským filmem má společné jen to, že jde o období Vánoc a je to několik příběhů, které se prolnou. Nic víc. Takových filmů je spousta. Lásku nebeskou mám mimochodem moc ráda! Je to milý doják.

A pokud jde o to osobní přání, chtěla bych dobrý domácí med. Letos je ho málo, dobří včelaři si ho střeží a nechávají pro své potřeby a pro včely. Doufám, že se někomu z rodiny povede některého z nich přesvědčit a jednu sklenici dostanu. Jinak se raduji, že budeme všichni pohromadě, budeme si povídat, koukat na pohádky a hrát hry.

Máte i jako divačka ráda komedie? A jsou některé vaše srdeční?
Miluju komedie. Baví mě humor, mám ráda, když se lidé smějí. Jako malé holky jsme měly se ségrou moc rády americké rodinné filmy Sám doma s Macaulay Culkinem. Jedním z důvodů ovšem bylo, že náš taťka u toho dostával záchvaty smíchu. A nás pak už mnohem víc bavilo dívat se na něj než na film…

Objevíte se také v titulní roli filmu Jedině Tereza. Velkých ženských rolí, jak se mi zdá, v českém filmu moc není. Je to zadostiučinění?
Tuhle práci jsem přijala s obrovským vděkem, protože dostat ve dnešní zmatené době karantén a zrušených akcí nabídku na hlavní roli je skoro zázrak. Takže je to vlastně pro mě taky trochu vánoční dárek. Tereza je mladá umělkyně v zajímavém řemesle, nechci prozrazovat v jakém, ale mě fascinuje a těším se, že si je vyzkouším.

Na scénáři se mi líbí, že je to taková komorní věc, mikrosvět jednoho páru a jeho přátel a příbuzných. Těším se na kolegy, kteří jsou báječně vybráni. A také na to, že si společně uděláme hezký advent.

A k těm rolím pro herečky myslím, že existují. Nemám pocit nějaké nerovnováhy. Obecně a dlouhodobě platí, že je spíš nedostatek dobrých scénářů a prostředků na ně. Jinak bych ale řekla, že je domácí filmový svět genderově spravedlivý.